Když se kdysi z čista jasna objevil první díl dnes již mnohačetné série Call of Duty, zapůsobil na hráčskou obec jako blesk z čistého nebe. V době, kdy byla Medal of Honor: Allied Assault považována za nejlepší akční hru z prostředí 2. Světové války, nabídlo Call of Duty opravdu luxusní design úrovní, vynikající hratelnost a, přestože engine Quake 3: Arena nepatřil k nejnovějším, rovněž skvělou grafiku.

Autoři si byli dobře vědomi faktu, že hráči mají rádi pořádnou válečnou vřavu (mise na pláži Omaha ve vzoru filmu Zachraňte vojína Ryana byla z celé hry zdaleka nejoblíbenější) a chtějí, ať se kolem nich neustále něco děje, napěchovali hru obrovským počtem skriptů, které, ač nešly nijak ovlivnit, působily na hratelnost jako živá voda. Já osobně jsem byl ze hry unešen a vychutnával si každý její okamžik. Tahle hra se skutečně hrála!