Můj pohled na Fary Cry asi není a nebude příliš objektivní - svým způsobem pro mě znamenal přelom v hraní, protože byl první "novodobou" hrou, kterou jsem na novém počítači rozjel.
Hlavní, co na mě jako na hráče působilo, byla atmosféra otevřených prostor. Karibské souostroví, otevírající se do daleka a působící dojmem toho, že člověk může jít kam chce, mě po zkušenostech z uzavřených prostor většiny stříleček doslova dostalo do kolen. Když pak člověk ještě navíc byl nucen tohle prostředí využívat a mohl se proplazit bez povšimnutí skoro kamkoliv (jiná věc je, že ty protivníky pak stejně musel postřílet)...no, měl jsem opravdu na krajíčku. Volba použít jako protivníky hlavně lidi (tedy alespoň ze začátku) mě nijak špatná nepříšla, zjevení mutantů mě pak upřímně překvapilo. Je sice pravda, že postupem času může obrovská rozlehlost začít nudit ale mě osobně se to nestalo.
Zbraně a systém jejich nošení (tedy že nemůžete mít všechny jako v jiných hrách) se mi zamlouval, a zamlouvá i dnes, bylo to něco jiného a nutilo to člověka přemýšlet. Jejich kombinace s vozidly pak vytvářela opravdu barevnou kombinaci různého vyžití v soubojích.
Příběh samotný je trochu béčkový, to je pravda, ale je podaný natolik "čtivě", že mi to ani na chvilku nepřišlo jako špatná volba.
Jediná vada na kráse, která mě opravdu štvala, byl dost prapodivná systém save pointů - jejich pevné ukotvení dost vadilo a snadno se stávalo, že si člověk dvakrát po sobě vyplácal save, když procházel obě cesty za křižovatkou aniž něco podstatného našel a po tuhém souboji, který nepřežil, se pak musel dlouze vracet zpět (a to několikrát za sebou)
Sám za sebe musím říct, že na pár momentů ze hry asi nikdy nezapomenu - ať už jde o létání v rogalu nad apokalyptickým bojem mutantů za ovládnutím souostroví, boje s nimi na visutých lávkách, které se hemží zoufalými vojáky, pomalé a dlouhé plížení se křovinatým svahem abych překvapil tábor pod sebou či osamělé projíždění pláží/lagun/džungle....všechno tohle ve mně zanechává hezké vzpomínky na hru, která působila jako vynikající film či kniha.
Hlavní, co na mě jako na hráče působilo, byla atmosféra otevřených prostor. Karibské souostroví, otevírající se do daleka a působící dojmem toho, že člověk může jít kam chce, mě po zkušenostech z uzavřených prostor většiny stříleček doslova dostalo do kolen. Když pak člověk ještě navíc byl nucen tohle prostředí využívat a mohl se proplazit bez povšimnutí skoro kamkoliv (jiná věc je, že ty protivníky pak stejně musel postřílet)...no, měl jsem opravdu na krajíčku. Volba použít jako protivníky hlavně lidi (tedy alespoň ze začátku) mě nijak špatná nepříšla, zjevení mutantů mě pak upřímně překvapilo. Je sice pravda, že postupem času může obrovská rozlehlost začít nudit ale mě osobně se to nestalo.
Zbraně a systém jejich nošení (tedy že nemůžete mít všechny jako v jiných hrách) se mi zamlouval, a zamlouvá i dnes, bylo to něco jiného a nutilo to člověka přemýšlet. Jejich kombinace s vozidly pak vytvářela opravdu barevnou kombinaci různého vyžití v soubojích.
Příběh samotný je trochu béčkový, to je pravda, ale je podaný natolik "čtivě", že mi to ani na chvilku nepřišlo jako špatná volba.
Jediná vada na kráse, která mě opravdu štvala, byl dost prapodivná systém save pointů - jejich pevné ukotvení dost vadilo a snadno se stávalo, že si člověk dvakrát po sobě vyplácal save, když procházel obě cesty za křižovatkou aniž něco podstatného našel a po tuhém souboji, který nepřežil, se pak musel dlouze vracet zpět (a to několikrát za sebou)
Sám za sebe musím říct, že na pár momentů ze hry asi nikdy nezapomenu - ať už jde o létání v rogalu nad apokalyptickým bojem mutantů za ovládnutím souostroví, boje s nimi na visutých lávkách, které se hemží zoufalými vojáky, pomalé a dlouhé plížení se křovinatým svahem abych překvapil tábor pod sebou či osamělé projíždění pláží/lagun/džungle....všechno tohle ve mně zanechává hezké vzpomínky na hru, která působila jako vynikající film či kniha.
Fallout Shelter
Pro: Atmosféra, venkovní prostory, zbraně,
Proti: Save pointy...