Jak zmínili téměř všichni přede mnou, adventura Gomo s hadrovým panákem téhož jména v hlavní roli je kopírka her od Amanity, především pak druhého Samorosta. Tam si autoři vypůjčili i příběh o uneseném pejskovi, který sám o sobě není nijak převratný.

Jde o jednoduchou hříčku bez větších záseků, čemuž napomáhají i primitivní hádanky, minimum interaktivních míst a třímístný inventář. Inventář je alespoň nápaditě vyřešený, kdy Gomo otevírá zip za hlavou a předměty si strká do sebe. To je však jeden z mála zajímavých prvků. Jsou tu dokonce i obrazovky, které Gomo projde sám bez mého přičinění a mimo prodloužení herní doby nemají jakýkoli jiný smysl. Došlo také na pár vtipných situací (například pád hned na začátku), ale většinou je humor spíše trapný.

Budu asi jeden z mála, kdo hru prošel dvakrát po sobě. Při prvním průchodu se mi totiž nepodařilo odemknout bonusové minihry, a to by mi samozřejmě nedalo spát. Rovnou však mohu zmínit, že to nestálo za to. Nic nejde urychlit ani přeskočit, takže druhý průchod nebyl o moc kratší, než ten první a minihry jsou na jedno brdo, kdy jde o mlácení mimozemšťana po hlavě. Za mě naprostá zbytečnost a měl jsem si o tom zjistit víc předem, abych to nemusel absolvovat znovu. Gomo určitě neutěšil můj hlad po další povedené mimimalistické adventuře a budu muset dál čekat na Phonopolis, které snad už letos konečně vyjde.