První Mafia z roku 2002 patří dodnes k českým herním klenotům. V době jejího vydání šlo o přelomovou hru v rámci českého herního průmyslu. Poprvé totiž byl použitý engine Motion Capture umožňující zachytit pohyby v reálném čase, které v tehdejším enginu vypadalo velmi dobře. Roky však uplynuly a originální hra s léty samozřejmě zestárla, zejména po grafické stránce. O to víc byla fanouškovská základna navnaděna, když Hangar 13 oznámil vydání remaku v novém kabátku.

Rozepisovat se zde o příběhu nemá cenu, jelikož jej téměř všichni znají od A až do Z. Spíš se zaměřím na rozdíly mezi verzemi z pohledu Definitivní Edice a co je v ní lépe zachyceno. Už v úvodu si můžeme všimnout, že u srazu v restauraci si Tomem vyměnil roli s detektivem Normanem co se týče příjezdu. Poté, co je druhý den Tomem přepaden Morellovými gorilami je těmto před Salieriho barem vyhrožováno, ale přežijí. Dále v mezihře a vyprávění Morello je viníkem nehody s jiným řidičem, při úniku z farmy vás pronásleduje hromada policistů, zrádce Carla zabije Salieri, Sergio Morello je zabit výbuchem ve kladu, jeho bratr zemře po pádu z letadla, doutníky kradete ze skladu federálů a podobně. Podrobněji jsou probádány postavy a jejich vztah s Tomem. Například Sam není tolik uzavřený a partnerství se Sárou je rozvitější díky řadě animací během celého příběhu. Rovněž rozhovor s Normanem je propracovanější. a ve hře je lépe zpracovaný i samotný Salieri. V originále byl takovým hodným strejdou, zde se chová drsněji a jde z něj víc strach. Prostor je dán i například Carlovi, který s vámi jede i na misi.

Všeobecně chování lidí ve hře je realističtější a uvěřitelnější. Město žije. Lidé se shlukují, povídají si, chodí sem a tam. V Malé Itálii je tržiště, kde lidé prodávají ovoce, zeleninu nebo maso. Město je mnohem lépe vykresleno. Nejde jen o lepší grafický kabátek. Město se vykresluje na větší vzdálenost, je detailněji zpracované, co se týče například billboardů, cedulí, baráky jsou detailněji propracované, parky. Lze navštěvovat více míst a nejen v rámci misí. Hrát se dá i na více obtížností, aby byli uspokojeni jak veteráni série, tak i noví hráči. Velmi se povedlo zakomponovat nové dabéry, kteří propůjčili hlasy Vinniemu, Raphovi, Luigimu, Carlovi a také Salierimu a Morellovi. Marcel Vašinka se role Salieriho zhostil víc než důstojně a troufnusi říct, že Antonína Molčíka i překonal. Spokojeni budou i příznivci sběratelství díky několika sadám karet nebo například novin, které můžete číst v baru nebo v misích. Stejně tak i různé papíry s informacemi, které můžete využít v samotných misích.

Hře vytýkám zejména přehnanou rychlost. Originálka odsýpala takovým pohodovým tempem třicátých let, zde mám dojem, že hraju spíš hru z let 80.. Toto je vidět zejména na úniku z farmy v misi Výlet do přírody, kde se na vás vrhají ve velkém policejní auta a musíte jich zničit opravdu hodně. No a ve finále na vás nastoupí obrněný policejní transportér a než přijdete na to, jak se jej zbavit, několikrát skončíte rozstřílení jako řešeto. Vůbec v téměř všech misích od té v hotelu Corleone se na vás vždy nahrne snad celý policejní sbor z Lost Heaven, často i za podpory konkurenčního Morellova gangu. Nebo mise, kde musíte odstřelit radního Gilottiho a poté vystřílet celý zbytek snad dvaceti ozbrojenců, přestřelka ve vile prokurátora, jatka při útěku z vězení a podobně. Ze hry se vytratila původní atmosféra a zařadila se v tomto po boku dnešních moderních generických her ala GTA série. Rovněž mi chybí vynechané vedlejší mise pro Lucase Bertoneho, bonusová auta by se rozhodně šikla. Závěrečný epilog jsem také přijal s rezervou. Chápu, co jím chtěli autoři říct, ale mohli se více držet originálu a vykašlat se na morální zásady. I tak jsem se ale u hry víc než bavil a patří k tomu lepšímu, co jsem v posledních letech v tomto žánru hrál.