Po dohrání prvního dílu mě moc nelákalo si zahrát druhý díl. Nicneříkající příběh a neustálé střílení nepřátel se mi protivilo z trailerů, které jsem na hru viděl. Když jsem ale Call of Juarez: Bound in Blood zapnul poprvé, malém mi spadla čelist. Dechberoucí grafika, příjemné ovládání a krásné prostředí mě málem očarovaly. Během prvních několika minut jsem měl pocit, že hraji pokračování, které překoná první díl. Nadšení postupně vyprchalo a já si uvědomil, jak šeredně jsem se mýlil.

Ve druhém díle jsme opět svědky tragédie rodiny McCallů. Znovu se setkáváme se zesnulými bratry prokleté rodiny a prozkoumáváme tak tragédii, která vedla k událostem prvního dílu. Na scéně se objevují Thomas a William McCallovi, bratři, které jsme v původním Call of Juarez neměli šanci poznat. Nebyl by to správný prequel, kdyby se v něm nevyskytovaly postavy, které sehrály důležitou roli v prvním díle. Manipulativní Juarez se vrací v plné kráse a po jeho boku i krásná Marissa, která stojí za počátkem tragédie bratrů McCallů. Jako poslední se vrací stoik Calm Water. Druhý díl nám odhaluje temnou minulost a násilnou povahu, které se v průběhu let vzdal.

Call of Juarez: Bound in Blood vám umožní hrát za Raye a Thomase McCallovi. Ovládání těchto postav funguje na podobném principu, který jsme mohli vidět v původním dílu. Pokud si chcete připadat jako správný Übermensch, vtělíte se do kůže Raye McCalla, kterého nezastaví ani balíček dynamitu. Zdali vám masakr nevyhovuje, vždycky je tu po ruce Thomas McCall, který váš herní zážitek zpestří o klidnější a sofistikovanější průchod hrou.

Už od dohrání Call of Juarez jsem byl zvědavý, co vedlo k tragickým událostem prvního dílu. Očekával jsem, že Bound in Blood mi toto „nahlédnutí do minulosti“ zpestří, ale nic takového nenabízí. Jediné, co nabízí, je nudné a nepřehledné běhaní z místa na místo a střílení po všech, kteří vám vstoupí do cesty. Příjemným zpestřením jsou vedlejší úkoly, které jsou zajímavější než hlavní dějová linie. Vedlejšáků je ale pár, tudíž si jich moc neužijete a společnost vám dělá jen příběh, který se po celou dobu vleče.

První Call of Juarez mám spojený s dechberoucí přírodou, kterou jsem se mnohokrát kochal. Nebylo místo, na kterém bych se nezastavil a nezkoumal každičký detail, který mi virtuální příroda nabízela.  To samé by se dalo říct i o druhém díle, ale příroda není natolik úchvatná, abyste se u ní dlouho zdržovali. Oproti prvnímu dílu jsou lokace přesycené zbytečnými detaily, které kazí zážitek z hraní. Při prozkoumávání okolí jsem měl pocit, že opravdu hraji videohru, kde každičký strom, keř, vět a kámen působí uměle. Tvůrcům se nepodařilo vyzdvihnout autentičnost okolí, jako tomu bylo v původním díle.

Obrovským zlepšením je ovládání. Mechanika byla zpočátku dost nepřehledná a trvalo mi drahnou dobu, než jsem si na nové věci zvykl. I tak jsem spokojený s tím, co Bound in Blood v rámci gameplaye přineslo. Příjemné ovládání, které i po několika hodinách neomrzí. Střílení nepřátel je záživnější a jízdy na koni ovladatelnější. Velké plus si zaslouží i duely. Z tanečních duelů se konečně staly přestřelky, při kterých zdůrazníte dominanci nad nepřítelem.

Call of Juarez: Bound in Blood jsem zpočátku neměl v plánu hrát. Po zakoupení výhodného balíčku, který mě stál pár eur, jsem se rozhodl, že by mé pozornosti neměl utéct ani tento díl. Nakonec se z toho vyklubal neuspokojivý prequel, který kromě kvalitního ovládání nenabízí nic zajímavého.