Tady asi někdo musel strašně hulit nebo minimálně požívat neomezené množství houbiček. Sludge Life je totiž docela slušná herní šílenost. Herní šílenost ale poměrně zábavná.
Představte si 3D adventuru, ve které je z podstaty věcí možné cokoliv. To přesně je Sludge Life. Námět, kde se v roli sprejera ocitnete někde uprostřed moře na plošině, kde je Vašim úkolem se nejen z ní dostat, ale předtím, než se z ní dostanete to tu mocně na konkrétních místech (které je třeba ponejprvá naleznout) posprejovat sty různými grafity. A aby toho nebylo málo, prostředí, ve kterém se hra odehrává, vypadá, jak kdyby ho nakreslil někdo, kdo těsně předtím vypil flašku francovky, popřípadě ji pil celou tu dobu, co prostředí kreslil. Zajímavé ale je, že prvotní šok ze hry po čase uzrává a postupem času zjišťujete, jak nesmírně detailní toto prostředí ve výsledku je. A to i přesto, že na první pohled hra působí neuvěřitelně amatérsky. Nakreslena je opravdu tak, jak když Řezník nakreslil první Život není krásný. Zdání ale klame…
Ke svému zjevu hra přidává i poměrně obstojný obsah. Nejenom, že je tu cílem sprejovat, vy se dostanete i k řadě minihrám, k dohledávání různých slimáků, míst, kde si můžete vykouřit cigáro a u toho všeho potkáváte nepřeberné množství postav, které se tu vždycky mihnou, ale svými hláškami Vám rozjasní minimálně úsměv na rtech.
Dám příklad. Třeba tu procházíte šatnami, kde narazíte na černocha ve vypasovaných trenkách, který pronese: „It´s okey,you can stare.“ Nebo tu narazíte u bazénu na kuchaře, který griluje nějaký klobásky, proti němu stojí čokl a kuchař Vás při vyzvání k rozhovoru uzemní hláškou “That dog keeps eyeballing me.”
Jo, jsou tu fakt dobrý momenty a je hodně zábavné to tady procházet a objevovat. Obrazově jsem si prostředí pak i dokonce během hraní zalíbil. A to i přesto, že po vizuální stránce je to tady hodně úsporné a opět to působí nesmírně amatérsky. Ale jak to u této hry je, opět zdání klame. Když na Vás promluví kočka, tak věřím, že nebudete daleko od momentu, že něco vyprsknete na obrazovku. Pokud tedy v tu chvíli budete mít co.
Ano, Sludge Life je opravdu naprostá šílenost. Dlouho se mi nestalo, abych hrál něco, co se vůbec nebere vážně a navíc to má skvělou hratelnost. Stačí si jenom zvyknout na parkurové skoky, které tu mnohdy provádíte, na rogalo, které sem tam při vyšplhání na nejvyšší stupeň místní budovy při skoku otevřete a na fakt, že hra má tři konce. A nebojím se říct, že budete mít chuť zjistit, jak to vypadá, když ten konec skončí jinak, než jak jste v danou chvíli dopadli. Tím vším Sludge Life je. Popravdě by mě nenapadlo, že to o této hře řeknu, ale musím říct, že na to, co jsem na první pohled čekal, jsem se u ní až nebývale pobavil.
Představte si 3D adventuru, ve které je z podstaty věcí možné cokoliv. To přesně je Sludge Life. Námět, kde se v roli sprejera ocitnete někde uprostřed moře na plošině, kde je Vašim úkolem se nejen z ní dostat, ale předtím, než se z ní dostanete to tu mocně na konkrétních místech (které je třeba ponejprvá naleznout) posprejovat sty různými grafity. A aby toho nebylo málo, prostředí, ve kterém se hra odehrává, vypadá, jak kdyby ho nakreslil někdo, kdo těsně předtím vypil flašku francovky, popřípadě ji pil celou tu dobu, co prostředí kreslil. Zajímavé ale je, že prvotní šok ze hry po čase uzrává a postupem času zjišťujete, jak nesmírně detailní toto prostředí ve výsledku je. A to i přesto, že na první pohled hra působí neuvěřitelně amatérsky. Nakreslena je opravdu tak, jak když Řezník nakreslil první Život není krásný. Zdání ale klame…
Ke svému zjevu hra přidává i poměrně obstojný obsah. Nejenom, že je tu cílem sprejovat, vy se dostanete i k řadě minihrám, k dohledávání různých slimáků, míst, kde si můžete vykouřit cigáro a u toho všeho potkáváte nepřeberné množství postav, které se tu vždycky mihnou, ale svými hláškami Vám rozjasní minimálně úsměv na rtech.
Dám příklad. Třeba tu procházíte šatnami, kde narazíte na černocha ve vypasovaných trenkách, který pronese: „It´s okey,you can stare.“ Nebo tu narazíte u bazénu na kuchaře, který griluje nějaký klobásky, proti němu stojí čokl a kuchař Vás při vyzvání k rozhovoru uzemní hláškou “That dog keeps eyeballing me.”
Jo, jsou tu fakt dobrý momenty a je hodně zábavné to tady procházet a objevovat. Obrazově jsem si prostředí pak i dokonce během hraní zalíbil. A to i přesto, že po vizuální stránce je to tady hodně úsporné a opět to působí nesmírně amatérsky. Ale jak to u této hry je, opět zdání klame. Když na Vás promluví kočka, tak věřím, že nebudete daleko od momentu, že něco vyprsknete na obrazovku. Pokud tedy v tu chvíli budete mít co.
Ano, Sludge Life je opravdu naprostá šílenost. Dlouho se mi nestalo, abych hrál něco, co se vůbec nebere vážně a navíc to má skvělou hratelnost. Stačí si jenom zvyknout na parkurové skoky, které tu mnohdy provádíte, na rogalo, které sem tam při vyšplhání na nejvyšší stupeň místní budovy při skoku otevřete a na fakt, že hra má tři konce. A nebojím se říct, že budete mít chuť zjistit, jak to vypadá, když ten konec skončí jinak, než jak jste v danou chvíli dopadli. Tím vším Sludge Life je. Popravdě by mě nenapadlo, že to o této hře řeknu, ale musím říct, že na to, co jsem na první pohled čekal, jsem se u ní až nebývale pobavil.
