Death´s Door jsem měl v merku už dlouho, ale k hraní mě klasicky dotlačilo až upozornění, že hra končí v game passu (to už je klasická otvírací věta u většiny mých komentářů). Dvoučlenný vývojářský tým udělal od jejich prvotiny Titan Souls udělal velký pokrok v grafice (Titan souls je takový lepší pixelart, aspoň podle traileru), hra mi hodně připoměla kromě 2D Zeld i Tunic , kterou jsem hrál asi před dvěma lety.
Death´s Door izometrická akční adventura, hrajeme za vránu, pracující jako smrťák, hledající duše zemřelých. Bojujeme zbraněmi nablízko (meč, greatsword, dýky, nějaké kladivo a deštník, který slouží jako těžší obtížnost (achievement za dohrání pouze s deštníkem)), uskakujeme a naučíme se i skilly sloužící jak k boji tak k posunu v prostředí (luk, fireball, bomba a přitahovací hák). Na začátku je k dispozici pouze luk, další schopnosti získáme typicky před velkým bossfightem a např. bombou odpalujeme díry ve stěnách a dostáváme se tak dál.
Příběh se rozjíždí naším příjezdem autobusem do práce, vrány na úřadu nám zadají úkol najít velkou duši, kterou máme vrátit šéfovi Lord of the Door a otevřou se nám první dveře do světa. Postupně se podíváme na ztracený hřbitov, vilu se zahradou, kde žije čarodějnice, do lesa a na zmrzlou pevnost. V každé oblasti nejprve musíme najít čtyři vraní duše a pak se dostaneme k většímu bossovi. Příběh není pouze na okrasu a bavil mě (postupně se dozvíme, že pánové dveří zavřeli pravou smrtku, aby si prodloužili svoje životy, něco na způsob našeho Dařbujána a Pandrholy, ve finále porazíme Lorda a osvobodíme vrány z práce). Hra obsahuje spoustu skrytých zajímavých collectiblů a upgradů, kdy je zábava se vracet na již projité lokace a objevovat, kam se můžu dostat s novou schopností.
Grafiku jsem chválil ve druhé větě, je roztomilá, velmi podobná menším Zeldám ze Switche, hudba je vyloženě nádherná v každé lokaci. Souboj je poměrně triviální, jedno tlačítko na meč, jedno tlačítko na úskok a pak kouzlo nebo schopnost. Ty spotřebovávají manu, kterou si napřed nabijeme mlácením nepřátel na blízko. Naše vrána se ovládá perfektně, jak je u podobných her nutné. Obtížnost mě nepřišla tak velká jak psal komentátor pode mnou Colby Sawyer, ale je možné, že jsem víc omlácený v různých soulsovkách. Samozřejmě sem umíral, ale nebylo to nic frustrujícího, jenom asi na jednom místě byl checkpoint dost daleko a už mě dlouhá cesta po úmrtí štvala, ale většinou to bylo v pořádku a i ten achievement s deštníkem místo meče byl v pohodě, když už jsem předtím hru prošel normálně.
Kompletní zážitek (první průchod s tajným endgame koncem a pak druhý rychlejší s deštníkem) mi zabral asi 16 hodin, kdy jsem se celou dobu skvěle bavil a určitě hra stojí za vyzkoušení, obtížnosti se nebojte, většina bossů i malých soupeřů má jednoduchý vzorec útoků, které se rychle naučíte.
4."platina" roku 2025, 72. celkově
Death´s Door izometrická akční adventura, hrajeme za vránu, pracující jako smrťák, hledající duše zemřelých. Bojujeme zbraněmi nablízko (meč, greatsword, dýky, nějaké kladivo a deštník, který slouží jako těžší obtížnost (achievement za dohrání pouze s deštníkem)), uskakujeme a naučíme se i skilly sloužící jak k boji tak k posunu v prostředí (luk, fireball, bomba a přitahovací hák). Na začátku je k dispozici pouze luk, další schopnosti získáme typicky před velkým bossfightem a např. bombou odpalujeme díry ve stěnách a dostáváme se tak dál.
Příběh se rozjíždí naším příjezdem autobusem do práce, vrány na úřadu nám zadají úkol najít velkou duši, kterou máme vrátit šéfovi Lord of the Door a otevřou se nám první dveře do světa. Postupně se podíváme na ztracený hřbitov, vilu se zahradou, kde žije čarodějnice, do lesa a na zmrzlou pevnost. V každé oblasti nejprve musíme najít čtyři vraní duše a pak se dostaneme k většímu bossovi. Příběh není pouze na okrasu a bavil mě (postupně se dozvíme, že pánové dveří zavřeli pravou smrtku, aby si prodloužili svoje životy, něco na způsob našeho Dařbujána a Pandrholy, ve finále porazíme Lorda a osvobodíme vrány z práce). Hra obsahuje spoustu skrytých zajímavých collectiblů a upgradů, kdy je zábava se vracet na již projité lokace a objevovat, kam se můžu dostat s novou schopností.
Grafiku jsem chválil ve druhé větě, je roztomilá, velmi podobná menším Zeldám ze Switche, hudba je vyloženě nádherná v každé lokaci. Souboj je poměrně triviální, jedno tlačítko na meč, jedno tlačítko na úskok a pak kouzlo nebo schopnost. Ty spotřebovávají manu, kterou si napřed nabijeme mlácením nepřátel na blízko. Naše vrána se ovládá perfektně, jak je u podobných her nutné. Obtížnost mě nepřišla tak velká jak psal komentátor pode mnou Colby Sawyer, ale je možné, že jsem víc omlácený v různých soulsovkách. Samozřejmě sem umíral, ale nebylo to nic frustrujícího, jenom asi na jednom místě byl checkpoint dost daleko a už mě dlouhá cesta po úmrtí štvala, ale většinou to bylo v pořádku a i ten achievement s deštníkem místo meče byl v pohodě, když už jsem předtím hru prošel normálně.
Kompletní zážitek (první průchod s tajným endgame koncem a pak druhý rychlejší s deštníkem) mi zabral asi 16 hodin, kdy jsem se celou dobu skvěle bavil a určitě hra stojí za vyzkoušení, obtížnosti se nebojte, většina bossů i malých soupeřů má jednoduchý vzorec útoků, které se rychle naučíte.
4."platina" roku 2025, 72. celkově
Mario + Rabbids Kingdom Battle