Hra, ke které jsem se dostal čistě náhodou, když jí bratr jednoho krásného dne přinesl. Neměl jsem páru o čem to bude, ale už po prvních minutách hraní jsem věděl, že mě to bude prostě bavit.
Hned začáteční rozjezd dává tušit, že hra nebude nějakou stokrát omletou pohádkou a toho si na Gothicu cením právě nejvíce. Jelikož jsem příznivcem drsného světa, kde se potulují lovci, bandité, válečníci, případně různé variace zvířecí havěti na jejímž evolučním vrcholku stojí Ork, tak je Gothic mou krevní skupinou. Do té doby se všechny mnou hraná RPG topila v patosu krásných barev, ušlechtilých hrdinů s naleštěnou zbrojí, sličných princezen a jiného řeziva, a to vše prokládané tak hrozně správňáckými úkoly a rozhodnutími, že mi z toho bylo až zle.
Gothic je skutečně výjimkou v RPG právě svým drsnějším zobrazením světa, vše je takové pochmurné, zbroje se tolik nelesknou jelikož jsou prověřené bojem, všichni jsou oblečeni v tlustých kožešinách a mají Big Fucking Weapons, které jsou již řádně otupené a zkorodované pro lepší zážitky z boje (doporučuje 4 z 5ti řezníků) a většine jde jak jinak než o lásku...,lásku k penězům. Celý svět je skutečně velký, osobně jsem si užíval jen tak běžet do lesa a těšil jsem se co na mě bude čekat a co případně objevím, v tom má Gothic také své kouzlo, nabízí volnost, tehdy celkem nevídané. Skutečně jsem si užíval prozkoumávání odlehlých částí světa. Interaktivita s prostředím je báječná, není nad to si po zabití nějaké potvory upéci maso, stahovat kožešiny, vytrhávat zuby a drápy a na blešáku pak dělat machra. Výroba a vylepšení vlastních zbraní byl výbroný nápad a dnes stále dost nevyužitý, svět Gothica zkrátka nabízí spoustu možností interakce s prostředím.
Vývoj postavy je dosti jednoduchý, levelování neni žádný problém, ale ne každý si bude libovat v pobíhání divočinou a zabíjení potvor pro zkušenosti. Osobně také nejsem fandou systému, který vám nedovoluje úspěšně se utkat se silnějšími protivníky na vyšším levelu i když jsou vaše schopnosti jako hráče třeba ty nejlepší na světě. Ovládání bylo i pro mě trochu překvapení, ale byla to jen chvíle než to člověk dostal do ruky a pak už to bylo v pohodě, stále si takového systému většího vlivu na boj samotným hráčem cením více než jen obyčejného klikání myší, trochu opruz to byl asi jen v inventáři. Zbraní a zbrojí sice moc není, vlastně jich je dost málo, ale tehdy jsem to vůbec neřešil stejně jako mizernou grafiku, která byla opravdu stará ale i přesto kupodivu líbivá, vše vykompenzovala pozitiva a nebyl tedy čas řešit, že se mi to nelíbí. Hudební doprovod byl supr, hudba správně dobrodružná a doplňovala atmosféru celého světa.
Z příběhu si už moc nepamatuji, ale vím, že těch několik dějových zvratů a závažných rozhodnutí bylo skutečně skvělým zážitkem, gradace atmosféry a příběhu v samotném závěru neměla chybu. Oceňuji především možnost řešit hru jako padouch i hrdina ač je to jedna rodina.
Pro mě tehdy rozhodně skvělé překvapení a zábava, která nebyla hned tak k vidění.
Hned začáteční rozjezd dává tušit, že hra nebude nějakou stokrát omletou pohádkou a toho si na Gothicu cením právě nejvíce. Jelikož jsem příznivcem drsného světa, kde se potulují lovci, bandité, válečníci, případně různé variace zvířecí havěti na jejímž evolučním vrcholku stojí Ork, tak je Gothic mou krevní skupinou. Do té doby se všechny mnou hraná RPG topila v patosu krásných barev, ušlechtilých hrdinů s naleštěnou zbrojí, sličných princezen a jiného řeziva, a to vše prokládané tak hrozně správňáckými úkoly a rozhodnutími, že mi z toho bylo až zle.
Gothic je skutečně výjimkou v RPG právě svým drsnějším zobrazením světa, vše je takové pochmurné, zbroje se tolik nelesknou jelikož jsou prověřené bojem, všichni jsou oblečeni v tlustých kožešinách a mají Big Fucking Weapons, které jsou již řádně otupené a zkorodované pro lepší zážitky z boje (doporučuje 4 z 5ti řezníků) a většine jde jak jinak než o lásku...,lásku k penězům. Celý svět je skutečně velký, osobně jsem si užíval jen tak běžet do lesa a těšil jsem se co na mě bude čekat a co případně objevím, v tom má Gothic také své kouzlo, nabízí volnost, tehdy celkem nevídané. Skutečně jsem si užíval prozkoumávání odlehlých částí světa. Interaktivita s prostředím je báječná, není nad to si po zabití nějaké potvory upéci maso, stahovat kožešiny, vytrhávat zuby a drápy a na blešáku pak dělat machra. Výroba a vylepšení vlastních zbraní byl výbroný nápad a dnes stále dost nevyužitý, svět Gothica zkrátka nabízí spoustu možností interakce s prostředím.
Vývoj postavy je dosti jednoduchý, levelování neni žádný problém, ale ne každý si bude libovat v pobíhání divočinou a zabíjení potvor pro zkušenosti. Osobně také nejsem fandou systému, který vám nedovoluje úspěšně se utkat se silnějšími protivníky na vyšším levelu i když jsou vaše schopnosti jako hráče třeba ty nejlepší na světě. Ovládání bylo i pro mě trochu překvapení, ale byla to jen chvíle než to člověk dostal do ruky a pak už to bylo v pohodě, stále si takového systému většího vlivu na boj samotným hráčem cením více než jen obyčejného klikání myší, trochu opruz to byl asi jen v inventáři. Zbraní a zbrojí sice moc není, vlastně jich je dost málo, ale tehdy jsem to vůbec neřešil stejně jako mizernou grafiku, která byla opravdu stará ale i přesto kupodivu líbivá, vše vykompenzovala pozitiva a nebyl tedy čas řešit, že se mi to nelíbí. Hudební doprovod byl supr, hudba správně dobrodružná a doplňovala atmosféru celého světa.
Z příběhu si už moc nepamatuji, ale vím, že těch několik dějových zvratů a závažných rozhodnutí bylo skutečně skvělým zážitkem, gradace atmosféry a příběhu v samotném závěru neměla chybu. Oceňuji především možnost řešit hru jako padouch i hrdina ač je to jedna rodina.
Pro mě tehdy rozhodně skvělé překvapení a zábava, která nebyla hned tak k vidění.
Dead Cells
Pro: atmosféra, příběh, rozlehlý svět, hudba, interakce s prostředím
Proti: nemotorné ovládání inventáře, starší grafika, systém levelování