Přesně před dvěma roky jsem napsal k původnímu (remasterovanému) Ratchetovi toto (http://dbher.cz/k31628):
...Myslel jsem, že půjde o dětskou hopsačku, ale ve skutečnosti jde o do posledního puntíku vyladěnou parádu se super hrdinou, skvělými hláškami, perfektním dabingem, plejádou mazecoidních zbraní, jejich ž vylepšování se u mě rovnalo skoro drogové závislosti (ne že bych to znal z osobní zkušenosti ), perfektního pocitu z boje, kdy každá zbraň má svoje místo, netradičním prostředím a v neposlední řadě nějakým kouzlem, které mě ne a ne pustit od hraní, dokud jsme neprozkoumal sebemenší píď a nevyřešil sebemenší záhadu a schovaný předmět. A to už je sakra známka kvality...
Tehdy jsem hru dokonce dohrál dvakrát po sobě, abych mohl vylepšit všechny zbraně a měl tak jiný herní zážitek z boje. A dohrát hru dvakrát je v mém případě něco neslýchaného, v kontextu vzácného volného času dokonce pobuřujícího.
O dva roky později, nejnovější díl Ratcheta a Clanka pro PS5 (asi poslední hra, kterou jsem si kdy na PS5 koupil a koupím) a i Rift Apart je dohrán, podruhé.
Proč? Protože pro něj platí do posledního písmenka vše, co pro první díl. Je to jedna z těch mála her, kde dostanete nový díl, který se nesnaží o revoluci, ale evolučně se posunuje dopředu a je vyladěný do nejmenšího detailu. Je to jedna z těch her, kdy samotný nový obsah je pro vás další možnost strávit skvělý čas v super světě, se super postavami, se super hratelností.
Znovu se kárám – omlouvám se, že jsem kdy o Ratchetovi smýšlel jako o hře pro děti.
Technická poznámka - na rozdíl od Digital Foundry jsem sáhl po performance modu bez RT. Boost v rozlišení oproti RT verzi je na 4k OLED TV hodně znatelný a těch pár RT efektů za to vůbec nestojí.
...Myslel jsem, že půjde o dětskou hopsačku, ale ve skutečnosti jde o do posledního puntíku vyladěnou parádu se super hrdinou, skvělými hláškami, perfektním dabingem, plejádou mazecoidních zbraní, jejich ž vylepšování se u mě rovnalo skoro drogové závislosti (ne že bych to znal z osobní zkušenosti ), perfektního pocitu z boje, kdy každá zbraň má svoje místo, netradičním prostředím a v neposlední řadě nějakým kouzlem, které mě ne a ne pustit od hraní, dokud jsme neprozkoumal sebemenší píď a nevyřešil sebemenší záhadu a schovaný předmět. A to už je sakra známka kvality...
Tehdy jsem hru dokonce dohrál dvakrát po sobě, abych mohl vylepšit všechny zbraně a měl tak jiný herní zážitek z boje. A dohrát hru dvakrát je v mém případě něco neslýchaného, v kontextu vzácného volného času dokonce pobuřujícího.
O dva roky později, nejnovější díl Ratcheta a Clanka pro PS5 (asi poslední hra, kterou jsem si kdy na PS5 koupil a koupím) a i Rift Apart je dohrán, podruhé.
Proč? Protože pro něj platí do posledního písmenka vše, co pro první díl. Je to jedna z těch mála her, kde dostanete nový díl, který se nesnaží o revoluci, ale evolučně se posunuje dopředu a je vyladěný do nejmenšího detailu. Je to jedna z těch her, kdy samotný nový obsah je pro vás další možnost strávit skvělý čas v super světě, se super postavami, se super hratelností.
Znovu se kárám – omlouvám se, že jsem kdy o Ratchetovi smýšlel jako o hře pro děti.
Technická poznámka - na rozdíl od Digital Foundry jsem sáhl po performance modu bez RT. Boost v rozlišení oproti RT verzi je na 4k OLED TV hodně znatelný a těch pár RT efektů za to vůbec nestojí.
The Walking Dead: 400 Days
Pro: na PS5 skvělý technický stav; audiovizuál; perfektně vyladěné HDR; spousty kreativních zbraní a jejich vylepšování; rozlehlá prostředí; vypilovaná hratelnost; filmovost;
Proti: jako příběh je takový naivnější, ale to je asi záměr napříč celou sérií