Obě dvě cesty k dobré hře jsou možné – konflikt mezi USA a Severní Koreou v blízké budoucnosti za přispění rozlehlých map a cest, stejně jako lineární sci-fi střílečka s množstvím nadpozemsky kvalitně vypadajících explozí. Crysis slibovalo mnohé, ne však diametrální odlišnost dvou částí hry, jenž nejenže zakončí zábavu v ten nejlepší moment (a pokračovala pekelně zmatenou podzemní mis), ale zároveň neví, jak takový kolos dovést ke konci. Je vůbec potom možné, že první polovině hry dávám 95% a té druhé 85%?
Začíná to skvěle, hned s první cut-scénou je jasné, že taková grafika tu nebyla a ještě asi nějakou dobu nebude. Pokud jsem u nějaké hry napsal, že má světově vypadající detailní prostředí, okamžitě si to škrtněte, neboť každá moje videoherní zkušenost je několik světelných let za Crysis. A nejde jenom o samozřejmé věci – obličeje postav, zbraně, vegetace, ale i o naprosté zbytečnosti. Někdy ke konci hry jsem si krátil nějakou dlouhou vysvětlovačku tím, že jsem zkoumal prostředí paluby lodi. Spisy s téměř čitelným obsahem – dobře. Prázdný hrnek kafe se špinavým dnem – výborně. Podlaha z obyčejného gumového materiálu, která však vypadá naprosto fantasticky, realisticky odráží světlo a není to jenom plocha. Těžké to popsat, ale pokud jste to hráli s nastavením jako já (všechno na high s 1680x1050), pochopíte. :)
Kvůli grafice (v tomto případě 100% luxusní grafice) ale nebudu padat na zadek, koneckonců, i dnes si můžeme zapařit Half-Life stejně jako Mafii a nebude nám v perfektním zážitku bránit zastaralost. Co ale zaručuje Crysis dlouhý život je profesionální práce s dějem a celkově filmový feeling. Ne, psychologa už nenavštěvuju a myslím to vážně. Scénář samotný je klišé na klišé, skutečné béčko, ale způsob jakým s ním tvůrci nakládají, je pro mě, jako pro milovníka Skály nebo Temného rytíře, lahůdka. Dost dobře pochopená pravidla žánru v záživné kostce. Na druhou stranu – s postavami není nakládáno nijak ohleduplně a bylo mi celkem jedno, kdo to odnese jako další. Takže žádné plnohodnotné souznění jako v případě Half-Life 2, ovšem ta forma kolem je atraktivní ve všech směrech.
K hratelnosti nemůžu mít námitek. Ke každému zadanému úkolu vede různorodá, ale vždy dravá a chytře promyšlená cesta. A všeho je tak akorát – zbraní, nepřátel i vozidel. Tvůrci si jsou dobře vědomi, že čeho je moc, toho je příliš a tak přistupují k level designu ostrova s mírou a zodpovědně. Takže jsem se díky bohu nedočkal žádné naskriptované události, kdy z pralesa vyběhne dalších 10 vojáků, aniž bych si jich nemohl předtím všimnout na radaru. A vůbec, i když se jedná o něco realitě dost vzdáleného, všechny věci a fyzikální zákony fungují jako ve skutečném světě. Co ale moji teorii může pošpinit je fakt, že pokud hra špatně předpověděla váš další krok a vy tu oblast třeba oběhnete jinudy, můžete narazit na úsměvné bugy. Např. vojáci stojící beze zbraní s rozpraženýma rukama jako živé terče. Frekvence těchto záhadných chyb je ale minimální.
Nemůžu si ztěžovat na emzáky v druhé části Crysis, přináší sebou ucelenější prostředí, (málokdy vidíte sníh mezi palmami) rychlejší akci a zápletku. Všechno se najednou řítí kupředu obrovskou rychlostí a možná proto mě zklamal konec (resp. hlavní boss), který sice logicky připraví půdu pro pokračování, je ale úplně zbytečný. Z Nomáda se najednou stane nepřemožitelný vrhač atomovek. Chápu všechny důvody, ale neuspokojilo mě to.
Přesto dát cokoliv pod 85% by bylo rouhání. Tahle hra mě připomněla, že se nové grafické karty a procesory nekupují jen tak pro něco, ale někdy utratit pár tisíc navíc za solidní vybavení kompu za to stojí.
Začíná to skvěle, hned s první cut-scénou je jasné, že taková grafika tu nebyla a ještě asi nějakou dobu nebude. Pokud jsem u nějaké hry napsal, že má světově vypadající detailní prostředí, okamžitě si to škrtněte, neboť každá moje videoherní zkušenost je několik světelných let za Crysis. A nejde jenom o samozřejmé věci – obličeje postav, zbraně, vegetace, ale i o naprosté zbytečnosti. Někdy ke konci hry jsem si krátil nějakou dlouhou vysvětlovačku tím, že jsem zkoumal prostředí paluby lodi. Spisy s téměř čitelným obsahem – dobře. Prázdný hrnek kafe se špinavým dnem – výborně. Podlaha z obyčejného gumového materiálu, která však vypadá naprosto fantasticky, realisticky odráží světlo a není to jenom plocha. Těžké to popsat, ale pokud jste to hráli s nastavením jako já (všechno na high s 1680x1050), pochopíte. :)
Kvůli grafice (v tomto případě 100% luxusní grafice) ale nebudu padat na zadek, koneckonců, i dnes si můžeme zapařit Half-Life stejně jako Mafii a nebude nám v perfektním zážitku bránit zastaralost. Co ale zaručuje Crysis dlouhý život je profesionální práce s dějem a celkově filmový feeling. Ne, psychologa už nenavštěvuju a myslím to vážně. Scénář samotný je klišé na klišé, skutečné béčko, ale způsob jakým s ním tvůrci nakládají, je pro mě, jako pro milovníka Skály nebo Temného rytíře, lahůdka. Dost dobře pochopená pravidla žánru v záživné kostce. Na druhou stranu – s postavami není nakládáno nijak ohleduplně a bylo mi celkem jedno, kdo to odnese jako další. Takže žádné plnohodnotné souznění jako v případě Half-Life 2, ovšem ta forma kolem je atraktivní ve všech směrech.
K hratelnosti nemůžu mít námitek. Ke každému zadanému úkolu vede různorodá, ale vždy dravá a chytře promyšlená cesta. A všeho je tak akorát – zbraní, nepřátel i vozidel. Tvůrci si jsou dobře vědomi, že čeho je moc, toho je příliš a tak přistupují k level designu ostrova s mírou a zodpovědně. Takže jsem se díky bohu nedočkal žádné naskriptované události, kdy z pralesa vyběhne dalších 10 vojáků, aniž bych si jich nemohl předtím všimnout na radaru. A vůbec, i když se jedná o něco realitě dost vzdáleného, všechny věci a fyzikální zákony fungují jako ve skutečném světě. Co ale moji teorii může pošpinit je fakt, že pokud hra špatně předpověděla váš další krok a vy tu oblast třeba oběhnete jinudy, můžete narazit na úsměvné bugy. Např. vojáci stojící beze zbraní s rozpraženýma rukama jako živé terče. Frekvence těchto záhadných chyb je ale minimální.
Nemůžu si ztěžovat na emzáky v druhé části Crysis, přináší sebou ucelenější prostředí, (málokdy vidíte sníh mezi palmami) rychlejší akci a zápletku. Všechno se najednou řítí kupředu obrovskou rychlostí a možná proto mě zklamal konec (resp. hlavní boss), který sice logicky připraví půdu pro pokračování, je ale úplně zbytečný. Z Nomáda se najednou stane nepřemožitelný vrhač atomovek. Chápu všechny důvody, ale neuspokojilo mě to.
Přesto dát cokoliv pod 85% by bylo rouhání. Tahle hra mě připomněla, že se nové grafické karty a procesory nekupují jen tak pro něco, ale někdy utratit pár tisíc navíc za solidní vybavení kompu za to stojí.
Inscryption