S.T.A.L.K.E.R. Clear Sky provází pověst nejslabšího dílu z původní trojice, jenže na první pohled nic nenasvědčuje, že by měl být tentokrát zážitek z hraní horší. Grafika je podobná, ovládání se nepokazilo, akce je pořád velice slušná a atmosféra sice trochu vyvanula, ale nikam nezmizela. Už v úvodní lokaci jsem ale zjistil, že všechno co se mi na Shadow of Chernobyl nelíbilo, si tady užiju vrchovatě. Clear Sky se ještě víc přimknul ke konceptu lineární střílečky odehrávající se v oddělených lokacích. Z vysílačky se na mě neustále valily pokyny - ubraň tábor, zaber kostel, zbav se hlídky, zachraň kamaráda. Některé úkoly mají časový limit, takže jsem místo poznávání krajiny běhal po mapě za žlutou šipkou, abych vyčerpaný vpadl do nějakého napůl prohrané přestřelky. Po opuštění Bažin naštěstí tempo opadlo, ale pomyslný bič nikdy úplně nezmizel. Dá se mu vzepřít, jenže jaksi není důvod. Mimo hlavní příběh totiž není ve hře moc co dělat. 

Vývojáři si vzali k srdci výtky hráčů a přidali jim nový obsah. Bohužel nepřidali ani zkušenosti, ani propracovaný strom úkolů, ani výrobu věcí. Místo toho jsou tu frakční války. Myšlenka byla asi taková, že se hráč přidá k nějaké ze skupin a bude radostně bojovat v jejím jménu, čímž jí pomůže potírat nepřátele a rozšiřovat území. Vybral jsem si frakci Freedom, hlavně proto, že byla nejblíž. Dostal jsem zajímavou pušku, a tím to pro mě skončilo. Občas se ve vysílačce ozval hlas plný uspokojení, který mi sdělil, že moje milovaná Freedom právě dobyla jeden z opěrných bodů, takže frakce Duty má od teď o něco těžší život. Kdybych byl náhodou poblíž, mohl jsem zadarmo obrat mrtvoly. To byl asi jediný benefit z celého humbuku kolem frakčních válek. 

Abych jenom nekritizoval, tak zmíním, že vývojáři zapracovali také na ekonomice. Teď už má smysl hromadit peníze, protože je za co utrácet. Zbraně se dají vylepšovat a dokonce i specializovat. Je na hráči jestli novou pušku povede směrem k přesnosti i za cenu nižší kadence, nebo se naopak zaměří na maximální poškození i za cenu toho, že část střel poletí pánu bohu do oken. Vylepšení nejsou zrovna laciná, takže by se teoreticky vyplatilo zpomalit, poslechnout si obyvatelstvo Zóny a splnit pár vedlejších úkolů. Jenže ty jsou tak hloupé a nezajímavé, že jsem téměř celou hru absolvoval v poklusu. Menší zradou je, že se dají vylepšovat i brnění. Zjistil jsem to až poté, co jsem prošel Rudý les za naprosté tmy, jen s baterkou. Noční vidění je totiž za poplatek.

Změn by se našlo víc. Přibyly nějaké nové lokace, ale žádná mě vyloženě neoslnila. Úvodní bažiny jsou fádní a z Rudého lesa jsem toho moc neviděl. Limansk byl fajn, pochopitelně na to, že to jen jen úzký koridor. Podzemních oblastí ubylo, čímž zároveň ubyly i strašidelné momenty. Původně jsem si myslel, že méně hlídané hranice oblastí budou plus, protože nebudu muset pořád dokola zabíjet oživující se vojáky, jenže se tím ztratilo i uspokojení z povedené akce a z nově přístupné lokace. Celkově jsem měl pocit, že je hra méně živá a prázdnější. Možná proto je atmosféra slabší. Ne vyloženě špatná, ale na Shadow of Chernobyl nemá. 

Přestřelky jsou pořád pohlcující. Nepřátele umí být dotěrní, nebo se naopak dokáží schovávat za překážky a navzájem se krýt. Občas se jim povedlo zahnat mě do úzkých nebo zaházet granáty. Arzenál kterým jsem si je držel od těla se částečně změnil, takže moje oblíbené stálice jsem už nenašel. Naštěstí jsem hned v první mapě dostal spolehlivý kalašnikov, který mi vydržel až do konce. Není nejpřesnější ani nejničivější, ale je nejspolehlivější, což je neocenitelné, protože se zbraně postupně kazí. Nábojů jsem měl tentokrát dost, a kdybych neměl, tak by mi je obchodník milerád prodal

Clear Sky je pořád solidní hra, jenže v téhle sérii jbýt solidní nestačí. Dojem by byl asi lepší, kdybych nejdřív hrál druhý díl a až pak přešel na ten první. Příběhově by to dávalo smysl, a možná bych místo rozladění z Clear Sky byl o to nadšenější z Shadow of Chernobyl.