Mohu se domnívat, že obliba mangy Císař džungle (nebo jinak také Bílý lev Kimba) od Osamu Tezuky, vydávané v padesátých letech v Japonsku, se odrazila i v pozdější herní tvorbě. Pokud pominu známý Disneyho skandál s vykrádáním Bílého lva a následné transformace do Lvího krále Simby, pak se možná inspirace zatoulala i do této hry s příhodným názvem Legend of the Ghost Lion, jež vyšlo v Japonsku už v roce 1989 a tři roky poté na západě na NES. A jelikož v minulém roce pilná raisen přidala spoustu užitečných her, mohu si to tu teď vesele okomentovat. Na hru mi pak dala tip má moudrá kniha A Guide to Japanese Role-Playing Games (Ghost Lion na straně 324) a motivaci letošní výzva.
Hra vypadá po všech stránkách zastarale a vlastně obsahuje všechny mechanismy klasického JRPG své doby; náhodná setkání, průzkum mapy, měst a dungeonů, tahové souboje ve stylu Dragon Questu a symbolické melodie jako doprovod. Asi nejzajímavějším faktem je na hře skutečnost, že v hlavní roli je mladá dívka, což tehdy tak úplně nebylo zvykem. Maria žije ve vesničce se svými rodiči, na kterou kdysi zaútočil bílý lev, což rodiče vyprávějí své dcerušce a jen tak mimochodem jí oznámí, že jdou prozkoumat, jak dopadl odvetný hon na lva. Rodiče se ale nevrátili, a tak se Maria vydává za nimi skrze fantaskní svět plný hororových nepřátel. K ruce má přitom pouze jedinou zbraň - kouzelné kopí s možností vyvolat do boje bájného válečníka.
Toto kopí je pouze předzvěst významnějších předmětů, které na cestě Maria posbírá. Časem se její sbírka rozrůstá o mnoho dalších (typu kouzelná lampa, slimák, a podobně), které mají moc vyvolávat různé schopné válečníky, potvory a kouzelníky přímo v boji. Samozřejmě si je nejdřív musí vybojovat a nalézt v dungeonech spolu s dalšími artefakty, jež nějakým způsobem otvírají cestu přes nějaké překážky dále.
Maria se tedy probojovává přes četné nepřátele. Nebylo to zrovna lehké, protože Maria nezískává levely, namísto toho se jí zvyšují hodnoty HP a MP, byť jsou tu jinak pojmenované, a hra se ukládá skrze návštěvu nějaké vílí bytosti, která zároveň kompletně uzdravuje. Když Maria zemře, objeví se zpět u poslední navštívené víly a jde se dál. Maria také může utéct z boje – nebo se o to pokusit, ale málokdy se mi vůbec povedlo z boje utéct, anebo taky zasahovat nepřítele. Maria velmi ráda míjí cíl, zato se všichni strefují do ní. Existuje tu nějaké RNG, které se stále mění a určuje úspěch u Marie nebo naopak u nepřítele a ještěže jsem to hrál na emulátoru, jinak by se mi hra výrazně protáhla (funkce save a load). Úplně mi pak stačilo, že jsem se asi dvakrát za hru někde zasekl a marně hledal správnou cestu vpřed. S tímto zdržením se mi hraní protáhlo asi na 7 hodin.
Na rozdíl od jiných her, Maria si tu nemůže najít do party žádné kamarády. Všechnu tu špinavou práci obvykle odbývají oni summoni z předmětů, kteří zmizí, když jejich HP klesne na nulu (spotřebovává se i skrze jejich vlastní kouzlení a útoky). Ale poté je možné vyvolat je v tom samém boji zase zdravé ven. A navíc lze mít vyvolané i všechny ostatní bájné společníky, akorát ne vždy se to vyplatí, a navíc jedno vyvolání spotřebuje jeden tah. Proto je lepší mít vyvolané třeba jednoho-dva nejsilnější a zbytek boje podporovat skrze nějakou získanou zbraň. Prostě Maria je zdatná přebornice ve válečnictví.
Nakonec se mi hra celkem líbila, i když ta absence levelování mě příliš nemotivovala k postupu a náhodných setkání je fůra, ze zabitých potvor pak padají jenom peníze. Působí trošku roztomile, že se malá holka probíjí skrze zástupy zombií, duchů, skřetů a jim podobných. Jen čas od času narazí na nějakého zajímavého bosse, kde pouhá zbraň nestačí. Ve finále jsem si pak užil i toho bílého lva, a nakonec… Každá voda jednou steče dolů a Maria se dostane Kubovi za ženu... Teda vlastně ne, nakonec se probudí ze snu a... japonské pohádky je konec. Tak.
Herní výzva 2025 – 7. Dohraj hru, která se alespoň část herní doby odehrává ve snu nebo noční můře. (Hardcore)
Hra vypadá po všech stránkách zastarale a vlastně obsahuje všechny mechanismy klasického JRPG své doby; náhodná setkání, průzkum mapy, měst a dungeonů, tahové souboje ve stylu Dragon Questu a symbolické melodie jako doprovod. Asi nejzajímavějším faktem je na hře skutečnost, že v hlavní roli je mladá dívka, což tehdy tak úplně nebylo zvykem. Maria žije ve vesničce se svými rodiči, na kterou kdysi zaútočil bílý lev, což rodiče vyprávějí své dcerušce a jen tak mimochodem jí oznámí, že jdou prozkoumat, jak dopadl odvetný hon na lva. Rodiče se ale nevrátili, a tak se Maria vydává za nimi skrze fantaskní svět plný hororových nepřátel. K ruce má přitom pouze jedinou zbraň - kouzelné kopí s možností vyvolat do boje bájného válečníka.
Toto kopí je pouze předzvěst významnějších předmětů, které na cestě Maria posbírá. Časem se její sbírka rozrůstá o mnoho dalších (typu kouzelná lampa, slimák, a podobně), které mají moc vyvolávat různé schopné válečníky, potvory a kouzelníky přímo v boji. Samozřejmě si je nejdřív musí vybojovat a nalézt v dungeonech spolu s dalšími artefakty, jež nějakým způsobem otvírají cestu přes nějaké překážky dále.
Maria se tedy probojovává přes četné nepřátele. Nebylo to zrovna lehké, protože Maria nezískává levely, namísto toho se jí zvyšují hodnoty HP a MP, byť jsou tu jinak pojmenované, a hra se ukládá skrze návštěvu nějaké vílí bytosti, která zároveň kompletně uzdravuje. Když Maria zemře, objeví se zpět u poslední navštívené víly a jde se dál. Maria také může utéct z boje – nebo se o to pokusit, ale málokdy se mi vůbec povedlo z boje utéct, anebo taky zasahovat nepřítele. Maria velmi ráda míjí cíl, zato se všichni strefují do ní. Existuje tu nějaké RNG, které se stále mění a určuje úspěch u Marie nebo naopak u nepřítele a ještěže jsem to hrál na emulátoru, jinak by se mi hra výrazně protáhla (funkce save a load). Úplně mi pak stačilo, že jsem se asi dvakrát za hru někde zasekl a marně hledal správnou cestu vpřed. S tímto zdržením se mi hraní protáhlo asi na 7 hodin.
Na rozdíl od jiných her, Maria si tu nemůže najít do party žádné kamarády. Všechnu tu špinavou práci obvykle odbývají oni summoni z předmětů, kteří zmizí, když jejich HP klesne na nulu (spotřebovává se i skrze jejich vlastní kouzlení a útoky). Ale poté je možné vyvolat je v tom samém boji zase zdravé ven. A navíc lze mít vyvolané i všechny ostatní bájné společníky, akorát ne vždy se to vyplatí, a navíc jedno vyvolání spotřebuje jeden tah. Proto je lepší mít vyvolané třeba jednoho-dva nejsilnější a zbytek boje podporovat skrze nějakou získanou zbraň. Prostě Maria je zdatná přebornice ve válečnictví.
Nakonec se mi hra celkem líbila, i když ta absence levelování mě příliš nemotivovala k postupu a náhodných setkání je fůra, ze zabitých potvor pak padají jenom peníze. Působí trošku roztomile, že se malá holka probíjí skrze zástupy zombií, duchů, skřetů a jim podobných. Jen čas od času narazí na nějakého zajímavého bosse, kde pouhá zbraň nestačí. Ve finále jsem si pak užil i toho bílého lva, a nakonec… Každá voda jednou steče dolů a Maria se dostane Kubovi za ženu... Teda vlastně ne, nakonec se probudí ze snu a... japonské pohádky je konec. Tak.
Herní výzva 2025 – 7. Dohraj hru, která se alespoň část herní doby odehrává ve snu nebo noční můře. (Hardcore)
Pro: Předměty a vyvolávání společníků v boji; Maria je holka
Proti: Chybí levelování; Maria ráda míjí cíl a nedaří se jí utíkat z boje