Burnout Paradise je prototyp genialně zábavné hry. Klobouk dolů před Criterionem, že dokázel z v mých očích tak pitomé série, udělat takto geniální hru. Předchozí díly z PS2 mě vůbec nebavily a zavodění mě tam přišlo šíleně nepřehledné a příliš o náhodě.
Tohle je ale iné kafe. Naprosto.
Hráč je nekopromisně vhozen do Paradise City se slovy "Dělej si co chceš" a amatérským řidičákem pro padavky. Stojí před ním s otevřenou náručí 30 kilometrů čtverečních dopravního hřiště, kde si může dělat co se mu jen zlíbí. Samozřejmě vše co se týče závodění... Ze začátku jsem byl naprosto ohromen vším okolo. Těch možností, co bych mohl dělat, kam bych mohl jet... nevěděl sem kde začít dřív.
Samotných závodních módů není moc, ale nezapomínejte, že pokaždé si můžete jet kudy a jak chcete. Vůbec se nemusíte spoléhat na GPS, které vám ukazuje "svoji" nejbližší cestu. Můžete si najít vlastní. Nemluvě o Stunt Runu, kde je čistě na vás, kde a jak si potřebné body naskáčete. V Burnoutu Paradise není žádné vedení za ručičku, kde vás hra nutí zajet ten a ten závod. Jezděte si co je libo. Klidně se můžete vykašlat na klasické závody v šílené rychlosti a čistě si jen hopsat ve Stunt Runu nebo drtit soupeře v Road Rage. Nikdo vás v této hře do ničeho nenutí. A to je na ní tak skvělé.
Jak vás Burnout bude bavit záleži čistě na tom, jak se VY umíte bavit.
Nehledejte žádné reálné závody, žádné podrobné statistiky. Dokonce ani tabulku jezdců po dojetí závodu tady nenajdete. Prostě jste vyhráli nebo se jděte vycpat. Jedeme dál.
Multiplayer je další kapitola. Přes jednoduché rozhraní dáte vědět kamarádovy, že by jste si chtěli zahrát a šup, kamarád se zjevuje na mapě. Žádné loadingy, dlouhé připojování, hledání serveru. Nic. Jednoduše zůstávate tam kde jste stáli a kamárad tam, kde zrovna na mapě byl. Poté můžete plánovat svoje vlastní závody, hrát si na kočku a myš a tuny dalších věci. Hlavně plnit tzv. Freeburn disciplíny, kterých je celkem asi 400 (disciplíny se liší podle počtu připojených hračů). Hráči dostanou úkol (časově omezený nebo neomezený) jako třeba nadriftovat 1000 metrů, zaparkovat smykem, vzájemně se přeskočit, podskočit, nadskočit :) atd. atd. atd. ... fantazii se meze nekladou... a obtížnosti také ne :)
Burnoutu se nedá nic vyčíst ani po technické stránce. Výborně optimalizovaný engine, který i dnes vypadá při střídání dne a noci fantasticky. Parádní model poškození, který byl sice překonán v GRIDu, ale pořád vypadá nehorázně dobře a dovoluje jízdu s naprostým vrakem (doslova).
Povedený soundtrack složený jak z klasických rockových (a sem tam bohužel i popových) vypalovaček, tak i stařičkých songů z prvních Burnoutů a hlavně... operní klasiky!!! :)
Jednoduše řečeno. Burnout Paradise byl pro mě jedno z největších překvapení roku a spolu s GRIDem jedna z nejlepších, ne-li nejlepší závodní hra za posledních 5-6 let. Nelze nedoporučit.
Tohle je ale iné kafe. Naprosto.
Hráč je nekopromisně vhozen do Paradise City se slovy "Dělej si co chceš" a amatérským řidičákem pro padavky. Stojí před ním s otevřenou náručí 30 kilometrů čtverečních dopravního hřiště, kde si může dělat co se mu jen zlíbí. Samozřejmě vše co se týče závodění... Ze začátku jsem byl naprosto ohromen vším okolo. Těch možností, co bych mohl dělat, kam bych mohl jet... nevěděl sem kde začít dřív.
Samotných závodních módů není moc, ale nezapomínejte, že pokaždé si můžete jet kudy a jak chcete. Vůbec se nemusíte spoléhat na GPS, které vám ukazuje "svoji" nejbližší cestu. Můžete si najít vlastní. Nemluvě o Stunt Runu, kde je čistě na vás, kde a jak si potřebné body naskáčete. V Burnoutu Paradise není žádné vedení za ručičku, kde vás hra nutí zajet ten a ten závod. Jezděte si co je libo. Klidně se můžete vykašlat na klasické závody v šílené rychlosti a čistě si jen hopsat ve Stunt Runu nebo drtit soupeře v Road Rage. Nikdo vás v této hře do ničeho nenutí. A to je na ní tak skvělé.
Jak vás Burnout bude bavit záleži čistě na tom, jak se VY umíte bavit.
Nehledejte žádné reálné závody, žádné podrobné statistiky. Dokonce ani tabulku jezdců po dojetí závodu tady nenajdete. Prostě jste vyhráli nebo se jděte vycpat. Jedeme dál.
Multiplayer je další kapitola. Přes jednoduché rozhraní dáte vědět kamarádovy, že by jste si chtěli zahrát a šup, kamarád se zjevuje na mapě. Žádné loadingy, dlouhé připojování, hledání serveru. Nic. Jednoduše zůstávate tam kde jste stáli a kamárad tam, kde zrovna na mapě byl. Poté můžete plánovat svoje vlastní závody, hrát si na kočku a myš a tuny dalších věci. Hlavně plnit tzv. Freeburn disciplíny, kterých je celkem asi 400 (disciplíny se liší podle počtu připojených hračů). Hráči dostanou úkol (časově omezený nebo neomezený) jako třeba nadriftovat 1000 metrů, zaparkovat smykem, vzájemně se přeskočit, podskočit, nadskočit :) atd. atd. atd. ... fantazii se meze nekladou... a obtížnosti také ne :)
Burnoutu se nedá nic vyčíst ani po technické stránce. Výborně optimalizovaný engine, který i dnes vypadá při střídání dne a noci fantasticky. Parádní model poškození, který byl sice překonán v GRIDu, ale pořád vypadá nehorázně dobře a dovoluje jízdu s naprostým vrakem (doslova).
Povedený soundtrack složený jak z klasických rockových (a sem tam bohužel i popových) vypalovaček, tak i stařičkých songů z prvních Burnoutů a hlavně... operní klasiky!!! :)
Jednoduše řečeno. Burnout Paradise byl pro mě jedno z největších překvapení roku a spolu s GRIDem jedna z nejlepších, ne-li nejlepší závodní hra za posledních 5-6 let. Nelze nedoporučit.
