Herní Výzva 2025 - Coffee Break - Normál
Jéééj! Musím říct, že jsem si tento návrat do série Akiba's Trip opravdu užil. Před pár lety, v době covidu, jsem během jedné z mnoha nocí během lockdownu na Vitě rozehrál druhý díl. Byla to sympatická budgetovka, která sice nepřinášela nic převratného, ale byla neuvěřitelně zábavná a správně praštěná.
Jsem proto rád, že po několika letech od vydání dvojky konečně přeložili do angličtiny i první díl, který vyšel původně exkluzivně pro PSP v Japonsku. Až po vydání dalších dvou pokračování se dostal i na ostatní platformy mimo Japonsko.
Pojďme se ale podívat, o čem tento sympatický počin vlastně je. Hrajete za mladého chlapce, který miluje Akihabaru a je členem spolku, jenž ji ochraňuje. Jednoho dne se zaplete s místními upíry zvanými Chaos Souls, kteří ho zmlátí a nechají ležet na zemi. Naštěstí se ho ujme mladá, roztomilá upírka, která mu dá polibek a podělí se s ním o svou krev. Díky tomu získáte schopnosti těchto "monster" a brzy se zapletete do boje mezi frakcemi, kde bude jen na vás, jestli upíry vyhladíte, nebo se postaráte o to, aby mohli žít v míru s lidmi.
Poměrně klasický a ničím nezajímavý příběh že? No, ehm, to by jste v této hře nesměli eliminovat upíry tak že jim během souboje strháváte oblečení. Ano je to tak. Hratelnost většinou spočívá v tom že se bijete ve stylu Yakuzy ale s tím rozdílem že musíte vždy protivníka svlíknout a ten pak uhoří v plamenech slunce či jen celý zrudlý hanbou uteče. No a na týhle úrovni se pak odehrává jak příběh tak celá hra, jenž se nebere vůbec vážně a nabízí opravdu velkou plejádu vtipných a absurdních scének a to i v samotném gameplayi. Jen ještě dodám že i přes značnou míru humoru a srand, nabízí příběh i milou romanci a nějaké to srdíčko, což tedy hlavně i záleží podle vašeho rozhodnutí. K tomu ale později.
Co se týče samotné hratelnosti, je to taková Otaku Yakuza z AliExpressu. Mějte však na paměti, že hra původně vyšla na PSP, a podle toho i vypadá. Přestože tvůrci museli pracovat s omezeným hardwarem, dokázali toho z něj vytáhnout opravdu hodně. Celá hra se odehrává v různých menších úsecích Akihabary, mezi kterými se přesouváte. A i přes technická omezení hra věrně zachycuje atmosféru Akihabary – turisti se procházejí, maidky vám rozdávají letáky, lidé hrají na kytaru a NPC postavy vám nabízejí reklamní nabídky. Dokonce mě překvapilo, jak okolí reaguje na vaše počínání – když vypukne rvačka, NPC postavy se kolem vás shromáždí, fandí nebo si fotí. To mě opravdu mile překvapilo. Sice tu kromě nakupování, návštěvy maid kavárny a jedné minihry není moc co dělat, ale vzhledem k typu hry to stačí.
Vedlejší úkoly nabízejí slušnou výplň mezi hlavními misemi a naštěstí se nejedná o typické nudné fetch questy, jaké bývají v japonských hrách běžné. I když se jejich náplň může opakovat, jsou plné vtipných a zábavných mini epizod ze života v Akihabaře, přičemž některé dokonce rozvíjejí hlavní příběh. Doporučuji je proto plnit, protože z nich získáte nejen peníze, ale i fajn bonusy
Tyto bonusy se vám budou hodit v soubojích, které jsou rychlé, zábavné a díky svlékací mechanice ani nepůsobí monotónně. Nepřátelům totiž musíte postupně oslabit jejich oblečení, aby se dali svléknout. Jediným otravnějším momentem je situace, kdy omylem uhodíte policistu nebo kolemjdoucího, a ti se na vás vrhnou taky. Jakmile proti vám stojí více než tři protivníci, začíná chaos, protože když chcete někoho svléknout, musíte dlouze podržet tlačítko, aby postava po oblečení chňapla. Tento úkon vám však kdokoli může přerušit, což je v případě většího počtu nepřátel opravdu frustrující.
Abyste zabránili tomu, že vás sami protivníci svléknou, můžete nakupovat nové oblečení nebo si pořizovat podivné zbraně. Nepřátele můžete likvidovat počítačem, gumovým kladivem, časopisy a podobně. Hra také umožňuje crossdressing, čehož jsem často využíval, protože ženské oblečení mi přišlo odolnější. Takže jsem často chodil v princeznovském cosplayi, což vedlo k absurdním situacím, kdy si mě místní úchyl spletl se ženou a nabídl mi slevu, když si bude moci sáhnout dolů. Slevu jsem přijal, ale po sáhnutí... no, zahrajte si to sami.
Ano, hra je místy frustrující a stereotypní. Souboje bývají chaotické a herní náplň se občas opakuje. Ale díky krátké herní době, velké porci humoru a nadhledu to snadno přehlédnete. Já si hru užil a jako japonská úchylná jednohubka je to ideální zábava!
Jéééj! Musím říct, že jsem si tento návrat do série Akiba's Trip opravdu užil. Před pár lety, v době covidu, jsem během jedné z mnoha nocí během lockdownu na Vitě rozehrál druhý díl. Byla to sympatická budgetovka, která sice nepřinášela nic převratného, ale byla neuvěřitelně zábavná a správně praštěná.
Jsem proto rád, že po několika letech od vydání dvojky konečně přeložili do angličtiny i první díl, který vyšel původně exkluzivně pro PSP v Japonsku. Až po vydání dalších dvou pokračování se dostal i na ostatní platformy mimo Japonsko.
Pojďme se ale podívat, o čem tento sympatický počin vlastně je. Hrajete za mladého chlapce, který miluje Akihabaru a je členem spolku, jenž ji ochraňuje. Jednoho dne se zaplete s místními upíry zvanými Chaos Souls, kteří ho zmlátí a nechají ležet na zemi. Naštěstí se ho ujme mladá, roztomilá upírka, která mu dá polibek a podělí se s ním o svou krev. Díky tomu získáte schopnosti těchto "monster" a brzy se zapletete do boje mezi frakcemi, kde bude jen na vás, jestli upíry vyhladíte, nebo se postaráte o to, aby mohli žít v míru s lidmi.
Poměrně klasický a ničím nezajímavý příběh že? No, ehm, to by jste v této hře nesměli eliminovat upíry tak že jim během souboje strháváte oblečení. Ano je to tak. Hratelnost většinou spočívá v tom že se bijete ve stylu Yakuzy ale s tím rozdílem že musíte vždy protivníka svlíknout a ten pak uhoří v plamenech slunce či jen celý zrudlý hanbou uteče. No a na týhle úrovni se pak odehrává jak příběh tak celá hra, jenž se nebere vůbec vážně a nabízí opravdu velkou plejádu vtipných a absurdních scének a to i v samotném gameplayi. Jen ještě dodám že i přes značnou míru humoru a srand, nabízí příběh i milou romanci a nějaké to srdíčko, což tedy hlavně i záleží podle vašeho rozhodnutí. K tomu ale později.
Co se týče samotné hratelnosti, je to taková Otaku Yakuza z AliExpressu. Mějte však na paměti, že hra původně vyšla na PSP, a podle toho i vypadá. Přestože tvůrci museli pracovat s omezeným hardwarem, dokázali toho z něj vytáhnout opravdu hodně. Celá hra se odehrává v různých menších úsecích Akihabary, mezi kterými se přesouváte. A i přes technická omezení hra věrně zachycuje atmosféru Akihabary – turisti se procházejí, maidky vám rozdávají letáky, lidé hrají na kytaru a NPC postavy vám nabízejí reklamní nabídky. Dokonce mě překvapilo, jak okolí reaguje na vaše počínání – když vypukne rvačka, NPC postavy se kolem vás shromáždí, fandí nebo si fotí. To mě opravdu mile překvapilo. Sice tu kromě nakupování, návštěvy maid kavárny a jedné minihry není moc co dělat, ale vzhledem k typu hry to stačí.
Vedlejší úkoly nabízejí slušnou výplň mezi hlavními misemi a naštěstí se nejedná o typické nudné fetch questy, jaké bývají v japonských hrách běžné. I když se jejich náplň může opakovat, jsou plné vtipných a zábavných mini epizod ze života v Akihabaře, přičemž některé dokonce rozvíjejí hlavní příběh. Doporučuji je proto plnit, protože z nich získáte nejen peníze, ale i fajn bonusy
Tyto bonusy se vám budou hodit v soubojích, které jsou rychlé, zábavné a díky svlékací mechanice ani nepůsobí monotónně. Nepřátelům totiž musíte postupně oslabit jejich oblečení, aby se dali svléknout. Jediným otravnějším momentem je situace, kdy omylem uhodíte policistu nebo kolemjdoucího, a ti se na vás vrhnou taky. Jakmile proti vám stojí více než tři protivníci, začíná chaos, protože když chcete někoho svléknout, musíte dlouze podržet tlačítko, aby postava po oblečení chňapla. Tento úkon vám však kdokoli může přerušit, což je v případě většího počtu nepřátel opravdu frustrující.
Abyste zabránili tomu, že vás sami protivníci svléknou, můžete nakupovat nové oblečení nebo si pořizovat podivné zbraně. Nepřátele můžete likvidovat počítačem, gumovým kladivem, časopisy a podobně. Hra také umožňuje crossdressing, čehož jsem často využíval, protože ženské oblečení mi přišlo odolnější. Takže jsem často chodil v princeznovském cosplayi, což vedlo k absurdním situacím, kdy si mě místní úchyl spletl se ženou a nabídl mi slevu, když si bude moci sáhnout dolů. Slevu jsem přijal, ale po sáhnutí... no, zahrajte si to sami.
Ano, hra je místy frustrující a stereotypní. Souboje bývají chaotické a herní náplň se občas opakuje. Ale díky krátké herní době, velké porci humoru a nadhledu to snadno přehlédnete. Já si hru užil a jako japonská úchylná jednohubka je to ideální zábava!
The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel IV
Pro: Příběh, postavy, humor, ost, Akihabara a její detaily, délka, vtipné svlékání
Proti: Stereotyp, ošklivější grafika, chaotické a místy nefér souboje