Letošní výzvu jsem rád započal se hrou Doom3 a to díky kritizovanému svícení baterkou.(Vesmírní mariňáci nemají jak přichytit svítidlo na své futuristické zbraně :D )

Lidstvo v roce 2145 na Marsu vybudovalo teleportační zařízení a to podle odkrytých plánu dávné civilizace, která na Marsu žila a zanikla. Lidé nedbali různých varování a omylem sestrojili bránu do pekla.
Na scénu přichází hlavní hrdina mariňák. Na rozdíl od novějších dílů je to voják z masa a kostí - žádný nadčlověk. Pohybuje se vcelku pomalu, musí si svítit do tmavých zákoutí, v každé přestřelce se mu hlasitě rozbuší srdce.

Příběh základny, která si pomalu kopala svůj vlastní hrob, odkrýváte v e-mailech a nahrávkách mrtvých, ale občas i ještě živých zaměstnanců. Tyto mrazivé poznámky z podivného života základny se pojí s opravdu hutnou atmosférou budovanou temnými zákoutími a strašidelným ozvučením a po dvou dílech krvavé řezby je tu trochu pomalejší, ale mnohem děsivější Doom.

Pokud se snažíte najít a odemknout veškeré sklady a skrýše, tak budete mít munice dostatek. Pokud se na ně vykašlete, můžete narazit. Někteří pozdější nepřátelé dokáží spolykal i větší množství munice a v úzkých koridorech jim nemáte ani moc kam utéct či uhnout.

Co mě trochu zklamalo bylo samotné peklo, do kterého se podíváte rovnou dvakrát. To totiž působí stejně stísněných dojmem, jako vesmírná základna a jsou zde nejvíc okaté hranice výkonu tehdejšího hardwaru, který se vývojáři snažili maskovat tmou a malým prostorem - ještě navíc rozčleněným na ještě menší fragmenty dveřmi, výtahy atd.