Po prvním, i obecně nejlépe hodnoceném druhém dílu, jsem se ještě pěkně za tepla, než stačila konzole vychladnout, pustil do dílu třetího. Napřímo, bez mučení a na dvě sezení jsem hru pokořil. A musím přiznat, byla to setsakramentsky filmově-akční jízda par excellence. Užil jsem si téměř vše, co mi bylo nabídnuto, a z mého pohledu došlo dokonce k překonání dílu předchozího.  

To, co bylo dáno a vytvořeno předchůdci a stálo za to, to zůstalo, to, co potřebovalo poladit, bylo vylepšeno a v něčem bylo i přidáno, takže nenastal prostor pro tápání doslova nikde a v ničem. Pokud zůstanu čistě u technikálií, pohyb postav již není tak prkenný, souboje jsou zábavnější, jak se zbraní, tak i beze zbraně - správně stará dobrá klasika již není jen součástí přestřelek, ale má své momenty přímo ve hře. A nejen pěsti k doražení nepřátel je možné použit. I takové plácnutí čerstvým lososem po ksichtě má své kouzlo… Také přestřelky působí více uvěřitelně, pohůnci se snaží Nathana oběhnout, více kombinují, více se snaží krýt a využívat granátů, které je nově možné posílat svým odesilatelům zpět, protože adresát nechtěl být zastižen. Líbila se mi i možnost, tam kde to šlo a hra dovolila, projít skrz nepřátele pěkně potichounku a likvidovat je à la 47ka. Zde bych měl možná malou výtku ohledně všímavosti nepřátel - jakmile jsem byl přistižen při rdoušení nebohého padoucha, začalo přestřelkové peklo, když se mi ale při této činnosti podařilo vyhnout zvědavým zrakům, mrtvola nikomu nevadila.  

Nějaké to vylepšení se jistě dalo čekat, přeci jen, áčkový titul, třetí v pořadí, na určitý tuning bych si skoro vsadil, ale co mi vyloženě učarovalo a co považuji za lepší předchozích dílů, je příběh a prostředí. V jedničce téměř stále džungle, druhý stále ve sněhu (mimochodem parádním), ale zde, hmm, panečku, ta rozmanitost, skoro jak u Indyho. Ať už šlo o typickou britskou knajpu a viktoriánské podzemí Londýna, bývalé templářské državy v Sýrii nebo zapomenuté zámecké panství ve Francii, prostě pestré ve všech směrech. Dějově mě zase bavila Nathanova puberta, potkání Sullyho, setkání s milovanou Elen, osvětlení pohnutek Francise Drakea a důvodu, proč je nutné najít ztracené město Ubar dříve, než jej najde ta mrcha Marlowe, ale hlavně mě strašně bavilo to, jak se v některých momentech jemně vzájemně dotýkají události z předešlých dílů - trefná poznámka na padáky v závěru vyloženě zahřála u srdce.  Zkrátka a dobře, Nathan Drake je po všech čertech sebestředný floutek, který na to ale sakra má!