Marně přemýšlím co napsat o Botanicule, jak vůbec začít. Možná trošku zeširoka. Machinarium byla úžasná, dospělá hra se solidním sci-fi příběhem, Samorost 1-2 byly hříčky a trojka sice infantilní, ale v podstatě epická, vtipná a roztomilá hra, také laděná do sci-fi. Botanicula je infantilní... a to je všechno.
Ocitáte se někde v nějakém ekosystému s pěticí hrdinů. Pan pírko, větvička, žalud, houba a makovice prochází 6 různých úrovní bludišťoidního typu, kde plní milion různých nepodstatných úkolů, které zastřešuje vždy potřeba něco sesbírat, aby mohli dál. Modrá semínka, ptáky atd... Celé to zastřešuje nějaký příběh o odporných pavoucích, kteří vysávají z ekosystému energii a hrdinové je musí zastavit... no přiznávám že jsem to moc nepochopil a ani jsem se moc nesnažil. Laťka toho co jsem schopný a ochotný brát vážně je velká, ale tahle hra ji prostě nepřeskočila.
Grafika je samozřejmě roztomilá a pěkná, i když prostředí se skoro nemění. I tak musím tvůrcům nechat, že se vytáhli v množství různých kreatur a občas to ovzláštnili - třeba epizodou plnou domečků, kde v každém musíte něco splnit.
Pětice hrdinů by sváděla k tomu, že to bude těžká kombinatorika, ale je to v podstatě totéž co Samorost. Většinu časů jen klikáte po obrazovce, občas něco potáhnete a hrdinové všechno obstarají sami. Případů, kdy musíte použít nějakou konkrétní postavičku je minimum. Totéž platí i předmětech, většinou nesete jeden, max dva a víte přesně kde je použít. Hratelnosti se jinak nedá vytknout nic, úkoly jsou rozličné, originální, nechybí podmořské pasáže s ponorkou, závody, variace na volejbal, Arkanoid či Asteroids.
A tady přijde přiznání, proč je můj komentář takový neutrální - tu hru jsem si zkazil návodem. Na vině je moje posedlost sbíráním secretů a taky autoři, kteří tyhle prasárny musí cpát do každé novější adventury. Na achievementy už jsem se naučil kašlat, ale tady mi tvůrci hodili do cesty 123 sběratelských karet, které jsem prostě MUSEL najít všechny. Jsem idiot já vím... ale nemůžu si pomoc. Takže jsem jel podle návodu a v podstatě jsem z hratelnosti nic neměl. Po třech dílech Book of Unwritten Tales bez jediného nakouknutí do návodu jsem si připadal, jak hrát 3D akci s cheatem na nesmrtelnost. Takže od teď se podobných adventurám se sbíráním bodů, achievementů, kartiček a podobných nesmyslů vyhýbám... já si chci užít adventuření a ne přemýšlet co jsem kde nevzal.
Těch 80% odpovídá tedy tomu, kdybych hrál bez návodu, protože spousta úkolů je originálních a věřím že bych si je užil. A odměna za 123 kartiček? Tři kratičká, rádoby vtipná, infantilní videa... no nestálo to za to.
Ocitáte se někde v nějakém ekosystému s pěticí hrdinů. Pan pírko, větvička, žalud, houba a makovice prochází 6 různých úrovní bludišťoidního typu, kde plní milion různých nepodstatných úkolů, které zastřešuje vždy potřeba něco sesbírat, aby mohli dál. Modrá semínka, ptáky atd... Celé to zastřešuje nějaký příběh o odporných pavoucích, kteří vysávají z ekosystému energii a hrdinové je musí zastavit... no přiznávám že jsem to moc nepochopil a ani jsem se moc nesnažil. Laťka toho co jsem schopný a ochotný brát vážně je velká, ale tahle hra ji prostě nepřeskočila.
Grafika je samozřejmě roztomilá a pěkná, i když prostředí se skoro nemění. I tak musím tvůrcům nechat, že se vytáhli v množství různých kreatur a občas to ovzláštnili - třeba epizodou plnou domečků, kde v každém musíte něco splnit.
Pětice hrdinů by sváděla k tomu, že to bude těžká kombinatorika, ale je to v podstatě totéž co Samorost. Většinu časů jen klikáte po obrazovce, občas něco potáhnete a hrdinové všechno obstarají sami. Případů, kdy musíte použít nějakou konkrétní postavičku je minimum. Totéž platí i předmětech, většinou nesete jeden, max dva a víte přesně kde je použít. Hratelnosti se jinak nedá vytknout nic, úkoly jsou rozličné, originální, nechybí podmořské pasáže s ponorkou, závody, variace na volejbal, Arkanoid či Asteroids.
A tady přijde přiznání, proč je můj komentář takový neutrální - tu hru jsem si zkazil návodem. Na vině je moje posedlost sbíráním secretů a taky autoři, kteří tyhle prasárny musí cpát do každé novější adventury. Na achievementy už jsem se naučil kašlat, ale tady mi tvůrci hodili do cesty 123 sběratelských karet, které jsem prostě MUSEL najít všechny. Jsem idiot já vím... ale nemůžu si pomoc. Takže jsem jel podle návodu a v podstatě jsem z hratelnosti nic neměl. Po třech dílech Book of Unwritten Tales bez jediného nakouknutí do návodu jsem si připadal, jak hrát 3D akci s cheatem na nesmrtelnost. Takže od teď se podobných adventurám se sbíráním bodů, achievementů, kartiček a podobných nesmyslů vyhýbám... já si chci užít adventuření a ne přemýšlet co jsem kde nevzal.
Těch 80% odpovídá tedy tomu, kdybych hrál bez návodu, protože spousta úkolů je originálních a věřím že bych si je užil. A odměna za 123 kartiček? Tři kratičká, rádoby vtipná, infantilní videa... no nestálo to za to.
