Z her zpracovávajících druhou světovou na mě osobně RtCW zapůsobil nejvíc. Zprvu se zdálo, že půjde o klasické střílení nácků s nostalgickými odkazy na Wolfensteina 3D, ale pak hups, zjistíte, že pro nácky představujete jen vedlejší problém, protože ten hlavní se symbolicky nachází v hrobce! Atmosféra zhoustne úplně abnormálně, když jsem RtCW projížděl poprvé, musel jsem se při procházení kobek střídavě dívat z okna kvůli strachu, vážně. :) I prosté vylézání mumií z rakví, nebo typické klišé v podobě náhlého zhasnutí světel a vyhrabávání zombíků ze země zde skutečně fungovalo. Bylo to vynikající i na opakované procházení hrou.

RtCW není vyloženě geniální, či převratná hra, což taky dosvědčil fakt, že nebýt Enemy Territory, tak po stránce multiplayeru se hra příliš neuchytila. Ale singleplayer byl výborný! Hratelnost byla perfektní, chvíli arkádové střílení, pak trošku stealth mise. Likvidace vojáků a techniky se střídá s příšerami a všechno ať už rytmicky, nebo jen minimalisticky podbarvuje dobrá hudba.

Grafika vypadala díky ultraschopnému Quake 3 enginu výborně, snad jen v detailech trošku hranatě, ale stále velmi pěkně. Zbraně byly taktéž nadmíru vyhovující, zejména se člověk cítil mocně při burácivém zvuku headshotování vojáků Mauserovkou. Tahle hra pro mě dokonale naplnila škatulku klasické, chytlavé FPS, přičemž přinesla i něco navíc v podobě kvalitní atmosféry a atraktivního prostředí. Celkem dohráno 4x, takže není co dodat.