Po dohrání předchozích dvou dílů jsem si řekl, že bych tuto sérii mohl završit dílem, který není moc oblíbený. Řeč není o nenáviděném Cartel, ale o spin-offu Gunslinger, který mnoho fanoušků Call of Juarez, považuje za druhý nejhorší díl této série. Abych byl upřímný, moc se mi do toho nechtělo. S hrou jsem se poprvé setkal před pár lety a neudělala na mě velký dojem. I přesto jsem našel odvahu, abych za sérií Call of Juarez udělal jednu velkou tečku.

Pomsta a odplata jsou motivy, které sérii Call of Juarez provázejí od prvního dílu. Jinak tomu není ani u spin-offu Gunslinger. Příběh hry nás tentokrát zavede do jednoho baru, kde Silas Greaves, protagonista hry s prošedivělými vlasy, vypráví příběh o životě zaslepeném pomstou. Nebyl by to správný western, kdyby se v něm nemihly nějaké ty „celebrity“ Divokého západu, v tomto případě nejnebezpečnější psanci Ameriky. Místy pravdivé a převážně smyšlené vyprávění, kterým Greaves baví své posluchače, je prvkem, který dělá hru zajímavou. Je jen na vás, jak se k celému příběhu postavíte. Role nespolehlivého vypravěče je něco, co se ve hrách jen tak nevidí. Jedná se o zajímavý prvek, který, když je zpracovaný dobře, může ze hry udělat něco výjimečného. To samé se ale nedá říct o příběhu hry. Děj hry je především zastíněn střílením nepřátel, kteří na vás vybíhají ze všech rohů. Soustředit se na dialogy je obtížné, jelikož se nenajde chvíle, kdy se nestřílí. Místy tak přicházíte o zajímavé a vtipné hlášky, které hru provázejí.

Call of Juarez: Gunslinger je v mnoha případech omezenou hrou. Z prvních dílů si toho moc nebere a vydává se po vlastní cestě, která je dost trnitá. Velkým zklamáním, z kterého jsem se ještě nevzpamatoval, je nemožnost prozkoumávat okolí. Právě tato volnost, která provázela první a druhý díl, vám umožnila se ponořit do hry a prožívat tak její události. Gunslinger je oproti tomu tupou koridorovou střílečkou, která vám umožní chodit vlevo, vpravo, dopředu a dozadu. Hra ale nabízí zajímavé lokace, které se pyšní krásným level designem a scenérií. I přesto má hráč pocit, že každá z těchto lokací je kopií té, ve které před chvílí byl.

Nejhorší částí hry jsou boss fighty, které tu fungují dvěma způsoby. Tím prvním je duel, ve kterém se vy a váš protivník postavíte proti sobě. Jediné, co se od vás očekává, je, že na protivníka budete dlouho čučet a ve správný moment tasíte zbraň. Záleží však na vaší rychlosti a přesnosti, zdali vy zastřelíte jeho, anebo on vás. Druhý způsob je ten, že budete po sobě střílet a házet dynamity do té doby, než jednomu z vás dojdou zásoby. Mnohdy vám stačí jen střílet do prázdna a doufat, že zasáhnete cíl. K tomu vám poslouží také tzv. „concentration“. Tato mechanika vám umožní zapnout Greavesův šestý smysl, který zpomalí čas, a vy tak máte možnost kosit nepřátele jako mouchy plácačkou.  

Zajímavým prvkem, který hru ozvláštňuje, jsou tzv. „nuggets of truth“. Nevěřil bych, že mě v nějaké hře bude bavit sbírat předměty, kvůli kterým dostanu jeden mizerný achievement. Call of Juarez: Gunslinger se to povedlo. „Nuggets of truth“ jsou zajímavými collectibles, které nejen rozšiřují příběh hry, ale zároveň vám poskytují přehled o skutečných osobnostech a událostech na pozadí této hry.

Call of Juarez: Gunslinger je ve finále jednoduchou hrou, která toho moc nenabízí. Nebojím se říct, že i primitivní. Pokud se chcete odreagovat a zapomenout na strasti všedního života, sáhněte po této hře. Gunslinger nesází na dobrý příběh, ale na kvantum prolité krve a střílení tuctu nepřátel. Ve výsledku je hra docela repetitivní, která i zkušeného fanouška FPS žánru po chvíli omrzí.