Jedna z her ke kterým se píše komentář poměrně těžce. Jsem totiž značně rozčarován a tento komentář píši pár minut po dohrání.
Perfect Tides jsem rozehrál jelikož jsem lačnil po nějakém melancholickém zážitku a tak trochu jsem chtěl i přikrmit své depky. Od pohledu to navíc působilo navíc jako slice of life o životě dospívající holky a jejích prožitcích, což přesně miluju! I přes to že hra tohle vše nakonec měla, tak mě to bohužel nezasáhlo tak jak jsem čekal a jsem poměrně zklamaný že to ve mě nerezonovalo tak jak jsem čekal. Přitom ten potenciál tam je a ty kvality jdou vidět...holt stane se.
Pojďme ale v krátkosti si říct o čem to je... no to jsem vlastně už řekl, o životě týýnky. Ta se jmenuje Mara a žije na ostrůvku jménem Perfect Tides, jenž neobsahuje obchody ale jen nějaký bar, poštu atd. Proto lidi často do školy a na nákupy jezdí přívozem. Vy tak v této ostrovní komunitě sledujete rok života hlavní hrdinky (v roce 2000) a její překlenutí z patnácti let do šestnácti. K tomu samozřejmě ale i patří zážitky, situace, puberta a vše s tím spojené a zaobalené do tak trochu sierra style adventury.
Pokud ale v tom všem čekáte nějaké větší drama nebo dokonce zvrat ve stylu LIS, tak budete zklamaní, tady se jedná o poměrně dost komorní a lehce i psychologický příběh. Hlavním tématem je dospívání, které šikovně sledujete skrze Mary monology, které často dávají větší vhled do situací které prožije a někdy i ukazuje chaos v hlavě některého z dospívajících. Mě osobně to přišlo věrné, a sám si pamatuji jak jsem některé věci řešil podobně nelogicky či se k někomu choval zle protože vám v tom věku nedojde že nejste v právu a obhajujete se nějakou absurdní logikou. Hlavní hrdinka tu není sympatická líbivá introvertka jako třeba Max z Lis. Je to prostě dospívající, se vším všudy. Nechápe proč matka dělá to co dělá, svůj první vztah nedokáže kontrolovat neví co s tím, snaží se na sílu odlišit a tvářit se že je jiná. Prostě věci který se dějou a určitě v nějaké menší míře jsme je zažili či znali lidi co si tím procházeli v mladí.
To je to co na té hře nejvíce cením, a to je hlubší ponor do této části života a je to něco co mi v hrách chybí. Bohužel, tahle věc nemůže být ale ten jediný nosný bod. Je hezký a celému tomu napomáhá i to že hra to celé bere s lehkou nadsázkou a nabízí i typický humor, který někdy zjemní i poměrně nepříjemné situace, jenž ale není zase příliš. Co je ale velikou škodou, to jsou vedlejší postavy. Ty sice zajímavé jsou, ale hloubku u nich moc nečekejte. Je to dané tím že hra mezi různými situacemi dost skáče a s nikým neprožijte dlouhé či více hlubší chvíle natolik aby vám přirostli k srdci. Působí tak spíš jako posouvači příběhu a to i přes to že ploše nepůsobí a charakter očividně mají, jen ho nestihnete prozkoumat.
To ale platí pro většinu situací, přijde mi že hra jak se odehrává během tří roční období a trvá tak pět hodin, tak ty skoky mezi situacemi dělá poměrně velké a často vám ani hra neřekne o jaký den se jedná či kolik dní uplynulo mezi tím co se postavy třeba nebavili. Ano letmo se třeba zmíní že "už to bude měsíc", ale i tak to poměrně ničí tok příběhu. Nepomáhá tomu ani fakt že se ty situace často řeší zkratkovitě a chtělo by to se v tom zabrat trochu déle. Ale to už bych asi od indie adventurky chtěl asi moc. Každopádně já si ten příběh užil a dost situací jsem v tom poznával i se párkrát příjemně pobavil, škoda jen že to ve mě nezanechalo hmatatelnější stopu.
Z čeho jsem byl dále lehce rozčarovaný byla samotná hratelnost, jenž vůbec nepomáhá tomu že hra je prakticky slice of life. Nejsou tu sice žádné puzzly, ale i tak vám hra neříká co máte dělat a často jen tak bloudíte a zkoušíte předměty na postavy co to udělá. Protože někdy ani nevíte že by postava něco měla chtít, ale tím že jí uděláte radost vám pak něco povolí. Vrchol pak jsou pak eventy které můžete i missnout a ani jste nevěděli že tam nějaké jsou (Nebojte nejde o dead endy, ani nedostanete špatný konec, ale přijdete třeba o část příběhu). Vrchol byl pro mě i že hra když spletete vyvolávání fotky, tak už vám hra nedá druhou možnost to zopakovat. Chápal bych u klasické adventury, ale tohle je prostě čistě příběhová věc o životě. Tímhle si akorát hra sama podkopává cílovku. Tuhle hru harcovníci adventur hrát nebudou a fandové linárních interaktivních filmů asi tolik taky ne. Ale zase to tak hrozný není, dá se to, jen ukládejte průběžně.
Co se týče vizuálu, tak je pěkný, je to takový mix Maniac Mansionu a Sieery. Líbili se mi dost prostředí a třeba takový podzim měl fakt skvělou atmosféru spolu s povedeným ost. Na druhou stranu vizuál postav mi přišel spíš horší, některé postavy vypadali jak kdyby nespali týden a vyhulili šest krabek za den a do toho byli po flámu. Naštěstí při dialozích mají hezky cartoonově nakreslené podobizny.
Takže jo ve výsledku to doporučuji všem co chtějí ne tak vždy příjemné zavzpomínání na dospívání a u toho se jak pobavit tak i trošku zhrozit :D Já si to užil, hra měla potenciál, ale bohužel se to nenaplnilo a sami tvůrci si ani moc nepomáhali svými rozhodnutími. Zase ale fakt chválím to že to není naivní teenager příběh s růžovými brýlemi a ukazuje to jak byl člověk místy strašně pathetic až hanba a také že se tvůrcům povedlo odrazit dobu 2000+
Perfect Tides jsem rozehrál jelikož jsem lačnil po nějakém melancholickém zážitku a tak trochu jsem chtěl i přikrmit své depky. Od pohledu to navíc působilo navíc jako slice of life o životě dospívající holky a jejích prožitcích, což přesně miluju! I přes to že hra tohle vše nakonec měla, tak mě to bohužel nezasáhlo tak jak jsem čekal a jsem poměrně zklamaný že to ve mě nerezonovalo tak jak jsem čekal. Přitom ten potenciál tam je a ty kvality jdou vidět...holt stane se.
Pojďme ale v krátkosti si říct o čem to je... no to jsem vlastně už řekl, o životě týýnky. Ta se jmenuje Mara a žije na ostrůvku jménem Perfect Tides, jenž neobsahuje obchody ale jen nějaký bar, poštu atd. Proto lidi často do školy a na nákupy jezdí přívozem. Vy tak v této ostrovní komunitě sledujete rok života hlavní hrdinky (v roce 2000) a její překlenutí z patnácti let do šestnácti. K tomu samozřejmě ale i patří zážitky, situace, puberta a vše s tím spojené a zaobalené do tak trochu sierra style adventury.
Pokud ale v tom všem čekáte nějaké větší drama nebo dokonce zvrat ve stylu LIS, tak budete zklamaní, tady se jedná o poměrně dost komorní a lehce i psychologický příběh. Hlavním tématem je dospívání, které šikovně sledujete skrze Mary monology, které často dávají větší vhled do situací které prožije a někdy i ukazuje chaos v hlavě některého z dospívajících. Mě osobně to přišlo věrné, a sám si pamatuji jak jsem některé věci řešil podobně nelogicky či se k někomu choval zle protože vám v tom věku nedojde že nejste v právu a obhajujete se nějakou absurdní logikou. Hlavní hrdinka tu není sympatická líbivá introvertka jako třeba Max z Lis. Je to prostě dospívající, se vším všudy. Nechápe proč matka dělá to co dělá, svůj první vztah nedokáže kontrolovat neví co s tím, snaží se na sílu odlišit a tvářit se že je jiná. Prostě věci který se dějou a určitě v nějaké menší míře jsme je zažili či znali lidi co si tím procházeli v mladí.
To je to co na té hře nejvíce cením, a to je hlubší ponor do této části života a je to něco co mi v hrách chybí. Bohužel, tahle věc nemůže být ale ten jediný nosný bod. Je hezký a celému tomu napomáhá i to že hra to celé bere s lehkou nadsázkou a nabízí i typický humor, který někdy zjemní i poměrně nepříjemné situace, jenž ale není zase příliš. Co je ale velikou škodou, to jsou vedlejší postavy. Ty sice zajímavé jsou, ale hloubku u nich moc nečekejte. Je to dané tím že hra mezi různými situacemi dost skáče a s nikým neprožijte dlouhé či více hlubší chvíle natolik aby vám přirostli k srdci. Působí tak spíš jako posouvači příběhu a to i přes to že ploše nepůsobí a charakter očividně mají, jen ho nestihnete prozkoumat.
To ale platí pro většinu situací, přijde mi že hra jak se odehrává během tří roční období a trvá tak pět hodin, tak ty skoky mezi situacemi dělá poměrně velké a často vám ani hra neřekne o jaký den se jedná či kolik dní uplynulo mezi tím co se postavy třeba nebavili. Ano letmo se třeba zmíní že "už to bude měsíc", ale i tak to poměrně ničí tok příběhu. Nepomáhá tomu ani fakt že se ty situace často řeší zkratkovitě a chtělo by to se v tom zabrat trochu déle. Ale to už bych asi od indie adventurky chtěl asi moc. Každopádně já si ten příběh užil a dost situací jsem v tom poznával i se párkrát příjemně pobavil, škoda jen že to ve mě nezanechalo hmatatelnější stopu.
Z čeho jsem byl dále lehce rozčarovaný byla samotná hratelnost, jenž vůbec nepomáhá tomu že hra je prakticky slice of life. Nejsou tu sice žádné puzzly, ale i tak vám hra neříká co máte dělat a často jen tak bloudíte a zkoušíte předměty na postavy co to udělá. Protože někdy ani nevíte že by postava něco měla chtít, ale tím že jí uděláte radost vám pak něco povolí. Vrchol pak jsou pak eventy které můžete i missnout a ani jste nevěděli že tam nějaké jsou (Nebojte nejde o dead endy, ani nedostanete špatný konec, ale přijdete třeba o část příběhu). Vrchol byl pro mě i že hra když spletete vyvolávání fotky, tak už vám hra nedá druhou možnost to zopakovat. Chápal bych u klasické adventury, ale tohle je prostě čistě příběhová věc o životě. Tímhle si akorát hra sama podkopává cílovku. Tuhle hru harcovníci adventur hrát nebudou a fandové linárních interaktivních filmů asi tolik taky ne. Ale zase to tak hrozný není, dá se to, jen ukládejte průběžně.
Co se týče vizuálu, tak je pěkný, je to takový mix Maniac Mansionu a Sieery. Líbili se mi dost prostředí a třeba takový podzim měl fakt skvělou atmosféru spolu s povedeným ost. Na druhou stranu vizuál postav mi přišel spíš horší, některé postavy vypadali jak kdyby nespali týden a vyhulili šest krabek za den a do toho byli po flámu. Naštěstí při dialozích mají hezky cartoonově nakreslené podobizny.
Takže jo ve výsledku to doporučuji všem co chtějí ne tak vždy příjemné zavzpomínání na dospívání a u toho se jak pobavit tak i trošku zhrozit :D Já si to užil, hra měla potenciál, ale bohužel se to nenaplnilo a sami tvůrci si ani moc nepomáhali svými rozhodnutími. Zase ale fakt chválím to že to není naivní teenager příběh s růžovými brýlemi a ukazuje to jak byl člověk místy strašně pathetic až hanba a také že se tvůrcům povedlo odrazit dobu 2000+
The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel IV
Pro: Hlavní postava a vhled do její mysli, Stylizace, soundtrack, nadhled, nezkreslený pohled na dospívání,
Proti: Ne moc výrazné vedlejší postavy, místy to až moc rychle skáče v časech, zbytečná implementace adventurních postupů