Pln dojmů z právě dohraného Call of Juarez 2 jsem si řekl, že by nebylo špatné zkusit si zahrát jedničku (k čemuž jsem se při předchozích dvou pokusech kvůli hw nárokům nedostal).

Hodně mě překvapilo, jak dobře příběhy jedničky a dvojky na sebe navazují a vlastně jen za to dávám extra 5 bodů v hodnocení - závěrečná slova revrenda Raye prostě účinkují docela jinak, když jste s ním předtím prošli kus života ve dvojce :)

Graficky je Call of Juarez velmi pěkný. Prostředí se vedle dvojky zdá trochu málo detailní, ale srovnání s například Oblivionem snese naprosto v pohodě.

Hratelnost je svým pojetím na úrovni, kterou bych s ohledem ke "stáří" titulu hodnotil jako kvalitní. Hra obsahuje řadu zajímavých prvků, ale k řadě prvků je přistupováno i na rok 2006 tak trochu oldskoolově. Na rozdíl od dvojky je ale poměrně konzistentní a nejsou tu žádné šílené výkyvy v obtížnosti. Co mi z novějších herních prvků chybělo je bezlékárničkový systém zdraví - když máte před sebou pole plné nepřátel, které vy nevidíte, za to oni vás ano, na druhé straně pole je gatling a ukazatel zdraví v této situaci praví 001, nasere to.

Rozpačité dojmy jsem měl hlavně z ovládání, hlavně kvůli nemožnosti přesnější střelby skrz pravé tlačítko alespoň s jedním revolverem. Je tu spousta fičur s minimálním využitím které spolehlivě sežerou všechny klávesy v oblasti WASD - zbytečně překombinované. Možnost vyklánění, sic jsem ji sem tam používal, je tu proti jiným hrám tak trochu zkriplená a přinejmenším reverendovi žere snadno dostupné klávesy, například pro rychlopalbu, na kterou jsem od jejího představení nesáhnul.

Příběh a jeho vyprávění i bez ohledu na druhý díl potěšily. Za prvé je zápletka sama o sobě obstojí velmi slušně, za druhé příběh je dostatečně vypracovaný aby dával tušit vybudované pozadí, na kterém staví dvojka. Střídání dvou hlavních postav funguje překvapivě dobře, mnohem líp než jsem čekal.

Mise za Billyho daly postupně vzpomenout na Thiefa i Oblivion a jsou náplní rozmanitější než mise za Raye, kde jde až na vyjímky čistě o střelbu. U Billyho s rozmanitostí trochu kolísá i zábavnost, u Raye nekompromisní a brutální postup vpřed baví velmi dobře sám o sobě, jen jsem musel potlačit nutkání vyklánět se z poza rohů, používat přesné míření a naučit se mačkat R víckrát než jednou :) No prostě za každého z nich se hraje docela jinak a nemyslím si, že mise za jednoho z nich by byly lepší/horší.

Docela mě mrzí že mi tahle hra ve své době neběžela v nějakých rozumných detailech, dost možná bych šel s hodnocením ještě o stupínek výš. A možná ne. Trochu mě zaskočilo, že jsem CoJ dohrál rychleji než jeho pokračování (prakticky na jeden zátah s pauzou na jeden díl seriálu).