Jako oživená ovce (prorok/sluha/ten co vykonává pomstu) hráč ve jménu Toho co čeká buduje sektu roztomilých zvířátek a prodírá se rozdílnými biomy, ale zkonvertoval/zabil bezvěrce čí jiné bohy. Originální stylizace zastiňuje ve výsledku repetetivní a později i nenaplňující hratelnost.

Hra se tváří jako rogue-like akce, ale ve výsledku jsem měl pocit, že se více musím starat o svůj kult. Farmaření (zasevání, zalévání, hnojení, sklízení), sbírání bobků, denní modlitby a rituály jsou totiž každodenním chlebem. A dbaní o dobro kultu je doopravdy pevná část hry bez které nelze dojít konce. Své věřící totiž potřebujete k otevírání nových úrovní a pokud vám umřou (stáří, hlad, nemoc, rituál), tak je potřeba si najít nového jako náhradu. Ze začátku je ono hospodaření a dávání lásky (darů, plnění proseb) svým zvířecím věřícím i naplňující, časem se ale stane zdlouhavé. Navíc než se člověk dostane k fajn vylepšením, která určité části i automatizují, tak to trvá dlouho.
Pro trochu zpestření lze provádět rituály, které jsou svým způsobem dost vtipné na to, aby mne bavilo je odemykat a zkoušet až do konce.
Krom toho lze i rybařit nebo hrát kostkovou hru.

Bojová rogue-like část není vůbec težká, což mi vyhovovalo. Hra obsahuje čtyři 'biomy', které lze pruběžné otevřít a na jejímž konci se nachází finální boss (jeden z bohů). Abyste se k němu ale dostali, je potřeba udělat více běhů. Každý běh (úroveň) končí sub-bossem a postup je lemován obdobným stromem cest jako v Slay the spire. Zbraně jsou náhodné pro daný běh a krom nich hru ovlivňují i tarotové karty. Síla zbraní je dána tím, jak se staráte o svůj kult. Akční část mi přišla dostatečně zábavná jen na jeden průběh až do konce, nicméně díky malé variaci nepřítel/zbraní jsem neměl chuť hrát dál jako u hry Hades.