Nikdy bych neřekl, že dohraju nějakou hru ze série Resident Evil.
Léta její největší slávy jsem bohudík prospal nepoznamenán a poprvé si ji ošahal až s příchodem razantně pozměněné čtyřky. Navíc v oblíbené PC verzi :)
Hra to byla věru pěkná. I přes výtky všech okolo, vypadala i na PC k světu. Šedivý nádech a rozplizlé textury jí sekly. Avšak ovládání bylo něco neskutečně stupidního jak na gamepadu, tak na klávesnici. Prý že ale "zlepšovalo atmosféru strachu". (jen tak mezi náma... není a ani to nebyla pravda, prostě a jednoduše bylo na hovno a tečka) Koridorové úrovně byly hrůzné a celé to bylo až přespříliš natahované a neúnosně dlouhé. Tudíž jsem skončil někdy ve 3/4 hry u nějakýho pitomýho souboje, díky pitomýmu sytému ukládání.
K pětce sem tím pádem přistupoval značně obezřetně s tím, že zkusím a odinstaluju. Hle neodinstaloval.
A vůbec nejhorší na tom je, že... že nevím PROČ. Opět je to celé pitomé. O ničem. Neskutečně blbě ovladatelné i na gamepadu. Předvidatelné. Neoriginální. Stupidní. Lineární a koridorové, že Call of Duty vedle toho vypadá jako vrchol sandboxových her. Prostě BLBÉ.
Proč sem to teda hrál celej týden, 1-2 hoďky skoro každej večer? Těžko říct. Ta hra má prostě nějaký prapodivný kouzlo. Ať už je to spolupráce s Shevou (miluju když nemusím ve hře pobíhat sám jak trotl) nebo nádherná grafika se solidní atmosférou. Není to nijak dlouhé, ani přehnaně krátké. Narozdíl od čtverky tak akorát. Není to tak kurevsky těžké jako čtverka. Nehraje si to na nějaký ukrutný horor, ani na africkou moralitku. Naopak díky příšernýmu příběhu je to krásné béčko.
Vážně nevím, proč mě to bavilo. Každopádně znovu do toho nejdu.
Léta její největší slávy jsem bohudík prospal nepoznamenán a poprvé si ji ošahal až s příchodem razantně pozměněné čtyřky. Navíc v oblíbené PC verzi :)
Hra to byla věru pěkná. I přes výtky všech okolo, vypadala i na PC k světu. Šedivý nádech a rozplizlé textury jí sekly. Avšak ovládání bylo něco neskutečně stupidního jak na gamepadu, tak na klávesnici. Prý že ale "zlepšovalo atmosféru strachu". (jen tak mezi náma... není a ani to nebyla pravda, prostě a jednoduše bylo na hovno a tečka) Koridorové úrovně byly hrůzné a celé to bylo až přespříliš natahované a neúnosně dlouhé. Tudíž jsem skončil někdy ve 3/4 hry u nějakýho pitomýho souboje, díky pitomýmu sytému ukládání.
K pětce sem tím pádem přistupoval značně obezřetně s tím, že zkusím a odinstaluju. Hle neodinstaloval.
A vůbec nejhorší na tom je, že... že nevím PROČ. Opět je to celé pitomé. O ničem. Neskutečně blbě ovladatelné i na gamepadu. Předvidatelné. Neoriginální. Stupidní. Lineární a koridorové, že Call of Duty vedle toho vypadá jako vrchol sandboxových her. Prostě BLBÉ.
Proč sem to teda hrál celej týden, 1-2 hoďky skoro každej večer? Těžko říct. Ta hra má prostě nějaký prapodivný kouzlo. Ať už je to spolupráce s Shevou (miluju když nemusím ve hře pobíhat sám jak trotl) nebo nádherná grafika se solidní atmosférou. Není to nijak dlouhé, ani přehnaně krátké. Narozdíl od čtverky tak akorát. Není to tak kurevsky těžké jako čtverka. Nehraje si to na nějaký ukrutný horor, ani na africkou moralitku. Naopak díky příšernýmu příběhu je to krásné béčko.
Vážně nevím, proč mě to bavilo. Každopádně znovu do toho nejdu.
