Kdo by neznal legendu jménem Doom? Za více než 30 let, co je tu s námi, se kolem hry a jejího druhého dílu vytvořila obří komunita, která vytvářela celou řadu nových úrovní a kampaní. O těch oficiálních jsem často slýchával, avšak nikdy jsem se k nim pořádně nedostal. Až díky této kompilaci obsahující standardní i prakticky všechny oficiální rozšiřující kampaně a megawady pohromadě jsem si tím vším mohl projít.
Jako pamětník původní dosové verze jsem vždy hrával Dooma jen pomocí klávesnice na šipkách. Zde tato možnost standardně není, naopak se nabízí moderní varianta pomocí myši a klávesnice s rozložením wasd. Ukápla mi při tom malá nostalgická slza, ale zvykl jsem si celkem rychle a nyní na toto ovládání už nedám dopustit.
Za tech třicet let od vydání prvního Dooma vyšlo několik dalších dílů a u těch posledních dvou jsem si obzvláště oblíbil metalový soundtrack. Bylo tak pro mě příjemným překvapením, že kompilace obsahuje přepracovaný hudební soundtrack, který je nyní v metalovém duchu. Původní midi hudbu mám hodně rád, ale ten metalový nádech tomu sluší mnohem víc. Během hraní jsem se tak hodně těšil, až uslyším mé oblíbené skladby Sign of Evil, Running from Evil a Opening to Hell. Zklamaný z jejich poslechu jsem v daných úrovních rozhodně nebyl.
Kromě zmíněného je zde i nová kampaň jménem Legacy of Rust, ta nabízí novou hudbu, nové grafické prvky, ale je specifická ještě ve dvou dalších věcech. Tou první je to, že během hraní nenarazíme na plasma gun a BFG, které nahradí na ohni postavené zbraně Incinerator a Calamity Blade. U nich je potřeba si dávat pozor, kam oheň letí, protože oheň na postiženém místě nějakou dobu zůstává a ubírá hráčovy životy. Druhým specifikem je šestka nových nepřátel. Vyzdvihl bych určitě skoro všude přítomné Ghouly, kteří mi často až nečekaně zavářeli, když jsem měl problémy je pořádně trefit. Pak bych ještě vyzdvihl Shocktroopery, kteří dokáží střílet až nebezpečně rychle a také oheň metající Vassagy.
Level design je ze začátku celkem příjemný a snadný, ale postupem slušně přituhuje. Když jsem v jedné úrovní viděl v popisku u automapy, že na mě čeká 552 nepřátel, jen jsem kroutil hlavou. Na druhou stranu, zabití doslova hordy impů na jeden výstřel z Calamity Bladu je velká satisfakce. Finále, kde je potřeba se utkat s hromadou Tyrantů a tunou Arch-vilů bylo slušně řečeno maso.
Snad jedinou výtkou je to, že mi hra v kampani Plutonium dost padala. Pomohlo až vypnutí Steam overlay. Jinak jsem s celou kolekcí nad míru spokojený. Je zde prakticky vše, co může klasický Doom nabídnout. Trvalo docela dlouho, než jsem se tím vším prokousal, ale přitom stále nepociťuji, že bych byl "předoomován".
Jako pamětník původní dosové verze jsem vždy hrával Dooma jen pomocí klávesnice na šipkách. Zde tato možnost standardně není, naopak se nabízí moderní varianta pomocí myši a klávesnice s rozložením wasd. Ukápla mi při tom malá nostalgická slza, ale zvykl jsem si celkem rychle a nyní na toto ovládání už nedám dopustit.
Za tech třicet let od vydání prvního Dooma vyšlo několik dalších dílů a u těch posledních dvou jsem si obzvláště oblíbil metalový soundtrack. Bylo tak pro mě příjemným překvapením, že kompilace obsahuje přepracovaný hudební soundtrack, který je nyní v metalovém duchu. Původní midi hudbu mám hodně rád, ale ten metalový nádech tomu sluší mnohem víc. Během hraní jsem se tak hodně těšil, až uslyším mé oblíbené skladby Sign of Evil, Running from Evil a Opening to Hell. Zklamaný z jejich poslechu jsem v daných úrovních rozhodně nebyl.
Kromě zmíněného je zde i nová kampaň jménem Legacy of Rust, ta nabízí novou hudbu, nové grafické prvky, ale je specifická ještě ve dvou dalších věcech. Tou první je to, že během hraní nenarazíme na plasma gun a BFG, které nahradí na ohni postavené zbraně Incinerator a Calamity Blade. U nich je potřeba si dávat pozor, kam oheň letí, protože oheň na postiženém místě nějakou dobu zůstává a ubírá hráčovy životy. Druhým specifikem je šestka nových nepřátel. Vyzdvihl bych určitě skoro všude přítomné Ghouly, kteří mi často až nečekaně zavářeli, když jsem měl problémy je pořádně trefit. Pak bych ještě vyzdvihl Shocktroopery, kteří dokáží střílet až nebezpečně rychle a také oheň metající Vassagy.
Level design je ze začátku celkem příjemný a snadný, ale postupem slušně přituhuje. Když jsem v jedné úrovní viděl v popisku u automapy, že na mě čeká 552 nepřátel, jen jsem kroutil hlavou. Na druhou stranu, zabití doslova hordy impů na jeden výstřel z Calamity Bladu je velká satisfakce. Finále, kde je potřeba se utkat s hromadou Tyrantů a tunou Arch-vilů bylo slušně řečeno maso.
Snad jedinou výtkou je to, že mi hra v kampani Plutonium dost padala. Pomohlo až vypnutí Steam overlay. Jinak jsem s celou kolekcí nad míru spokojený. Je zde prakticky vše, co může klasický Doom nabídnout. Trvalo docela dlouho, než jsem se tím vším prokousal, ale přitom stále nepociťuji, že bych byl "předoomován".
