Kingdom Hearts je skvělá RPG série vzniklá spojením Final Fantasy a Disney u které mám pocit, že u nás není moc známá. V prvním dobrodružství zažíváte příběh chlapce jménem Sora, který díky okolnostem cestuje mezi světy Disneyho pohádek a potkává známé postavy nejen z nich, ale i z Final Fantasy her. Příběh není nijak originální, ale podán pěkně, umí vyvolat emoce. Hratelnost je akčnější, ale rozhodně nepostrádá hloubku. Soru a jeho společníky lze zlepšovat v několika statistikách, novým vybavením i zdokonalováním magie. Velká spousta věcí připomíná Final Fantasy, například názvy kouzel Fire, Fira a Firaga nebo zbraně Metal Chocobo a Ultima Weapon. Prolnutí těchto světů funguje překvapivě dobře, tedy pokud nemáte k jednomu z nich averzi. Pro fanoušky obou jde jednoznačně o povinnost.

Navštívené světy mají rozumný rozsah a obsahují nejikoničtější lokace a scény. Výběr je navíc velmi různorodý a tak v žádném případě nehrozí nuda. Návštěva u Aladdina je jiná než Tarzanova džungle nebo podvodní svět Ariel. Veselost pohádek je příjemně rozmělněna stylem Final Fantasy nebo prostředím Halloween Townu. Samotného příběhu je slušná porce, odhaduji tak necelých třicet hodin, ale vedlejší aktivity mají zhruba stejný rozsah. A rozhodně stojí za to. Prosté sbírání zápisů do encyklopedie (například postavy včetně jejich prvního výskytu) nebo skrytých pokladů je výzvou a rozšiřují příběh, ale lze si odemknout i vyloženě herní obsah. Po světech jsou roztroušené stránky z knihy Medvídka Pů které odemykají svět a příběh Stokorcového lesa. Nebo se lze vracet do arény k Herculovy, kde čekají ty nejnáročnější nepovinné souboje. Nebo lze hledat skryté bossy i různě po světech. Podobných ukrytých prvků obsahuje Kingdom Hearts hodně a hledání většiny je zábavné. Navíc dát dohromady všech 101 dalmatinů je nutné, přece jim nenecháte posledních šest štěňat někde toulat.

I samotné přelétávání mezi světy je řešeno interaktivně. Lehké manévrování vaší lodí a především střelba a sbírání materiálů jsou i na běžné použití výzvou. Ale i v tomto režimu lze získat speciální odměny. Tato část hry mě ale moc nebavila, takže jsem prolétl jen to nejnutnější a pak využíval rychlé cestování. Ostatní aktivity mám ale splněny, takže za mě jde o jedinou vadu na kráse. Grafika pochází z roku 2002 a konzole PlayStation 2, což je samozřejmě vidět na množství detailů i přes zvýšené rozlišení Steam verze. Vzhledem ke stylizovaným prostředím je ale stále na co koukat a rozhodně technické provedení nijak neuráží. Jen nečekejte úroveň třetího dílu. Ovládání a samotná hratelnost jsou ale špičkové a nic tak neruší tento unikátní zážitek.