Komentář se vztahuje k celé sérii, zatímco výše uvedené hodnocení je čistě pro pátou (nejlepší) epizodu. 1-3 jsem hodnotil ve "žlutých" číslech.
První série Life is Strange je dneska už kultovní záležitost a i zde se dle hodnocení těší značné oblibě. Poprvé jsem to se hrou zkusil již v roce 2019, ale vzdal to někde za polovinou třetí části. Nyní to bylo lepší, ale úplně nadšení se stejně nekoná. Co je na vině, vlastně neumí úplně pojmenovat... Příliš rozvláčné tempo? Někdy až moc "civilní" rozhodnutí? Zasazení? Jednoduchá hratelnost? Nebo prostě jen nejsem cílovka? Možná kombinace všeho... přitom jde paradoxně o ty aspekty, co činí Life is Strange do značné míry unikátní.
Atmosféra hry je dost specifická. Přiznám se, že svět umění a fotografie mi vůbec nic neříká a měl jsem se trochu problém sžít s postavami a jejich problémy. Life is Strange se ale nebojí zabrousit do citlivých témat i když bych se vůbec nezlobil, kdyby tvůrci ještě trochu zatlačili na pilu a hra mohla mít i temnější vyznění. Rozumím však tomu, že takový kousek by už mohli mít problém protlačit přes vydavatele, na což ostatně naráží i tvůrci v obsaženém dokumentu "making of". Ústřední story se odvíjí pomalu, ale rozhodně je zajímavá. Přijde mi však, že má hra až přehnaně dlouhou expozici a druhá/třetí epizoda by mohla trochu více šlapat na plyn. Tyto epizody jsou hodně zaměřené na znovuvybudování vztahu Max s Chloe. Tvůrci se sice snaží, ale já si Chloe příliš neoblíbil až do samotného konce. Konečné rozhodnutí pro mě tak žádné velké dilema neznamenalo.
Life is Strange se vás stejně jako další adventury podobného typu neustále snaží přesvědčit, že na rozhodnutích záleží. Některá rozhodnutí jsou nicméně trochu úsměvná a možná až moc civilní. Je mi celkem u řiti, jestli mi uschne virtuální kytka. Ty emotivně nejvypjatější rozhodnutí poté hra nabízí většinou ve chvílích, kdy vám je stejně jasné, že se obratem bude zase cestovat časem zpět a rozhodnutí se vlastně stejně v rámci příběhu "vymaže". Ani omylem jsem neměl pocit, že hru svým herním stylem nějak zásadně ovlivňuji a drtivá většina událostí (a ty podstatně prakticky všechny) se odehrají vždy stejně. Maxina schopnost cestování v čase zpočátku působí jako jen takový doplněk pro civilní vyprávění. Postupně toto téma autoři citelně rozvedli a druhá půlka hry s časohrátky již pracuje na plné obrátky.
Je škoda, že se autorům Maxiny schopnosti nepovedly přetavit i do zajímavých hádanek. Stejně jako hry od Telltale Games se i Life is Strange hraje skoro sama, hádanky jsou velmi jednoduché a zásek nehrozí ani omylem. A největší taháky? Rozhodně příběh, který jako celkem funguje velmi slušně a před spuštěním poslední epizody jsem byl skutečně zvědavý, jak to tvůrci s rozdanými kartami nakonec dohrají. Postavy určitě nejsou špatné, je zde však patrná jistá šablonovitost, byť se tvůrci do zdánlivých klišé snaží míchat i nové zajímavé prvky. Dost mě sral vtíravý Warren. Jeho zoufalost čpěla z každé repliky či SMS zprávy. Přitom je to vlastně hodnej kluk...
Life is Strange na mě po celou dobu jako hra pro hipstery (dnes už trochu přežitý termín, uznávám, ale hra jej sama používá a jde tak o zajímavý otisk doby vzniku). Max samotná je za hipstera pejorativně označována i některými postavami a byť se tomu brání, celá hra na mě působí jako dělaná pro publikum co má tento styl rádo. Já na kavárničky, či retro vůbec nejsem a tak jsem se ve hře jednoduše necítil "jako doma". Za zmínku však rozhodně stojí opravdu výborná hudba, která do nálady hry sedí perfektně.
Letos jsem tak rest dotáhl do konce. Bavil jsem se slušně, byť jsem se nedokázal nikdy zbavit pocitu, že tohle není hra úplně pro mě. Na druhou stranu však musím uznat, že jde o dost specifický a atmosférou unikátní zážitek. Vzhledem k tomu, že další hry série mají být spíše horší, pravděpodobně skončím u prvního dílu.
Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – " 9. Na život a na smrt: Dohraj hru, která má v názvu slovo “Life” nebo slovo “Alive” – Hardcore varianta /vysvětlení snad netřeba/
Hodnocení na DH v době dohrání: 85 %; 366. hodnotící; digitální verze PSN
První série Life is Strange je dneska už kultovní záležitost a i zde se dle hodnocení těší značné oblibě. Poprvé jsem to se hrou zkusil již v roce 2019, ale vzdal to někde za polovinou třetí části. Nyní to bylo lepší, ale úplně nadšení se stejně nekoná. Co je na vině, vlastně neumí úplně pojmenovat... Příliš rozvláčné tempo? Někdy až moc "civilní" rozhodnutí? Zasazení? Jednoduchá hratelnost? Nebo prostě jen nejsem cílovka? Možná kombinace všeho... přitom jde paradoxně o ty aspekty, co činí Life is Strange do značné míry unikátní.
Atmosféra hry je dost specifická. Přiznám se, že svět umění a fotografie mi vůbec nic neříká a měl jsem se trochu problém sžít s postavami a jejich problémy. Life is Strange se ale nebojí zabrousit do citlivých témat i když bych se vůbec nezlobil, kdyby tvůrci ještě trochu zatlačili na pilu a hra mohla mít i temnější vyznění. Rozumím však tomu, že takový kousek by už mohli mít problém protlačit přes vydavatele, na což ostatně naráží i tvůrci v obsaženém dokumentu "making of". Ústřední story se odvíjí pomalu, ale rozhodně je zajímavá. Přijde mi však, že má hra až přehnaně dlouhou expozici a druhá/třetí epizoda by mohla trochu více šlapat na plyn. Tyto epizody jsou hodně zaměřené na znovuvybudování vztahu Max s Chloe. Tvůrci se sice snaží, ale já si Chloe příliš neoblíbil až do samotného konce. Konečné rozhodnutí pro mě tak žádné velké dilema neznamenalo.
Life is Strange se vás stejně jako další adventury podobného typu neustále snaží přesvědčit, že na rozhodnutích záleží. Některá rozhodnutí jsou nicméně trochu úsměvná a možná až moc civilní. Je mi celkem u řiti, jestli mi uschne virtuální kytka. Ty emotivně nejvypjatější rozhodnutí poté hra nabízí většinou ve chvílích, kdy vám je stejně jasné, že se obratem bude zase cestovat časem zpět a rozhodnutí se vlastně stejně v rámci příběhu "vymaže". Ani omylem jsem neměl pocit, že hru svým herním stylem nějak zásadně ovlivňuji a drtivá většina událostí (a ty podstatně prakticky všechny) se odehrají vždy stejně. Maxina schopnost cestování v čase zpočátku působí jako jen takový doplněk pro civilní vyprávění. Postupně toto téma autoři citelně rozvedli a druhá půlka hry s časohrátky již pracuje na plné obrátky.
Je škoda, že se autorům Maxiny schopnosti nepovedly přetavit i do zajímavých hádanek. Stejně jako hry od Telltale Games se i Life is Strange hraje skoro sama, hádanky jsou velmi jednoduché a zásek nehrozí ani omylem. A největší taháky? Rozhodně příběh, který jako celkem funguje velmi slušně a před spuštěním poslední epizody jsem byl skutečně zvědavý, jak to tvůrci s rozdanými kartami nakonec dohrají. Postavy určitě nejsou špatné, je zde však patrná jistá šablonovitost, byť se tvůrci do zdánlivých klišé snaží míchat i nové zajímavé prvky. Dost mě sral vtíravý Warren. Jeho zoufalost čpěla z každé repliky či SMS zprávy. Přitom je to vlastně hodnej kluk...
Life is Strange na mě po celou dobu jako hra pro hipstery (dnes už trochu přežitý termín, uznávám, ale hra jej sama používá a jde tak o zajímavý otisk doby vzniku). Max samotná je za hipstera pejorativně označována i některými postavami a byť se tomu brání, celá hra na mě působí jako dělaná pro publikum co má tento styl rádo. Já na kavárničky, či retro vůbec nejsem a tak jsem se ve hře jednoduše necítil "jako doma". Za zmínku však rozhodně stojí opravdu výborná hudba, která do nálady hry sedí perfektně.
Letos jsem tak rest dotáhl do konce. Bavil jsem se slušně, byť jsem se nedokázal nikdy zbavit pocitu, že tohle není hra úplně pro mě. Na druhou stranu však musím uznat, že jde o dost specifický a atmosférou unikátní zážitek. Vzhledem k tomu, že další hry série mají být spíše horší, pravděpodobně skončím u prvního dílu.
Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – " 9. Na život a na smrt: Dohraj hru, která má v názvu slovo “Life” nebo slovo “Alive” – Hardcore varianta /vysvětlení snad netřeba/
Hodnocení na DH v době dohrání: 85 %; 366. hodnotící; digitální verze PSN
LEGO Jurassic World
Pro: Příběh; specifická atmosféra (ač mi třeba úplně nesedla); skvělá hudba; citlivé zpracování těžkých témat
Proti: Rozhodnutí klasicky dost na oko; místy možná až příliš pomalé tempo; velmi jednoduché hádanky; občas trochu pozérské...