Čas od času se někde doslechnu o nějaké hře, která je podle všeho nedoceněným unikátem. Většinou se snažím si pouze zapamatovat název hry pro případ, že se mi někdy dostane do ruky, ale občas se stane že se rozhodnu si danou hru okamžitě zahrát. Což je případ Oucastu.
K této hře jsem se dostal nějakých deset let po jejím uvedení na trh - a právě s přihlédnutím na její stáří jsem po několika úvodních momentech jen nechápavě kroutil hlavou - a to ohromením z naprosto unikátní grafiky. Mnoho lidí se dnes při pohledu na vizuální zpracování Outcastu jen znechuceně zašklebí, a právě těm bych rád doporučil, ať se podívají na grafickou úroveň ostatních her roku 99.
Kromě zmíněné unikátní grafiky se hra může pochlubit naprostou volností pohybu hráče po velmi rozlehlém světě, nadčasovým systémem dialogů, spoustou originálních questů, příjemným sarkasmem hlavního hrdiny, skutečně geniální orchestrální hudbou a hlavně nezapomenutelnou atmosférou.
Outcast doporučuji každému - už jen proto, aby bylo jasno, s čím vším přišla tato hra jako první.