Hráno v co-opu:
Má cesta po Forgotten Realms v kooperativním hraní se nachýlila ke konci. Larian s tím taky sekl, a tak to vypadá na dlouhou dobu, a možná už napořád, poslední komentář z tohoto generického, přeplácaného, ale nádherného světa. Tentokrát mi jeho napsání trvalo obzvlášť dlouho, protože jsem nejdříve chtěla dohrát také novou fanouškovskou modifikaci "Enhanced Edition", která nedávno vyšla, a zmínit se i o ní. Musím říct, že na Baldur's Gate, Neverwinter Nights a Icewind Dale budu moc ráda vzpomínat a byť tento druhý díl poslední zmíněné série nepatří zrovna k těm nejlepším cRPG videohrám, tak byl velice zábavný a přinesl přechod na třetí edici Dungeons and Dragons v rámci nadčasového Infinity Enginu. Takže konec neintuitivnímu THAC0, záporným AC, podivným restrikcím na multiclassy a minimálním možnostem customizace charakterů. Pořád se to drží v relativní jednoduchosti, nejsou zde například žádné prestige classy, ale minimálně seznam featů jsem ocenila.
Stejně jako první díl Icewind Dale, ani zde nemáte žádné naverbovatelné společníky, musíte si celou skupinu sami vytvořit, a hra se soustředí hlavně na boj. Přesto mi přišlo, že příběhově je na tom hra o něco lépe. Je nápadité, že se jako hráč vracíte na Planinu ledového větru po třiceti letech a snažíte se uklidit po dobrodruzích z prvního dílu, kteří sice vyřešili akutní problémy, ale semínka těch dlouhodobých nechali vesele růst. Třicet let je pro některé obyvatele Forgotten Realms poměrně malý zlomek jejich života, a tak nechybí ani řada setkání se známými tvářemi. Trochu ubrat na množství nepřátel, přidat pár příběh ovlivňujících rozhodnutí a mohla to být velice dobrá příběhovka.
Jsou zde však i prvky, které mi vadily. Když lokaci přeexpíte, nedostáváte žádné expy z nepřátel. To nemám ráda. Souboje jsou pro mě mnohem zábavnější, když z nich mám nějakou odměnu (loot je také dost nevyrovnaný, často žádný). Také AI nepřátel mi ve srovnání s Baldur's Gate II (o dva roky starší hra) přišla velice špatná, a hlavně by to chtělo poladit vyváženost magických předmětů. Přišlo nám, že i ke konci hry je většina předmětů hrozně slabá a téměř k ničemu.
Většinu těchto problémů však řeší nová fanouškovská modifikace "Enhanced Edition", kterou jsem zmínila v úvodu. Akorát v současné době nefunguje v multiplayeru (a asi ani nikdy nebude). Pokud však máte v plánu rozehrát singleplayer IwDII, tak neváhejte, protože přidává hromadu kouzel a předmětů, rebalancuje spoustu mechanik, usnadňuje například lootění po vzoru Beamdogských oficiálních Enhanced Editions ostatních Infinity Engine her a dokonce přidává řadu společníků do party. Navíc se nejedná o nějaká nově vymyšlená NPC, ale postavy, které v původní hře jsou, jen nejdou přijmout do družiny. To hodně oceňuji. Navíc někteří jsou hodně originální ve srovnání s Baldur's Gate či Neverwinter Nights. V neposlední řadě tento mod také mění několik questů a lokací, které jsou v originále příliš zdlouhavé a nudné.
Jediné před čím musím varovat je obtížnost. Možná jsem prostě jen lama a tahali to moji kamarádi, ale originál v co-opu mi přišel mnohem snazší než Enhanced Edition. Také instalace by mohla být jednodušší, chápu, že řada expertů ocení naprostou svobodu volby jednotlivých úprav, ale já prostě chtěla as intended stav. Jediná subjektivní vada na kráse, kterou tento mod naopak přidal, je tak ošklivost portrétů nových společníků, ale to vyřešila AI a jejich nahrazení za upravené. Velký palec nahoru, že se ještě dneska modeři zabývají těmito starými, téměř zapomenutými hrami.
Dohráno za 62 hodin.
Má cesta po Forgotten Realms v kooperativním hraní se nachýlila ke konci. Larian s tím taky sekl, a tak to vypadá na dlouhou dobu, a možná už napořád, poslední komentář z tohoto generického, přeplácaného, ale nádherného světa. Tentokrát mi jeho napsání trvalo obzvlášť dlouho, protože jsem nejdříve chtěla dohrát také novou fanouškovskou modifikaci "Enhanced Edition", která nedávno vyšla, a zmínit se i o ní. Musím říct, že na Baldur's Gate, Neverwinter Nights a Icewind Dale budu moc ráda vzpomínat a byť tento druhý díl poslední zmíněné série nepatří zrovna k těm nejlepším cRPG videohrám, tak byl velice zábavný a přinesl přechod na třetí edici Dungeons and Dragons v rámci nadčasového Infinity Enginu. Takže konec neintuitivnímu THAC0, záporným AC, podivným restrikcím na multiclassy a minimálním možnostem customizace charakterů. Pořád se to drží v relativní jednoduchosti, nejsou zde například žádné prestige classy, ale minimálně seznam featů jsem ocenila.
Stejně jako první díl Icewind Dale, ani zde nemáte žádné naverbovatelné společníky, musíte si celou skupinu sami vytvořit, a hra se soustředí hlavně na boj. Přesto mi přišlo, že příběhově je na tom hra o něco lépe. Je nápadité, že se jako hráč vracíte na Planinu ledového větru po třiceti letech a snažíte se uklidit po dobrodruzích z prvního dílu, kteří sice vyřešili akutní problémy, ale semínka těch dlouhodobých nechali vesele růst. Třicet let je pro některé obyvatele Forgotten Realms poměrně malý zlomek jejich života, a tak nechybí ani řada setkání se známými tvářemi. Trochu ubrat na množství nepřátel, přidat pár příběh ovlivňujících rozhodnutí a mohla to být velice dobrá příběhovka.
Jsou zde však i prvky, které mi vadily. Když lokaci přeexpíte, nedostáváte žádné expy z nepřátel. To nemám ráda. Souboje jsou pro mě mnohem zábavnější, když z nich mám nějakou odměnu (loot je také dost nevyrovnaný, často žádný). Také AI nepřátel mi ve srovnání s Baldur's Gate II (o dva roky starší hra) přišla velice špatná, a hlavně by to chtělo poladit vyváženost magických předmětů. Přišlo nám, že i ke konci hry je většina předmětů hrozně slabá a téměř k ničemu.
Většinu těchto problémů však řeší nová fanouškovská modifikace "Enhanced Edition", kterou jsem zmínila v úvodu. Akorát v současné době nefunguje v multiplayeru (a asi ani nikdy nebude). Pokud však máte v plánu rozehrát singleplayer IwDII, tak neváhejte, protože přidává hromadu kouzel a předmětů, rebalancuje spoustu mechanik, usnadňuje například lootění po vzoru Beamdogských oficiálních Enhanced Editions ostatních Infinity Engine her a dokonce přidává řadu společníků do party. Navíc se nejedná o nějaká nově vymyšlená NPC, ale postavy, které v původní hře jsou, jen nejdou přijmout do družiny. To hodně oceňuji. Navíc někteří jsou hodně originální ve srovnání s Baldur's Gate či Neverwinter Nights. V neposlední řadě tento mod také mění několik questů a lokací, které jsou v originále příliš zdlouhavé a nudné.
Jediné před čím musím varovat je obtížnost. Možná jsem prostě jen lama a tahali to moji kamarádi, ale originál v co-opu mi přišel mnohem snazší než Enhanced Edition. Také instalace by mohla být jednodušší, chápu, že řada expertů ocení naprostou svobodu volby jednotlivých úprav, ale já prostě chtěla as intended stav. Jediná subjektivní vada na kráse, kterou tento mod naopak přidal, je tak ošklivost portrétů nových společníků, ale to vyřešila AI a jejich nahrazení za upravené. Velký palec nahoru, že se ještě dneska modeři zabývají těmito starými, téměř zapomenutými hrami.
Dohráno za 62 hodin.
Pro: Nostalgický návrat na Planinu ledového větru, skvělé fanouškovské Enhanced Edition
Proti: Nechybělo zas tak moc a mohlo to být super příběhové cRPG ve stylu Baldur's Gate II, ale autoři to chtěli snazší a šli cestou lineárního postupu a hlavně narvat tam co nejvíce soubojů