Prý Half-Life v jiném podání. Prý jenom běháte a vlastně nevíte proč. Hrátky s časem musíte používat jenom tam, kde je jich třeba...no dá se to tak brát. ALE!

Běhat a nevědět proč můžete, ale jenom pokud nevnímáte samotný příběh. Neříkám, že je to bůhví co, ale rozhodně není nijak odfláknutý. Cutscény jsou podle mne povedené, ikdyž jsou viditelně v enginu hry.
Hrátky s časem opravdu běžně používat nemusíte, ale když se vám dostanou pod kůži, cestu vpřed si geniálně ulehčíte a bude zábavnější. Můžete zabíjet ve větším klidu, krást zbraně (překvapení vojáků je nádherné, ikdyž po čase stereotipní), čímž se oslím můstkem dostávám k inteligenci nepřátel. Jedním sloven povedená! Neříkám, že by nemohla být o chlup lepší, ale i tak vojáci jednají různorodě, obchází, reagují na zvuky, pohyb a taky na to, v jak početné jsou převaze.

Potěší možnost osedlat čtyřkolku, jejiž využití sice není úplně dokonalé, ale ušetří vám spoustu chodícího času. Zároveň části odehrávající se ve vzducholodi jsou svým způsobem kouzelné, pokud umíte využívat čtvrtou dimenzi.
K výbornému pocitu z hraní slouží hlavně steampunkový vzhled prostředí. Kdy létající stroje působí jako kdyby DaVinci navrhoval poletuchy v 1. světové válce.

Dále bych rád vyzvednul optimapizaci, která se opravdu povedla a na mém obstarožním stoji jsem si mohl zapnout i nějaký ten efekt navíc.

Jediné, co můžu vytknout a opravdu vytknu, je samotný konec. Pořád se stupňuje napětí, pořád jsou nepřátelé tvrdší nebo jich je víc a pak najdou konec. Bez výstrahy, bez nápadu.