Jednou si tak sedím v křesle, popíjím Chianti, poslouchám Rachmaninova a čtu Dostojevského, když v tom mne z mého rozjímání vyruší zvonek.

"Do prdele", řeknu a odkopnu Dostojevského na konec místnosti a jdu otevřít. Otevřu a na prahu mých dveří stojí polorozpadlý zombík.
"Fuj. Co chceš ty chodící hemeroide?"
"Dozrýý dzen. Fťééli byjfme váf možek."

Hm, aby vám zombáci nevyžrali mozek, tak je k sobě nesmíte pustit. Ještěže jste zkušený zahradník, který může zaplnit svou zahradu "bojovými" kytkami.

Tahle hra je droga, začal jsem ji hrát asi v osm ráno a ještě o půlnoci se mi ji nechtělo vypínat (taky jsem ji za ten den celou přejel). Hru typu tower defense jsem nikdy nehrál, Plants vs. Zombies (PvZ) byla mou první a celkem se mi tento koncept zamlouvá, ačkoli tuším, že jiné hry na stejném principu budou dosti odlišné a takto by mě nebavily. Ta chytlavost bude zřejmě způsobena "casualností" Pvz, poněvadž hra vůbec není těžká (i když:) a může ji hrát kdokoli, hráč i nehráč bez rozdílu věku.
Hratelnostně je to tedy na vysoké úrovni (jen ta střecha mi dělala trochu problémy:), prostě tam prdnete nějaké kytky. Je sice fakt, že některé jsem nepoužil vůbec, mám takovou oblíbenou sestavu, která mi na dohrání stačila.

Minihry jsou taktéž parádní, velmi zajímavé je I zombie, kde si vyzkoušíte hru za druhou stranu. Tady jsem objevil jednu věc, pokud vám nesedí rozestavění, teď už nepřátelských, kytek, stačí dát restart a ony se rozestaví jinak. Čili stačí párkrát restartovat, než se kytky rozestaví tak, aby na ně platila vaše taktika.

PvZ se pyšní líbivou grafikou, každou novou kytku i zombáka jsem si vždy rád prohlédl, nicméně někomu může vadit obstarožní rozlišení 800x600 a to že hra zanedbává širokoúhlé monitory.

Hudbu jsem při hře příliš neregistroval, ale ta karaoke písnička v credits je skvělá:)