Tohle mohlo být skvělý. Jenže autorům se nepodařilo prakticky nic úplně dotáhnout, takže se obrovský potenciál rozplynul jen v obstojný nadprůměr.
Styl "Weird West" pro mě zase takovou exotikou nebyl. Poměrně nedávno jsem odehrál ehm... hru jménem Weird West a propojení kovbojů s okultismem a démony mi tak již bylo poměrně povědomé. Hard West se tématiky ujímá obstojně. Specifickou atmosféru navodit dokázal a ústřední filmečky uvozující každý z osmi hratelných scénářů jsou fajn, stejně jako stylový hlas vypravěče, kterým není nikdo jiný než Smrt samotná!
Co mě celkem zarazilo je fakt, že jednotlivé scénáře jsou vzájemně dost oddělené a ke slovu se během kampaně dostane dokonce celých šest hlavních postav (a fůra parťáků k nim do bandy). Co scénář, to tak 3-4 hodiny hratelnosti a pokaždé se začíná od znova, i když vždy trochu jinak. Příběh postav scénářů je sice částečně provázaný, ale přišlo mi, že některé dějové linky hodně vyšuměly a závěr byť i poměrně zajímavě rozjetého scénáře byl skoro vždy dost neuspokojivý. Po závěrečném souboji sekce prostě vypravěč pronesl dvě tři věty a hotovo. Některé scénáře mě svým tématem bavily (hledání příčiny šířícího se šílenství), jiné moc ne (útěk Cassandry před fanatickým magorem).
Vyjma tahových soubojů ve hře možná až překvapivé množství času strávíte na mapě daného scénáře, kde se vaše banda pistolníků přesouvá mezi lokacemi. Pro většinu scénářů si autoři připravili i určitou unikátní mechaniku. Ty na mě však působily v lepším případě zbytečně, v tom horším prostě jen otravovaly. V jednom scénáři se tak například střídá denní cyklus a postavy se potřebují večer najíst. V tom, jak je hra celá dost neohrabaná musíte příděl jídla každému ze členů skupiny manuálně odklikávat každý večer. Přínos do hratelnosti? Regulérně nula.
Průzkumem mapy lze získat určité odměny, další peníze ale i nepěkné zranění pro některou z postav. Dopady vašich rozhodnutí však dost limituje fakt, že nejpozději do pár hodin budete s jinými postavami v jiném scénáři a vedlejší aktivity tak působí trochu zbytečně. Alespoň jde však odemknout některé unikátní předměty, jež je poté možné v rámci dalšího scénáře zakoupit od speciálního obchodníka.
Každý ze scénářů obsahuje cca 5-7 soubojů z nichž je drtivá většina povinná. Mapy jsou pro každé střetnutí unikátní a celkem povedené. Jsou plné překážek sloužících ke krytí, které je pro přežití naprosto stěžejní. Na samotných soubojích by však chtělo taky ještě zapracovat. Hra se na PS4/5 ovládá trochu humpolácky a přepínání mezi patry baráků je hrozný voser. Není vůbec problém se ukliknout a panáčka poslat kam jste úplně nechtěli. V Hard West se bojuje exkluzivně na dálku a jiné než palné zbraně zde nejsou. Hlavně zpočátku částečně ale až do samotného konce jsem tápal, jestli z daného místa budu schopen nepřítele trefit, popřípadě jestli jej hra při přesunu na danou pozici bude stále vnímat jako v plném či částečném krytu. Tohle šlo udělat daleko přehledněji. Nastávají tak situace, kdy má vaše postava na nepřítele už zdánlivý výhled a střílet nemůže (nebo s velmi omezenou účinností) a pak vás jednou ranou nepřítel přes půl mapy zastřelí skrz dvě okna.
Nejprve jsem měl v plánu hrát střetnutí bez nahrávání pozice. Tohle siláctví mě však hodně rychle opustilo. Nepřátelé na mapě totiž nevidíte, pokud je nevidí přímo některé z ovládaných postav. Velmi často mě tak některou z postav odpravil nepřítel, o jehož pozici jsem nevěděl a vědět ani nemohl. Můj pistolník se prostě zrovna kryl vůči támhletěm oknům, avšak ještě neviděného protivníka počítač umístil jinam. Když nejste v krytu a dojde vám atribut štěstí, dle kterého se vypočítává šance na úhyb, stačí jedna maximálně dvě rány a je vymalováno. Navíc mě otravoval nepříjemný bug, jehož vinou mi po celou hru mizeli portréty s ovládanými postavami. Jediné řešení? Quick save/load. Někdy vše fungovalo správně alespoň pár kol, jindy byly portréty po dvou odehraných akcích opět fuč. Bez nich přitom nevíte, kolik dané postavě zbývá štěstí či jakou má zrovna zbraň... ultimátní edice MY ASS!
I přes neduhy však dokáže hra v tahových soubojích bavit. Sytém vylepšení a schopnosti jsou zde řešeny formou tarotových karet a některé schopnosti zavánějící okultismem rozhodně dokáží bavit. Postupem času čím dál více zjišťuji, že tenhle žánr mi zatraceně sedí (jen bych si konečně mohl pustit taky něco vyloženě dobrého... místo toho se trápím se zabugovanými kousky jako Crown Wars: The Black Prince či právě Hard West).
Se hrou jsem i díky bugům a hraní na nejvyšší obtížnost strávil cca 30 hodin. Část z nich jsem se dobře bavil, část se vztekal nad tím, jak špatně některé aspekty hratelnosti autoři vymysleli. I přes ne úplně oslnivé hodnocení mě však nakonec mrzí, že druhý díl není pro PlayStation naportovaný. Většinu nepříjemných nedostatků by zase nebyl takový problém odstranit a s trochou snahy by ze série mohlo vážně něco být. Škoda.
Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – " 2. Tenkrát na Západě: Dohraj hru, která se odehrává z větší části na Divokém západě. – Hardcore varianta /zcela zjevný "westernový setting" šmrncnutý Weird West prvky/
Hodnocení na DH v době dohrání: 71 %; 25. hodnotící; digitální verze PSN
Styl "Weird West" pro mě zase takovou exotikou nebyl. Poměrně nedávno jsem odehrál ehm... hru jménem Weird West a propojení kovbojů s okultismem a démony mi tak již bylo poměrně povědomé. Hard West se tématiky ujímá obstojně. Specifickou atmosféru navodit dokázal a ústřední filmečky uvozující každý z osmi hratelných scénářů jsou fajn, stejně jako stylový hlas vypravěče, kterým není nikdo jiný než Smrt samotná!
Co mě celkem zarazilo je fakt, že jednotlivé scénáře jsou vzájemně dost oddělené a ke slovu se během kampaně dostane dokonce celých šest hlavních postav (a fůra parťáků k nim do bandy). Co scénář, to tak 3-4 hodiny hratelnosti a pokaždé se začíná od znova, i když vždy trochu jinak. Příběh postav scénářů je sice částečně provázaný, ale přišlo mi, že některé dějové linky hodně vyšuměly a závěr byť i poměrně zajímavě rozjetého scénáře byl skoro vždy dost neuspokojivý. Po závěrečném souboji sekce prostě vypravěč pronesl dvě tři věty a hotovo. Některé scénáře mě svým tématem bavily (hledání příčiny šířícího se šílenství), jiné moc ne (útěk Cassandry před fanatickým magorem).
Vyjma tahových soubojů ve hře možná až překvapivé množství času strávíte na mapě daného scénáře, kde se vaše banda pistolníků přesouvá mezi lokacemi. Pro většinu scénářů si autoři připravili i určitou unikátní mechaniku. Ty na mě však působily v lepším případě zbytečně, v tom horším prostě jen otravovaly. V jednom scénáři se tak například střídá denní cyklus a postavy se potřebují večer najíst. V tom, jak je hra celá dost neohrabaná musíte příděl jídla každému ze členů skupiny manuálně odklikávat každý večer. Přínos do hratelnosti? Regulérně nula.
Průzkumem mapy lze získat určité odměny, další peníze ale i nepěkné zranění pro některou z postav. Dopady vašich rozhodnutí však dost limituje fakt, že nejpozději do pár hodin budete s jinými postavami v jiném scénáři a vedlejší aktivity tak působí trochu zbytečně. Alespoň jde však odemknout některé unikátní předměty, jež je poté možné v rámci dalšího scénáře zakoupit od speciálního obchodníka.
Každý ze scénářů obsahuje cca 5-7 soubojů z nichž je drtivá většina povinná. Mapy jsou pro každé střetnutí unikátní a celkem povedené. Jsou plné překážek sloužících ke krytí, které je pro přežití naprosto stěžejní. Na samotných soubojích by však chtělo taky ještě zapracovat. Hra se na PS4/5 ovládá trochu humpolácky a přepínání mezi patry baráků je hrozný voser. Není vůbec problém se ukliknout a panáčka poslat kam jste úplně nechtěli. V Hard West se bojuje exkluzivně na dálku a jiné než palné zbraně zde nejsou. Hlavně zpočátku částečně ale až do samotného konce jsem tápal, jestli z daného místa budu schopen nepřítele trefit, popřípadě jestli jej hra při přesunu na danou pozici bude stále vnímat jako v plném či částečném krytu. Tohle šlo udělat daleko přehledněji. Nastávají tak situace, kdy má vaše postava na nepřítele už zdánlivý výhled a střílet nemůže (nebo s velmi omezenou účinností) a pak vás jednou ranou nepřítel přes půl mapy zastřelí skrz dvě okna.
Nejprve jsem měl v plánu hrát střetnutí bez nahrávání pozice. Tohle siláctví mě však hodně rychle opustilo. Nepřátelé na mapě totiž nevidíte, pokud je nevidí přímo některé z ovládaných postav. Velmi často mě tak některou z postav odpravil nepřítel, o jehož pozici jsem nevěděl a vědět ani nemohl. Můj pistolník se prostě zrovna kryl vůči támhletěm oknům, avšak ještě neviděného protivníka počítač umístil jinam. Když nejste v krytu a dojde vám atribut štěstí, dle kterého se vypočítává šance na úhyb, stačí jedna maximálně dvě rány a je vymalováno. Navíc mě otravoval nepříjemný bug, jehož vinou mi po celou hru mizeli portréty s ovládanými postavami. Jediné řešení? Quick save/load. Někdy vše fungovalo správně alespoň pár kol, jindy byly portréty po dvou odehraných akcích opět fuč. Bez nich přitom nevíte, kolik dané postavě zbývá štěstí či jakou má zrovna zbraň... ultimátní edice MY ASS!
I přes neduhy však dokáže hra v tahových soubojích bavit. Sytém vylepšení a schopnosti jsou zde řešeny formou tarotových karet a některé schopnosti zavánějící okultismem rozhodně dokáží bavit. Postupem času čím dál více zjišťuji, že tenhle žánr mi zatraceně sedí (jen bych si konečně mohl pustit taky něco vyloženě dobrého... místo toho se trápím se zabugovanými kousky jako Crown Wars: The Black Prince či právě Hard West).
Se hrou jsem i díky bugům a hraní na nejvyšší obtížnost strávil cca 30 hodin. Část z nich jsem se dobře bavil, část se vztekal nad tím, jak špatně některé aspekty hratelnosti autoři vymysleli. I přes ne úplně oslnivé hodnocení mě však nakonec mrzí, že druhý díl není pro PlayStation naportovaný. Většinu nepříjemných nedostatků by zase nebyl takový problém odstranit a s trochou snahy by ze série mohlo vážně něco být. Škoda.
Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – " 2. Tenkrát na Západě: Dohraj hru, která se odehrává z větší části na Divokém západě. – Hardcore varianta /zcela zjevný "westernový setting" šmrncnutý Weird West prvky/
Hodnocení na DH v době dohrání: 71 %; 25. hodnotící; digitální verze PSN
Vampire Survivors: Tides of the Foscari
Pro: Tahové souboje dokáží být zábavné (když hře odpustíte určité nedostatky); atmosféra většinou dobře funguje; části příběhu (jako celek mě však už tolik nenadchl)
Proti: Mizející portréty postav; souboje jsou mnohdy dost nepřehledné; doprovodné mechaniky k jednotlivým scénářům jsou zbytečné a nic do hry nepřináší; občasné zápasení s ovládáním na PS