Outlast Trials je jedna z těch her, která ani zdaleka není dokonalá, ale přesto je neuvěřitelně návyková. Od počátku jsem k ní přistupoval s jistou obezřetností. Live service Outlast, který je navíc prequel? Nebyl jsem si jistý a koupi dlouho odkládal, až mě nakonec přesvědčil kolega z práce.
A ono fakt – je to dobré. Outlast byl vždy mezi survival horory jedinečný, jak z hlediska gameplaye, tak estetiky, a Trials v podstatě využívají stejný recept, jen s tím rozdílem, že ho můžete zažívat prakticky donekonečna a vracet se k němu, kdykoliv máte náladu.
Hra je silně zaměřená na multiplayer, i když ji lze hrát i sólo, a vývojáři v tomto směru sólové hraní postupně výrazně vylepšili. Přesto, pokud máte partu nebo aspoň jednoho kámoše na hraní, přidejte si k hodnocení aspoň deset procent, protože to zážitek neuvěřitelně zlepšuje.
Každý způsob hraní má něco do sebe. Pokud hrajete sólo, hra je mnohem děsivější, a především zpočátku nabízí ten pravý Outlast zážitek. Nicméně bez vylepšeného vybavení může být hraní občas zdlouhavé a frustrující. Quick play s náhodnými hráči je jako hod kostkou – cítíte se sice ve větším bezpečí, ale jste zároveň závislí na pomoci cizích lidí, což je někdy výhoda, jindy prokletí. A hraní s přáteli? To je jako „vy proti celému světu“ – nejsme zavření s nepřáteli, oni jsou uvězněni s námi.
Základních map je sedm, k tomu další kratší mapy v měnících se speciálních výzvách a celkem čtyři stupně obtížnosti. A jsou těžké. Hru nemůžete pauznout, nižší obtížnosti vám zaberou kolem 30–45 minut, na vyšší to může být i hodina a půl. Je to výzva. Hra se s vámi nemazlí. Potěší vás ale, že se nyní můžete nepřátelům bránit a v podstatě s nimi bojovat – sice je nemůžete přímo zabít, ale ublížit ano. A vlastně to dává větší smysl než v předchozích hrách, protože zde vše probíhá pod dohledem vědců, kteří na Trials dohlížejí.
Centrum hry je Sleeping Room – v podstatě hub, kde se nacházíte s ostatními hráči. Můžete hrát páku, šachy, zlepšovat vybavení a schopnosti a každý má svůj vlastní pokoj. Ano, máte svůj vlastní pokoj, kde můžete měnit vzhled postavy, zkoumat nalezené příběhové dokumenty, a dokonce si ho přizpůsobit – přidat plakáty, změnit barvu tapet atd. To je pro live service hru nesmírně důležité. Stejně tak lze měnit i vzhled a oblečení postavy.
A teď něco překvapivého – hra nemá žádnou herní měnu za reálné peníze. Fakt mě to zarazilo, takže jsem si musel ověřit, jestli se takzvané „coins“ dají koupit – a nedají. Vše si musíte poctivě vydělat hraním. Jediné, co hra nabízí navíc, je kosmetický DLC balíček, který ale neobsahuje nic zásadního. A tady mám trochu obavy – je skvělé, že nemusím investovat do mikrotransakcí, ale nejsem si jistý, jak se hra bude do budoucna financovat.
Hra nyní funguje jako každá online hra – existují sezóny, které přidávají další customizaci i části příběhu. Je to pomalejší než u jiných live service titulů, ale zatím to šlape. Ačkoliv hra má svůj základní konec, očividně se pracuje na dalších možnostech. Tak jen aby to nezůstalo celé neuzavřené.
Ano, Trials je v podstatě další hororový multiplayer, ale dokáže zabavit a možná vás i pohltí na dost dlouho. Zatím je minimálně šance, že se k němu budu pravidelně vracet.
A ono fakt – je to dobré. Outlast byl vždy mezi survival horory jedinečný, jak z hlediska gameplaye, tak estetiky, a Trials v podstatě využívají stejný recept, jen s tím rozdílem, že ho můžete zažívat prakticky donekonečna a vracet se k němu, kdykoliv máte náladu.
Hra je silně zaměřená na multiplayer, i když ji lze hrát i sólo, a vývojáři v tomto směru sólové hraní postupně výrazně vylepšili. Přesto, pokud máte partu nebo aspoň jednoho kámoše na hraní, přidejte si k hodnocení aspoň deset procent, protože to zážitek neuvěřitelně zlepšuje.
Každý způsob hraní má něco do sebe. Pokud hrajete sólo, hra je mnohem děsivější, a především zpočátku nabízí ten pravý Outlast zážitek. Nicméně bez vylepšeného vybavení může být hraní občas zdlouhavé a frustrující. Quick play s náhodnými hráči je jako hod kostkou – cítíte se sice ve větším bezpečí, ale jste zároveň závislí na pomoci cizích lidí, což je někdy výhoda, jindy prokletí. A hraní s přáteli? To je jako „vy proti celému světu“ – nejsme zavření s nepřáteli, oni jsou uvězněni s námi.
Základních map je sedm, k tomu další kratší mapy v měnících se speciálních výzvách a celkem čtyři stupně obtížnosti. A jsou těžké. Hru nemůžete pauznout, nižší obtížnosti vám zaberou kolem 30–45 minut, na vyšší to může být i hodina a půl. Je to výzva. Hra se s vámi nemazlí. Potěší vás ale, že se nyní můžete nepřátelům bránit a v podstatě s nimi bojovat – sice je nemůžete přímo zabít, ale ublížit ano. A vlastně to dává větší smysl než v předchozích hrách, protože zde vše probíhá pod dohledem vědců, kteří na Trials dohlížejí.
Centrum hry je Sleeping Room – v podstatě hub, kde se nacházíte s ostatními hráči. Můžete hrát páku, šachy, zlepšovat vybavení a schopnosti a každý má svůj vlastní pokoj. Ano, máte svůj vlastní pokoj, kde můžete měnit vzhled postavy, zkoumat nalezené příběhové dokumenty, a dokonce si ho přizpůsobit – přidat plakáty, změnit barvu tapet atd. To je pro live service hru nesmírně důležité. Stejně tak lze měnit i vzhled a oblečení postavy.
A teď něco překvapivého – hra nemá žádnou herní měnu za reálné peníze. Fakt mě to zarazilo, takže jsem si musel ověřit, jestli se takzvané „coins“ dají koupit – a nedají. Vše si musíte poctivě vydělat hraním. Jediné, co hra nabízí navíc, je kosmetický DLC balíček, který ale neobsahuje nic zásadního. A tady mám trochu obavy – je skvělé, že nemusím investovat do mikrotransakcí, ale nejsem si jistý, jak se hra bude do budoucna financovat.
Hra nyní funguje jako každá online hra – existují sezóny, které přidávají další customizaci i části příběhu. Je to pomalejší než u jiných live service titulů, ale zatím to šlape. Ačkoliv hra má svůj základní konec, očividně se pracuje na dalších možnostech. Tak jen aby to nezůstalo celé neuzavřené.
Ano, Trials je v podstatě další hororový multiplayer, ale dokáže zabavit a možná vás i pohltí na dost dlouho. Zatím je minimálně šance, že se k němu budu pravidelně vracet.
ORDER 13