Zajímá mě herní historie a hry, které z nějakého důvodu měly zajímavý osud, kolem kterých se toho hodně dělo a nebo které byly kontroverzní. A taky jsem zvědavý a tvrdohlavý. Což jsou jediné důvody, proč jsem celý Manhunt dohrál, protože jinak bych ho zahodil už po pár hodinách.
Technologicky hra na svoji dobu nevypadá špatně, ale kromě stylizace animaček à la VHS je vizuálně strašně nezajímavá. Všechno je šedé. Lokace jsou šedé - šedé staveniště, šedé vězení, šedá ZOO, šedé nádraží. A kromě toho, že je to nuda, není přes šedou ani pořádně nic vidět - hlavně šedí nepřátelé.
Herně na mě Manhunt působil, jako by studio Rockstar založilo hru na těch méně zábavných částech GTA - podobně to vypadá a podobně se to i ovládá. Když se v GTA objeví mise, ve které je potřeba se někam bez upoutání pozornosti proplížit, a ještě k tomu třeba eskortovat NPC postavu, je to většinou docela otrava. V GTA je to naštěstí otrava jen krátkodobá. Tady je na tom ale postavený celý Manhunt.
Příběh je prakticky nulový, hlavní postava za celou dobu pronese asi tři věty. Motivací a jedinou vlastností hlavního záporáka je to, že je úchyl. Zbytek osazenstva jsou jen rekvizity pro různé způsoby vraždění.
Ano ano, to byl tehdy ústřední tahák a zdroj kontroverzí - hromady vraždících propriet, každá s plejádou různých animací. Je libo škrtící drát, mačeta, nebo skleněný střep? Zavraždění drsné, drsnější či naprosto bestiální?
Mno... ne že by mě to pohoršovalo, a navíc o 20 let později už animace nejsou až tak šokující, ale... to má být jako všechno? Na tomhle chtěli postavit celou hru? Připlížím se za nepřítele, a krátce, dlouze nebo hooodně dlouze podržím jedno nebo druhé tlačítko. Výsledek je vždycky stejný, jen s trochu jiným filmečkem. Později hráč dostane střelné zbraně, u kterých jsem paradoxně ocenil, že jsou bez speciálních animací - aspoň o něco líp hra odsýpala.
Posledním hřebíčkem do rakve pak pro mě byla místa, kde výrazně stoupala obtížnost. Mnohokrát během hraní jsem narazil na situaci, kterou jsem musel opakovat znovu a znovu. Protože místa k uložení hry můžou být celkem daleko od sebe, občas jsem opakoval velmi dlouhé úseky, což pochopitelně příliš nepřidá k trpělivosti, která by byla potřeba pro nenápadné plížení. A tak jsem opakoval a opakoval - ideálně ještě s nepřeskočitelnou animací uprostřed, abych ji musel vidět třeba dvacetkrát.
Opravdu kromě historické zvědavosti na hru, která ve své době vyvolala tolik pohoršení, nevidím moc důvodů Manhunt hrát. A pro ukojení této zvědavosti by klidně stačilo odehrát pár hodin, žádné výrazné překvapení se později nekoná.
Herní výzva 2025 - 8. Zločin a trest - Dohraj hru, ve které hraješ osobu, která páchá zločiny (popř. zločince na svobodě).
Technologicky hra na svoji dobu nevypadá špatně, ale kromě stylizace animaček à la VHS je vizuálně strašně nezajímavá. Všechno je šedé. Lokace jsou šedé - šedé staveniště, šedé vězení, šedá ZOO, šedé nádraží. A kromě toho, že je to nuda, není přes šedou ani pořádně nic vidět - hlavně šedí nepřátelé.
Herně na mě Manhunt působil, jako by studio Rockstar založilo hru na těch méně zábavných částech GTA - podobně to vypadá a podobně se to i ovládá. Když se v GTA objeví mise, ve které je potřeba se někam bez upoutání pozornosti proplížit, a ještě k tomu třeba eskortovat NPC postavu, je to většinou docela otrava. V GTA je to naštěstí otrava jen krátkodobá. Tady je na tom ale postavený celý Manhunt.
Příběh je prakticky nulový, hlavní postava za celou dobu pronese asi tři věty. Motivací a jedinou vlastností hlavního záporáka je to, že je úchyl. Zbytek osazenstva jsou jen rekvizity pro různé způsoby vraždění.
Ano ano, to byl tehdy ústřední tahák a zdroj kontroverzí - hromady vraždících propriet, každá s plejádou různých animací. Je libo škrtící drát, mačeta, nebo skleněný střep? Zavraždění drsné, drsnější či naprosto bestiální?
Mno... ne že by mě to pohoršovalo, a navíc o 20 let později už animace nejsou až tak šokující, ale... to má být jako všechno? Na tomhle chtěli postavit celou hru? Připlížím se za nepřítele, a krátce, dlouze nebo hooodně dlouze podržím jedno nebo druhé tlačítko. Výsledek je vždycky stejný, jen s trochu jiným filmečkem. Později hráč dostane střelné zbraně, u kterých jsem paradoxně ocenil, že jsou bez speciálních animací - aspoň o něco líp hra odsýpala.
Posledním hřebíčkem do rakve pak pro mě byla místa, kde výrazně stoupala obtížnost. Mnohokrát během hraní jsem narazil na situaci, kterou jsem musel opakovat znovu a znovu. Protože místa k uložení hry můžou být celkem daleko od sebe, občas jsem opakoval velmi dlouhé úseky, což pochopitelně příliš nepřidá k trpělivosti, která by byla potřeba pro nenápadné plížení. A tak jsem opakoval a opakoval - ideálně ještě s nepřeskočitelnou animací uprostřed, abych ji musel vidět třeba dvacetkrát.
Opravdu kromě historické zvědavosti na hru, která ve své době vyvolala tolik pohoršení, nevidím moc důvodů Manhunt hrát. A pro ukojení této zvědavosti by klidně stačilo odehrát pár hodin, žádné výrazné překvapení se později nekoná.
Herní výzva 2025 - 8. Zločin a trest - Dohraj hru, ve které hraješ osobu, která páchá zločiny (popř. zločince na svobodě).
Pro: ani se mi nechce vymýšlet
Proti: nuda nuda šeď šeď, výkyvy obtížnosti, nulový příběh