Half-Life 2. Když si řeknu tohle, vybaví se mi onen nový engine, fotorealistické prostředí, výborná fyzika spolu s Gravity Gunem a uplně nový příběh. V tom bude ale asi bohužel to zlo. Jsem si skoro jist, že kdyby mi někdo dal zahrát HL1 a HL2 a neprozradil by přitom název her, tak bych možná ani nepoznal, že k sobě patří. Jsou totiž natolik odlišné, především druhý díl jaksi nenavazuje na ten první, což mě docela zklamalo a zejména toto je důvod, proč jsem snížil hodnocení, ale to je asi tak jediné negativum.

Po dohrání HL1 jsem se celý nedočkavý těšil na HL2, hned den na to jsem letěl do kšeftu pro Orange Box za uspořené penízky :). Došel jsem domů, nainstaloval a jedem. Hned mě zaujalo intro, které obsahovalo i záběr rezonanční kaskády z HL1. Po intru už přichází na řadu hraní samotné, nejdřív je to takové slepé pobíhání po městě, postupně to ale nabírá na obrátkách poté, co jste odhaleni jednotkami Combine. Útěk z města přes kanály, Ravenholm, poušť, věznici Nova Prospekt a zase zpět do City 17, tentokrát rozbořené a téměř zničené. Po probojování se dostaneme do Citadely, kde se dostaneme k hlavnímu bossovi, jehož zničením končí tato hra.

Hra mě velmi bavila, až na některé možná zbytečně zdlouhavé pasáže, mnohokrát jsem se zapotil při potyčkách s vojáky, headcraby, zombie, brouky a další všemožnou havětí. AI spoluhráčů i protivníků je na vysoké úrovni, to se musí nechat. A na tom je z části hra postavena, jelikož někteří spoluhráči jsou klíčoví pro další postup ve hře. Hrátky s Gravity gunem jsou také nezapomenutelné, hodně si s ním užijete, můžeme vám však i zachránit život.

Hra dohrána za zhruba 20 hodin, zážitek nezapomenutelný a jako pokračování předchozího dílu velmi dobré, přestože první díl překonán nebyl. Ač se příběh může zdát chaotický, tak kdo hrál HL1, neměl by mít problém si události druhého dílu spojit s událostmi prvního, přestože na sebe přímo nenavazují. Mám rád Source engine, mám rád HL2 a dostává ode mě 90%.

Rozhodně doporučuji těm, kteří ještě s tímto titulem neměli čest.