The Great Circle je takový nášup všeho, co dělá franšízu Indiana Jonese, až se nemohu zbavit podezření, že scénář vznikl s pomocí analytiky AI. Anebo to prostě někdo umí parádně ukuchtit, ostatně fašismus, Vatikán, svastiky a pyramidy jsou silným kořením samy o sobě. :) Skutečnost, že Harrison Ford s typickou mimikou ožil v nejlepších letech osmdesátkové série - a to tedy i díky geniálnímu dabingu Troye Bakera, který je defacto k nerozeznání od své předlohy -, na mě zapůsobila zvláštní kombinací nostalgie s nadšením z moderních technologií.
Oproti filmovým Indianům mi tento herní přišel bezkrevnější, jaksi méně mužný ve smyslu přezíravého chlapáctví, ale můžeme být rádi, že ještě vůbec existuje jako hrdina. Líbila se mi jeho až archetypálně filmová, romanticky jiskřící dynamika s výborně napsanou a krásnou Ginou, hlavní kolegyní po jeho boku. A až mě malinko zamrzela ona platoničnost jejich vztahu, odpovídající typickému indianovskému ratingu. Zasloužili by si chudáci párkrát zašukat, jsem přející člověk. A celkově se zde charaktery vyvedly, včetně histrionského záporáka.
Hlavní příběh mě už bohužel natolik nepřesvědčil (šutry jsou neznámo proč rozprostřeny napříč civilizacemi po celém světě, aby vše pokryl laciný twist v podobě Noemovy archy, jednoho z nejkomičtějších starozákonních příběhů. A proč je Jones přinesl Vossovi jako blbeček přímo do náruče, místo aby je někde ukryl? :D), největší výtky mám však k samotnému gameplayi. TGC funguje jako žánrový blend, nejpodobnější asi immersive simům typu Dishonored či Deus Ex, s poměrně velkým důrazem na stealth, což mi tedy už nepřijde kdovíjak moc jonesovské. Žel stealth není vůbec dobrý, představuje snad ten nejgeneričtější možný přístup, a to je pořád kvalitativně o úroveň výš než ryzí akce, která se zpravidla zvrhne v náruživý grupáč, jehož cílem je co nejrychleji všechny umlátit, případně vystřílet - ovšem na střelné zbraně moc spoleh není, protože občas vysypete náckovi půl zásobníku ze samopalu do chřtánu a on to sežere s chutí jako posádky HMS Erebus a HMS Terror olověné slanečky, meh.
Laťka obtížnosti přitom i na tu nejvyšší stojí hodně nízko a také banální rébusy, jejichž počet se navyšoval v závěru, mě přestaly těšit. Ještě víc mi pak pil krev věčný backtracking, neboť řada side questů spočívá v kompletaci collectibles. Dokonce jde TGC tak daleko, že se lze vrátit i do lokací, kam bychom již neměli z logiky věci mít přístup ani v rovině místa, ani v rovině času. Protože collectibles, collectibles, collectibles, mor her.
Místo toho, aby chtěl hráč sám prozkoumávat a dostával pro něj zajímavé odměny (anebo třeba taky občas ne!), je k exploraci poháněn tímto nejlacinějším přístupem. Rovněž jsem si backtrackingem poněkud zkazil zážitek z nejvíce strhujícího levelu celé hry (který byl fakt něco, Call of Duty hadr, to uznávám). Nekompletoval jsem přitom takové ty nejvíce redundantní věci jako lahvičky medicíny a pravěká dilda, a přesto jsem z toho byl už úplně znechucen, a hádejte co? Nestálo to za to, vůbec. Ba když jsem získal ony tři klíče, zvědav na obsah tajemné bedny, abych v ní posléze nalezl to, co jsem nalezl, cítil jsem na jazyku pachuť švédské moči. Neříkejte, že jsem vás nevaroval.
Dvakrát se mi stalo, že mi hra otevřela vedlejší úkol, který jsem nemohl splnit, ale posílala mě do prázdna, potažmo do zdi, jednou pro postup v hlavním příběhu, podruhé proto, že jsem minul klíč a nemohl nikde sehnat jiný. Vždy musíte najít konkrétní objekt, konkrétní jeden klíč, jednu jedinou uniformu na převlečení...
Graficky a překvapivě i výkonem hru hodnotím na 8GB VRAM kartě pozitivně, trpí však na šílené doskakování objektů a stínů. Aspoň to není Unreal Engine 5, I guess. Audio je jedním slovem výborné, vítr v dunách mi div nezanášel písek mezi zuby. Ke konci jsem narazil na dva bugy, zanedbatelné zacyklení dabingu mimo cut scénu, a pak na game breaking shit, kdy jsem nemohl interagovat s ovládáním výtahu a byl nucen nahrát save desítky minut zpět, nemilé.
TGC je dobrodružná hra, kde vám GPSka ukazuje, kam na jistotu jít (dokud vás tedy nesplete, viz výše), a jaké prvky kde v okolí jsou interaktivní. To se dle mého názoru s pořádným Dobrodružstvím s velkým D vylučuje a v porovnání třeba s klasickými Thiefy je TGC jen taková expedice na trojité antikoncepci. Poskytuje však velmi fluidní zážitek, který odsýpá jako nenáročný mainstreamový celovečerák, což byl zřejmě cíl. Rád přiznám, že obzvláště v Egyptě mě hra ještě hodně bavila, chválím mechaniku focení, neboli dokumentaci zajímavého, stejně jako kvituji manýru složitějšího ovládání třeba při odemykání dveří.
Komentář možná vyznívá velmi kriticky, bylo ale podle mne zapotřebí podívat se na tak adorovaný titul i z perspektivy kritické vůči základním kamenům jeho designu. Celkově mne Todd Howard tentokrát příjemně překvapil, ani mě nemusel svádět na záchodcích.
Oproti filmovým Indianům mi tento herní přišel bezkrevnější, jaksi méně mužný ve smyslu přezíravého chlapáctví, ale můžeme být rádi, že ještě vůbec existuje jako hrdina. Líbila se mi jeho až archetypálně filmová, romanticky jiskřící dynamika s výborně napsanou a krásnou Ginou, hlavní kolegyní po jeho boku. A až mě malinko zamrzela ona platoničnost jejich vztahu, odpovídající typickému indianovskému ratingu. Zasloužili by si chudáci párkrát zašukat, jsem přející člověk. A celkově se zde charaktery vyvedly, včetně histrionského záporáka.
Hlavní příběh mě už bohužel natolik nepřesvědčil (šutry jsou neznámo proč rozprostřeny napříč civilizacemi po celém světě, aby vše pokryl laciný twist v podobě Noemovy archy, jednoho z nejkomičtějších starozákonních příběhů. A proč je Jones přinesl Vossovi jako blbeček přímo do náruče, místo aby je někde ukryl? :D), největší výtky mám však k samotnému gameplayi. TGC funguje jako žánrový blend, nejpodobnější asi immersive simům typu Dishonored či Deus Ex, s poměrně velkým důrazem na stealth, což mi tedy už nepřijde kdovíjak moc jonesovské. Žel stealth není vůbec dobrý, představuje snad ten nejgeneričtější možný přístup, a to je pořád kvalitativně o úroveň výš než ryzí akce, která se zpravidla zvrhne v náruživý grupáč, jehož cílem je co nejrychleji všechny umlátit, případně vystřílet - ovšem na střelné zbraně moc spoleh není, protože občas vysypete náckovi půl zásobníku ze samopalu do chřtánu a on to sežere s chutí jako posádky HMS Erebus a HMS Terror olověné slanečky, meh.
Laťka obtížnosti přitom i na tu nejvyšší stojí hodně nízko a také banální rébusy, jejichž počet se navyšoval v závěru, mě přestaly těšit. Ještě víc mi pak pil krev věčný backtracking, neboť řada side questů spočívá v kompletaci collectibles. Dokonce jde TGC tak daleko, že se lze vrátit i do lokací, kam bychom již neměli z logiky věci mít přístup ani v rovině místa, ani v rovině času. Protože collectibles, collectibles, collectibles, mor her.
Místo toho, aby chtěl hráč sám prozkoumávat a dostával pro něj zajímavé odměny (anebo třeba taky občas ne!), je k exploraci poháněn tímto nejlacinějším přístupem. Rovněž jsem si backtrackingem poněkud zkazil zážitek z nejvíce strhujícího levelu celé hry (který byl fakt něco, Call of Duty hadr, to uznávám). Nekompletoval jsem přitom takové ty nejvíce redundantní věci jako lahvičky medicíny a pravěká dilda, a přesto jsem z toho byl už úplně znechucen, a hádejte co? Nestálo to za to, vůbec. Ba když jsem získal ony tři klíče, zvědav na obsah tajemné bedny, abych v ní posléze nalezl to, co jsem nalezl, cítil jsem na jazyku pachuť švédské moči. Neříkejte, že jsem vás nevaroval.
Dvakrát se mi stalo, že mi hra otevřela vedlejší úkol, který jsem nemohl splnit, ale posílala mě do prázdna, potažmo do zdi, jednou pro postup v hlavním příběhu, podruhé proto, že jsem minul klíč a nemohl nikde sehnat jiný. Vždy musíte najít konkrétní objekt, konkrétní jeden klíč, jednu jedinou uniformu na převlečení...
Graficky a překvapivě i výkonem hru hodnotím na 8GB VRAM kartě pozitivně, trpí však na šílené doskakování objektů a stínů. Aspoň to není Unreal Engine 5, I guess. Audio je jedním slovem výborné, vítr v dunách mi div nezanášel písek mezi zuby. Ke konci jsem narazil na dva bugy, zanedbatelné zacyklení dabingu mimo cut scénu, a pak na game breaking shit, kdy jsem nemohl interagovat s ovládáním výtahu a byl nucen nahrát save desítky minut zpět, nemilé.
TGC je dobrodružná hra, kde vám GPSka ukazuje, kam na jistotu jít (dokud vás tedy nesplete, viz výše), a jaké prvky kde v okolí jsou interaktivní. To se dle mého názoru s pořádným Dobrodružstvím s velkým D vylučuje a v porovnání třeba s klasickými Thiefy je TGC jen taková expedice na trojité antikoncepci. Poskytuje však velmi fluidní zážitek, který odsýpá jako nenáročný mainstreamový celovečerák, což byl zřejmě cíl. Rád přiznám, že obzvláště v Egyptě mě hra ještě hodně bavila, chválím mechaniku focení, neboli dokumentaci zajímavého, stejně jako kvituji manýru složitějšího ovládání třeba při odemykání dveří.
Komentář možná vyznívá velmi kriticky, bylo ale podle mne zapotřebí podívat se na tak adorovaný titul i z perspektivy kritické vůči základním kamenům jeho designu. Celkově mne Todd Howard tentokrát příjemně překvapil, ani mě nemusel svádět na záchodcích.
