Budget jak vyšitý a tak jsem k druhému Mortyru také přistupoval. Byl jsem dokonce nadšený, protože první mise byla dost dobrá. Teda dost dobrá, hra je blbá, inteligence nepřátel je zhruba na stejné úrovni, jako inteligence slepého makaka po lobotomii, kterého navíc někdo vzal třikrát lopatou po hlavě, ale právě toto mě na Mortyrovi bavilo. Měl jsem zrovna chuť na nějakou odreagovačku, ve které jsem nepřemožitelný rambonátor, který vše likviduje jen základní pistolkou. To mi hra splnila, ale bohužel jen v první misi, načež začala obtížnost stoupat strmě vzhůru (hrál jsem na nejlehčí). To mne celkem naštvalo, jelikož tohle jsem nechtěl a taky to vůbec nečekal, protože první (ale i druhou) misi jsem přejel pouze se základní pistolkou stylem "já jdu uprostřed, všechno kolem umírá a zabít mě může maximálně granát". A v první misi taky najdete sněhuláky! No řekněte, viděli už jste někdy ve střílečce sněhuláka? Náckové se zřejmě nudili, ještě že se nekoulovali. První mise mne tedy rozesmála a pobavila.
A já si bláhově myslel, že to tak bude do konce. Nebylo.
Nevím jestli pak měli fašouni lepší bouchačky, ale nějak mi už můj rambo stajl nevycházel, poněvadž jsem tak nějak umíral. Tady přišla další rána, protože hra se neukládá ani na začátku mise, takže hurá a hrál jsem od začátku. Ale tentokrát už jsem používal Uložit hru.
Tvůrcům se musí nechat, že mise jsou celkem různorodé, příběh celkem graduje a krátká délka hry je jednoznačně ku prospěchu věci. Jen ta AI nepřátel, to je něco extra. To tak běžím do chumlu fašistů, ještě za běhu většinu sejmu, ale u posledního mi dojdou náboje. A jak mu tak před ksichtem nabíjím, tak on na mne zamyšleně kouká, pak se otočí a hezky skrčeně, abych ho neviděl si poodejde dva metry. Pak jakože bude střílet, tak jsem ho picnul. Tahle situace je běžná. Taky se mi jednou povedlo zastřelit nepřítele a on udělal šňůru, rozpažil ruce a tak zůstal.
Ve hře jsem třeba vůbec nečekal vrtulník, se kterým můžete i lítat. Bohužel to moc nejde.
Takže, Mortyr 2 pro mne nebyl relaxační záležitostí jak jsem čekal, ale rozhodně jde o velmi kvalitní béčko, ke kterému když přistupujete jako k béčku, tak byste neměli být nějak výrazně zklamáni. Nicméně ten konec...
ten je vážně dost impotentní.
A já si bláhově myslel, že to tak bude do konce. Nebylo.
Nevím jestli pak měli fašouni lepší bouchačky, ale nějak mi už můj rambo stajl nevycházel, poněvadž jsem tak nějak umíral. Tady přišla další rána, protože hra se neukládá ani na začátku mise, takže hurá a hrál jsem od začátku. Ale tentokrát už jsem používal Uložit hru.
Tvůrcům se musí nechat, že mise jsou celkem různorodé, příběh celkem graduje a krátká délka hry je jednoznačně ku prospěchu věci. Jen ta AI nepřátel, to je něco extra. To tak běžím do chumlu fašistů, ještě za běhu většinu sejmu, ale u posledního mi dojdou náboje. A jak mu tak před ksichtem nabíjím, tak on na mne zamyšleně kouká, pak se otočí a hezky skrčeně, abych ho neviděl si poodejde dva metry. Pak jakože bude střílet, tak jsem ho picnul. Tahle situace je běžná. Taky se mi jednou povedlo zastřelit nepřítele a on udělal šňůru, rozpažil ruce a tak zůstal.
Ve hře jsem třeba vůbec nečekal vrtulník, se kterým můžete i lítat. Bohužel to moc nejde.
Takže, Mortyr 2 pro mne nebyl relaxační záležitostí jak jsem čekal, ale rozhodně jde o velmi kvalitní béčko, ke kterému když přistupujete jako k béčku, tak byste neměli být nějak výrazně zklamáni. Nicméně ten konec...
ten je vážně dost impotentní.
Blades of Steel
Pro: Někdy je to sranda, sněhuláci, AI nepřátel, některé detaily, různorodost misí.
Proti: Hlavně AI nepřátel, postupně se zvedající obtížnost.