Jaké to je být baristou v kavárně? Asi to bude chtít umět uvařit dobrou kávu či jiný teplý nápoj. Ale když kavárna nese název Coffee Talk, bude to chtít si se zákazníky i dobře popovídat a třeba vyřešit nějaký jejich problém. A nebudou to jen tak nějací zákazníci, protože se nacházíme v alternativním moderním světě, kde společně žijí lidé, vlkodlaci, upíři a další bytosti.
Princip hraní je prakticky jen o tom vnímat příběh, kecat s návštěvníky a sem tam připravit nápoj. Zvláštní pak je, že zde není možné příběh ovlivňovat, protože příběh postupně plyne dál, aniž bych jako hráč měl možnost třeba volit nějakou variantu odpovědí. Jediné, co mohu dělat, je vhodně volit tři hlavní ingredience do objednaných nápojů. Pokud je zvolím špatně, host o tom akorát prohodí jednu či dvě věty a následně všichni pokračují v rozhovoru a na vývoj příběhu to má nulový vliv. Jen ve finále nezískám některý z achievementů. Zajímavá je i možnost dělat na nápoje latté-art. Jsem ale rád, že to na hru nemělo žádný vliv, protože zrovna tyto obrázky mi absolutně nešly.
Chápu, že tento druh hratelnosti může být pro mnoho hráčů značně nudný, pro jiné to pak může zase být fajn, protože se budou soustředit prakticky jen na příběh. Já naštěstí patřím do té druhé skupiny a hru vnímám podobně, jako kdybych se koukal na film či četl knihu s bonusem v podobě jednoduchých animací postav a jejich emocí.
Hlavní úlohu zde tedy hraje příběh a charaktery jednotlivých postav. Osobně mi byli nejsympatičtější plachá mořská víla Aqua, vlkodlak Gala, kočkoholka Rachel a samozřejmě štamgastka Freya. Dost mě překvapilo, když se ve hře objevil (nebo objevili?) mimozemšťan Neil. Osobu ze vzdálené galaxie jsem fakt nečekal. Příběhy se pak pochopitelně točí kolem životů návštěvníků, plus hodně o psaní Freyi. Zde mě celkem pobavilo povídání o námětu, kdy na světě žijí jen lidé a přitom je v něm rasismus. Jinak doporučuji po dohrání rozjet hru ještě jednou od začátku. Průběh je po většinu času stále stejný, avšak pár odlišností se občas najde a hlavně to vede k trošku jinému závěru a zajímavým informacím o jedné důležité postavě. Víc už ale raději nebudu ani naznačovat.
Audiovizuální podoba hry mi přišla dost sympatická. Zasazení do pixel artu mi v tomto případě přišlo jako zásah do černého. Všechny postavy vypadají dobře, dá se říct i roztomile. Jejich animací zobrazující emoce není nijak přehnaně moc, až by se dalo říct, že v tomto případě méně rozhodně znamená více. Do toho všeho hraje parádní hudební soundtrack, který do kavárny perfektně zapadá. Jen škoda, že mi prakticky žádná skladba neutkvěla v paměti.
Pokud by si hráč neužil dostatek zábavy v přípravě teplých nápojů, je zde k dispozici challenge mód, kde je potřeba v časovém limitu připravit požadovaný nápoj s tím, že v případě správné receptury hráč získá pár vteřin do časomíry navíc. Ze začátku hosté přímo zmiňují, jaké ingredience by měl nápoj mít, avšak později už chtějí něco ve stylu: Něco extra horkého, mírně sladkého a jemně hořkého. V tom okamžiku teprve začala ta pravá výzva. A popravdě, bez taháku bych achievement za 50 správných nápojů jen tak nedostal.
Jak už jsem zmínil výše, tato hra není pro každého. Mně ale sedla hodně dobře, takže mé vyšší hodnocení berte s rezervou. Ač sám kafe nepiji, překvapilo mě, jak zábavné může být hrát za baristu v kavárně. A taky kolik různých zajímavých nápojů se dá s několika surovinami nakombinovat.
Princip hraní je prakticky jen o tom vnímat příběh, kecat s návštěvníky a sem tam připravit nápoj. Zvláštní pak je, že zde není možné příběh ovlivňovat, protože příběh postupně plyne dál, aniž bych jako hráč měl možnost třeba volit nějakou variantu odpovědí. Jediné, co mohu dělat, je vhodně volit tři hlavní ingredience do objednaných nápojů. Pokud je zvolím špatně, host o tom akorát prohodí jednu či dvě věty a následně všichni pokračují v rozhovoru a na vývoj příběhu to má nulový vliv. Jen ve finále nezískám některý z achievementů. Zajímavá je i možnost dělat na nápoje latté-art. Jsem ale rád, že to na hru nemělo žádný vliv, protože zrovna tyto obrázky mi absolutně nešly.
Chápu, že tento druh hratelnosti může být pro mnoho hráčů značně nudný, pro jiné to pak může zase být fajn, protože se budou soustředit prakticky jen na příběh. Já naštěstí patřím do té druhé skupiny a hru vnímám podobně, jako kdybych se koukal na film či četl knihu s bonusem v podobě jednoduchých animací postav a jejich emocí.
Hlavní úlohu zde tedy hraje příběh a charaktery jednotlivých postav. Osobně mi byli nejsympatičtější plachá mořská víla Aqua, vlkodlak Gala, kočkoholka Rachel a samozřejmě štamgastka Freya. Dost mě překvapilo, když se ve hře objevil (nebo objevili?) mimozemšťan Neil. Osobu ze vzdálené galaxie jsem fakt nečekal. Příběhy se pak pochopitelně točí kolem životů návštěvníků, plus hodně o psaní Freyi. Zde mě celkem pobavilo povídání o námětu, kdy na světě žijí jen lidé a přitom je v něm rasismus. Jinak doporučuji po dohrání rozjet hru ještě jednou od začátku. Průběh je po většinu času stále stejný, avšak pár odlišností se občas najde a hlavně to vede k trošku jinému závěru a zajímavým informacím o jedné důležité postavě. Víc už ale raději nebudu ani naznačovat.
Audiovizuální podoba hry mi přišla dost sympatická. Zasazení do pixel artu mi v tomto případě přišlo jako zásah do černého. Všechny postavy vypadají dobře, dá se říct i roztomile. Jejich animací zobrazující emoce není nijak přehnaně moc, až by se dalo říct, že v tomto případě méně rozhodně znamená více. Do toho všeho hraje parádní hudební soundtrack, který do kavárny perfektně zapadá. Jen škoda, že mi prakticky žádná skladba neutkvěla v paměti.
Pokud by si hráč neužil dostatek zábavy v přípravě teplých nápojů, je zde k dispozici challenge mód, kde je potřeba v časovém limitu připravit požadovaný nápoj s tím, že v případě správné receptury hráč získá pár vteřin do časomíry navíc. Ze začátku hosté přímo zmiňují, jaké ingredience by měl nápoj mít, avšak později už chtějí něco ve stylu: Něco extra horkého, mírně sladkého a jemně hořkého. V tom okamžiku teprve začala ta pravá výzva. A popravdě, bez taháku bych achievement za 50 správných nápojů jen tak nedostal.
Jak už jsem zmínil výše, tato hra není pro každého. Mně ale sedla hodně dobře, takže mé vyšší hodnocení berte s rezervou. Ač sám kafe nepiji, překvapilo mě, jak zábavné může být hrát za baristu v kavárně. A taky kolik různých zajímavých nápojů se dá s několika surovinami nakombinovat.
