Herní výzva 2025 - 5. Zase práce!
Last Train Home je takový zajímavý hybrid mezi realtime strategií, taktickou akcí typu Commandos a mikromanagementem vlaku na cestě do dalekého cíle. Hra se skládá z devíti kapitol a v každé je několik povinných i nepovinných misí. Do toho je možné posílat skupiny svých svěřenců do nejrůznějších bodů zájmu po mapě - od ruin starých domů, lesů a jezer či domů obchodníků. A kromě toho je nutné se starat o vlak - opravovat ho, vylepšovat jednotlivé vagóny o lepší zateplení či prostory a také o jídlo a zdravotní péči pro legionáře. Veškeré suroviny (palivo, kov, dřevo, látka, jídlo) lze získávat i během misí a i jako odměny za některé mise a zde se setkáváme s prvním nedostatkem - všeho je dost a od poloviny hry jsem neměl věci kam dávat a do cíle dorazil s takovým přebytkem, že by to stačilo na další hodiny hraní. Prakticky od chvíle, kdy jsem byl vázán časovým limitem, jsem zastavoval pouze na povinných místech, jinak můj vlak uháněl plnou parou vpřed. Doslova.
Pojďme ale k tomu nejdůležitějšímu - samotným misím. Těch je skutečně velké množství a díky tomu, že se hra na dvou místech i rozděluje, je tu i nějaký ten důvod hru rozehrát znovu. Na mise lze vzít tři až osm vašich legionářů, kteří mají i několik specializací (průzkumník, střelec, kulometčík, medik, granátník) a díky získaným zkušenostem z bojů se postupně vylepšují a získávají nové schopnosti.
Největším záporem je jednoznačně umělá inteligence. Nepřátelští vojáci mají pouze jeden vzorec chování - vidím/nevidím nepřítele. Pokud mě vidí, stojí chvíli na místě a buď začne střílet nebo (pokud ze zorného pole zmizím) popojde pár metrů a zase se vrátí zpátky. Je úplně jedno, že jsem mu zabil kolegu metr od něj, mrtvola stejně za pár sekund zmizí (!!!) a mně stačí pouze zalézt do křoví a pár sekund počkat. Díky tomu jsem drtivou většinu misí zvládl pouze s jedním průzkumníkem, zatímco ostatní kolegové čekali v křoví na začátku mapy.
Graficky je hra moc pěkně zpracovaná. Podíváme se do zalesněných plání i na zamrzlou Sibiř, budeme procházet rozbombardované vesnice či se plížit v nepřátelských táborech. Příjemným bonusem jsou i hezké renderované filmečky mezi kapitolami. Hra je dokonce i česky namluvená, jen těch hlášek vojáků v misích jsem měl pak už plné zuby.
Celkově jsem si hraní užil, ale je vidět, že by hra potřebovala ještě trochu doladit. Příběh, vizuál i hratelnost jsou dobré, ale od lepšího hodnocení mi brání tragická umělá inteligence, nevyvážená obtížnost a některé nedostatky. I tak se ale jedná o nadprůměrnou hru, která mě bavila až do konce a můžu ji směle doporučit.
Last Train Home je takový zajímavý hybrid mezi realtime strategií, taktickou akcí typu Commandos a mikromanagementem vlaku na cestě do dalekého cíle. Hra se skládá z devíti kapitol a v každé je několik povinných i nepovinných misí. Do toho je možné posílat skupiny svých svěřenců do nejrůznějších bodů zájmu po mapě - od ruin starých domů, lesů a jezer či domů obchodníků. A kromě toho je nutné se starat o vlak - opravovat ho, vylepšovat jednotlivé vagóny o lepší zateplení či prostory a také o jídlo a zdravotní péči pro legionáře. Veškeré suroviny (palivo, kov, dřevo, látka, jídlo) lze získávat i během misí a i jako odměny za některé mise a zde se setkáváme s prvním nedostatkem - všeho je dost a od poloviny hry jsem neměl věci kam dávat a do cíle dorazil s takovým přebytkem, že by to stačilo na další hodiny hraní. Prakticky od chvíle, kdy jsem byl vázán časovým limitem, jsem zastavoval pouze na povinných místech, jinak můj vlak uháněl plnou parou vpřed. Doslova.
Pojďme ale k tomu nejdůležitějšímu - samotným misím. Těch je skutečně velké množství a díky tomu, že se hra na dvou místech i rozděluje, je tu i nějaký ten důvod hru rozehrát znovu. Na mise lze vzít tři až osm vašich legionářů, kteří mají i několik specializací (průzkumník, střelec, kulometčík, medik, granátník) a díky získaným zkušenostem z bojů se postupně vylepšují a získávají nové schopnosti.
Největším záporem je jednoznačně umělá inteligence. Nepřátelští vojáci mají pouze jeden vzorec chování - vidím/nevidím nepřítele. Pokud mě vidí, stojí chvíli na místě a buď začne střílet nebo (pokud ze zorného pole zmizím) popojde pár metrů a zase se vrátí zpátky. Je úplně jedno, že jsem mu zabil kolegu metr od něj, mrtvola stejně za pár sekund zmizí (!!!) a mně stačí pouze zalézt do křoví a pár sekund počkat. Díky tomu jsem drtivou většinu misí zvládl pouze s jedním průzkumníkem, zatímco ostatní kolegové čekali v křoví na začátku mapy.
Graficky je hra moc pěkně zpracovaná. Podíváme se do zalesněných plání i na zamrzlou Sibiř, budeme procházet rozbombardované vesnice či se plížit v nepřátelských táborech. Příjemným bonusem jsou i hezké renderované filmečky mezi kapitolami. Hra je dokonce i česky namluvená, jen těch hlášek vojáků v misích jsem měl pak už plné zuby.
Celkově jsem si hraní užil, ale je vidět, že by hra potřebovala ještě trochu doladit. Příběh, vizuál i hratelnost jsou dobré, ale od lepšího hodnocení mi brání tragická umělá inteligence, nevyvážená obtížnost a některé nedostatky. I tak se ale jedná o nadprůměrnou hru, která mě bavila až do konce a můžu ji směle doporučit.
Pro: Grafika; hratelnost; námět.
Proti: Umělá inteligence; nevyvážená obtížnost.