Osmý díl série Might and Magic je posledním titulem, který běží na stejném enginu jako šestka a sedmička. Dohromady tak tvoří trilogii, kterou jsem si v velmi oblíbil a rád se k těmto hrám čas od času vracím. Osmý díl tak na první pohled vypadá velmi podobně jako jeho předchůdci.
Asi největší novinkou v tomto díle je ta, že si na začátku dobrodružství nevybíráme celou partu, ale jen jednoho hlavního hrdinu. Další až čtyři členy party je možné si najmout a případně zase propustit, když je potřeba uvolnit místo pro někoho jiného. Čím je naše parta slavnější, tím silnější hrdinové se k ní chtějí připojit. Nicméně, já nikdy nedám dopustit na partu, se kterou jsem skoro od počátku. Prostě není nic lepšího, než si každého hrdinu vypiplat od první úrovně. I proto nejsem zrovna fanouškem této novinky.
Druhou novinkou je to, že výběr povolání nahradil výběr rasy s tím, že každá rasa je v některých schopnostech lepší než jiná. Některé rasy pak mají ještě svá specifická kouzla či schopnosti. Osobně si vždycky jako prvního beru Necromancera, jehož portrét se při povýšení na Liche změní na kostlivce a zhrubne mu hlas. Zajímavá pak může být možnost si v pozdější fázi hry skoro celou partu nahradit draky, kteří mohou používat dračí dech a dávají možnost létání celé partě. Ale jak už plyne z předchozího odstavce, já raději hraji se svými původními hrdiny.
Jinak je to prakticky stále stejný Might and Magic. Grafika je prakticky stejná, systém trénování a zkušenostních bodů taktéž. Celkově mi hra přijde o něco kratší a hlavně o dost lehčí, oproti předchozím dílům. Vzpomínám si, jak jsem v šestce i sedmičce dostával na frak od titánů či draků a to jsem byl na celkem vysokém levelu. Zde si s draky dokáži poradit se svoji základní partou bez větších problémů. Obtížnost šla dolů i v jednotlivých dungeonech. Na žádný obří Hrad Darkmoor, Hrobku Varn, či rozsáhlé doly zde prostě nenarazíme. Co mě naopak velmi těší je to, že zde není konec s blastery, který mi ten skvělý fantasy feeling předchozích her v závěru vždycky pokazil.
Příběh je fajn a prakticky se drží stylu předchozích dílů. Nejvíce mě to bavilo na Souostroví Dýky, Alvaru a v Zemi stínů. Zajímavé pak byly i sekvence v jednotlivých Rovinách elementů, kde byly celé řady elementálů a stvoření pocházejících z daného živlu. Samotný závěr v Escatonově krystalu a Paláci mě naopak celkem zklamal.
Celkově jsem se u osmého dílu bavil, nicméně přišel mi o něco horší než díl předchozí. I tak se k němu vždycky rád vracím.
Asi největší novinkou v tomto díle je ta, že si na začátku dobrodružství nevybíráme celou partu, ale jen jednoho hlavního hrdinu. Další až čtyři členy party je možné si najmout a případně zase propustit, když je potřeba uvolnit místo pro někoho jiného. Čím je naše parta slavnější, tím silnější hrdinové se k ní chtějí připojit. Nicméně, já nikdy nedám dopustit na partu, se kterou jsem skoro od počátku. Prostě není nic lepšího, než si každého hrdinu vypiplat od první úrovně. I proto nejsem zrovna fanouškem této novinky.
Druhou novinkou je to, že výběr povolání nahradil výběr rasy s tím, že každá rasa je v některých schopnostech lepší než jiná. Některé rasy pak mají ještě svá specifická kouzla či schopnosti. Osobně si vždycky jako prvního beru Necromancera, jehož portrét se při povýšení na Liche změní na kostlivce a zhrubne mu hlas. Zajímavá pak může být možnost si v pozdější fázi hry skoro celou partu nahradit draky, kteří mohou používat dračí dech a dávají možnost létání celé partě. Ale jak už plyne z předchozího odstavce, já raději hraji se svými původními hrdiny.
Jinak je to prakticky stále stejný Might and Magic. Grafika je prakticky stejná, systém trénování a zkušenostních bodů taktéž. Celkově mi hra přijde o něco kratší a hlavně o dost lehčí, oproti předchozím dílům. Vzpomínám si, jak jsem v šestce i sedmičce dostával na frak od titánů či draků a to jsem byl na celkem vysokém levelu. Zde si s draky dokáži poradit se svoji základní partou bez větších problémů. Obtížnost šla dolů i v jednotlivých dungeonech. Na žádný obří Hrad Darkmoor, Hrobku Varn, či rozsáhlé doly zde prostě nenarazíme. Co mě naopak velmi těší je to, že zde není konec s blastery, který mi ten skvělý fantasy feeling předchozích her v závěru vždycky pokazil.
Příběh je fajn a prakticky se drží stylu předchozích dílů. Nejvíce mě to bavilo na Souostroví Dýky, Alvaru a v Zemi stínů. Zajímavé pak byly i sekvence v jednotlivých Rovinách elementů, kde byly celé řady elementálů a stvoření pocházejících z daného živlu. Samotný závěr v Escatonově krystalu a Paláci mě naopak celkem zklamal.
Celkově jsem se u osmého dílu bavil, nicméně přišel mi o něco horší než díl předchozí. I tak se k němu vždycky rád vracím.
