Jako malej jsem koukal na filmy Bruce Leeho, Jackieho Chana apod. a dycky jsem si říkal, že bych chtěl si zahrát nějakou vyloženě kung-fu mlátičku. A je to tady. Sice to není hned, ale přece jen jsem se dočkal. A že to byl zážitek se vším všudy. Tím vším myslím nervy, smích, pláč a hlavně ten pláč.

Co Sifu nabízí, tak naprosto komplexní bojový zážitek, který si budete pamatovat opravdu dlouho. Příběh není nic jiného než příběh o pomstě, ale já beru spíše příběh to, že máte vybít všechny a všechno, co se na obrazovce hejbe. A že je na to radost pohledět. Hra je nádherná, všech 5 misí je naprosto do detailu zpracovaných a interaktivní prostředí dodává všem těm bojům opravdu důraz na to, že většinou já jsem dostal velkou pecku a musím na to jít trochu jinak.

A tímto se dostávám k podstatě hry. Vlastně každým nezdarem, každým krokem, soubojem se učíte. O tom to je, učit se mechaniky, učit se komba nepřátel a postupovat dopředu. Vždy jsem si myslel, že tip takových her není pro mne, ale musím říct, že mne to strašně pohltilo. Nemohl jsem to odložit, dokud jsem ten boj nevyhrál a nepostoupil dál. Nejen, že jsem měl taky nenechavou pěst a občas jsem chtěl do něčeho praštit, ale spíše jsem mohl praštit akorát sebe, jak jsem pomalý.

Každou smrtí jsem se snažil zlepšovat až do samotného finále, kdy ze mne spadl ten obrovský kámen a taky nutkání, znovu si to proběhnout. Tahle hra je fakt jiná. A speciální protože nikdy jsem po takovém záhulu neměl chuť vše absolvovat znovu, ale tady ano. A to svědčí o všem.

Kdo si chce potrápit své prsty i ovladače a pocuchat nervy, ať jde do toho, nakonec nebude litovat.