Man of Medan jde ve šlépějích Until Dawn. Staví na stejných základech a mechanikách. Opět sledujete osud několika mladých lidí, jak bojují s nadpřirozenými silami a snaží se přežít až do úsvitu. Opět děláte důležitá rozhodnutí, která ovlivní jejich životy. Opět sbíráte předměty jenž vyvolávají předtuchu budoucnosti a mohou dopomoci k šťastnému konci. A opět je děj doplněn o části s tajemným “vypravěčem”. Nic z toho nemám za škodu. Proč neudělat hru v podobném duchu, když u Until Dawn tohle všechno fungovalo a titul si našel své fanoušky včetně mojí osoby. 

Pomyslně smekám klobouk s nápadem vytvořit antologii her na téma hororových příběhů. Hororový žánr má svoji plejádu subžánrů a tímhle krokem se daří Supermassive games zabrousit potencionálně do tolika možností. Můžou opět udělat typický slasher, historky o prokletých panstvích nebo nějakou historku o zvrácenosti lidské povahy.
 
Bohužel samotné zpracování příběhu mě nezaujalo. Jednak vidím problém ve zvoleném formátu a snaze vydat více titulů v řadě ve stylu kratších povídek. Ač ten nápad je geniální, hra jde dohrát za nějaké čtyři hodiny, které nestačí na nějaké výraznější emocionální propojení s hlavní pětici hrdinů. Každá z postav je na začátku nějak zkratkovitě definována několika charakteristikami, ať jdou lépe zapamatovat a tušíte, jak budou reagovat na daná rozhodnutí. Ale postrádají nějakou tu hloubku, kterou si je člověk zamiluje a budete jim fandit do samotného konce. Něco co vás přišpendlí k obrazovce, sedíte na samotném okraji gauče a doufáte, že to každý z nich přežije. Protože chcete, aby onen zamilovaný pár měl vysněnou svatbu nebo zazobaný a namyšlený synek nabalil sexy kapitánku lodi. Nejlepší postavou se stává enigmatický vypravěč takzvaného kurátora. Jde o samotnou personifikaci smrti? Je sám jen podřízeným nějaké vyšší bytosti. Chce Vám přímo nějak ublížit, ale proč by se snažil dávat cenné rady během vyprávění? Možná i on bude mít nějaký svůj příběh, který jednou sdělí.
 
Potencionální plus vidím v režimu Movie Night, ale je závislé jestli máte další kamarády, co se mají rádi hororové filmy. Což není můj případ, ale dokážu si představit, jak je zábavné se ve skupině dohadovat, jaké rozhodnutí zvolit a nemusíte se úplně shodnout. 

Na interaktivní zábavu má taky tohle dílo nevyvážené tempo. Podstatnou část člověk stráví jen koukáním, sem tam dělá rozhodnutí s výběrem ze dvou možností. Explorační složka probíhá za pomoci filmové fixní kamery a opravdu se jí daří vykouzlit pocit stísněných prostor na opuštěné lodi z druhé světové války. A vůbec mi tenhle styl nijak nevadil. Naštěstí hra neobsahuje akční pasáže, ve kterých by se v téhle kameře hráč přímo pohyboval.  

Každopádně se těším, až vyzkouším další díly v sérii.