Můj první zářez do značky Armored Core a vlastně vůbec první zkušenost s mecha-akcí. Kupodivu jsem se zaháknul a docela dobře bavil, i když žádným fanouškem jsem se asi nestal a po žádné další mecha-akci zrovna taky nekoukám.

I když jsem ze začátku tápal, co se hratelnosti týče, tak mi celkem rychle došlo, co se po mě chce. Dark Souls mě naučilo locknout cíl a rollovat doprava, v Armored Core místo toho prostě zapnete booster a kroužíte kolečka, dokud se nepoblejete, nebo boss neumře. Při tom stačí mačkat co nejvíc tlačítek ovladače... většina z nich jsou zbraně. Podobně jako u soulsovek vám hra nabídne slušný arzenál zbraní a výbavy, ale taky podobně jako v Dark Souls, až do konce hry si bez problémů vystačíte se základním vybavením. Já hned na začátku vyzkoušel double-trigger build a i když jsem se snažil experimentovat se zbraněmi na dálu nebo s pomalým nabíjením, nakonec jsem se k němu stejně vždy vrátil... seděl mi do ruky prostě nejlíp (než jsem objevil quadro-trigger build). Souboj byl zábavný, lehčí než ostatní hry od From Software, ale některé bossfighty mě i tak trošku potrápily, než jsem... ne zrovna našel správný build, ale spíš přišel na vhodnou taktiku. Asi polovina bossů jsou kolosální mechaňáci se super designem, tyhle souboje mě opravdu bavily. Bohužel, ve hře je také hodně AC soubojů, neboli sice NPC, ale pořád "jako hráč" chovající se boss. Ty stály za hovno ve všech soulsovkách... a tady je to zhruba tak, že pvrních 10 je zábava, dalších 20 jakože... "tak teda jo, no..." a zbytek už je prostě jen opruz, zdaleka nejhorší v hektických střetech 2 na 2, kdy přes všechno, co se děje na obrazovce, a kolik tlačítek najednou musíte mačkat, nestíháte ani sledovat pozici nepřítele. Bohužel, poslední dva bossové jsou tohoto typu, což mě dost zklamalo.

Svět Armored Core a samotná planeta Rubikon mě celkem zaujaly, hlavně atmosféra prázdné, industriální, kolosálně majestátní a lidskosti zbavené budoucnosti. Ne tak příběh. Byl jsem připraven na to, že když jsem nehrál nikdy žádnou předchozí instalaci, tak nebudu chápat, která bije (což se potvrdilo). Ale mnohem víc mi vadilo, jak spousta věcí nedává smysl. Řekl bych, že tady asi účel světí prostředky, a tak ta spoustu hovadin a děr v plotě zřejmě vědomě padá za oběť arkádové hratelnosti stylu "z HUBu na misi, z mise do HUBu". OK, nijak mě to neuráželo, beru jak to je. Bohužel, o tom, co jsem dělal na Rubikonu, proč jsem to dělal a hlavně co je vůběc "coral" a proč po něm všichni jdou jak po uzeným, nemám po 12 hodinách ve hře ani páru.

Čekání na Nightreign mi AC:6 zkrátilo asi o 3 týdny, takže za mě dobrý.