Tahle hra mě z počátku neuveřitelně nasrala a chtěl jsem ji odstřelit s nějakými 30% coby další konzolovou zhovadilost. Ale jsou to přece jen Star Wars, tak jsem ji dal ještě pár šancí a ono to po čase kupodivu začalo bavit.
Nicméně i tak ale zdaleka nejde o dokonalou (nebo aspoň výbornou) záležitost. Na vině je zejména port z konzolí, který hru obdařil mnoha roztomilými vlastnostmi. První věc, která mě praštila do očí, je totální absence jakékoliv možnosti nastavit kvalitu grafiky. V Aspyru (porteři na pc) jsou asi pěkně líná a neschopná verbež. Já měl štěstí, že mi hra šlapala plynule, ale co chudáci se slabšími pc, kterým je odepřena volba snížit detaily? Prostě demence. Navíc možnost nastavit lepší vzhled než na konzolích, by skutečně bodla, protože hra je opravdu (na poměry roku 2009) hnusná.
Mizerné ovládání jsem tak nějak očekával, ale skutečnost předčila moje nejhorší očekávání. Kolikrát jsem měl pocit, že si ten panák dělá, co chce a dělá to jenom proto, aby mě nasral. Frustraci z hraní pak dovádí do nebeských výšin rozložení checkpointů, které je tak skvělé, že jsem kolikrát musel opakovat klidně dvacetiminutový úsek plný nepřátel a často jen proto, že mi panák sám vlezl do propasti (přeci sek mečem musí VŽDY doprovázet i krok vpřed, ne?).
Takže negativa technického rázu se ve většině pojí s odfláknutým portem. Bohužel jsem ale našel i pár záporů v herním konceptu samotném. Souboje s Jedi a jinými bossy mi přišly naprosto příšerné, nudné a kupodivu docela primitivní. „Mačkací“ momenty mi pak přišly už jako zcela debilní a nevim, proč se probůh těší takové oblibě.
Chtěl jsem ještě napsat, že je to jen tupá lineární rubačka, ale neudělám to. Současně s Force Unleashed jsem totiž hrál i Jedi Academy a musím říct, že je to stejná tupá lineární rubačka (leč na rozdíl od SWFU pekelně zábavná), jen o nějakých 6 let starší. Tudíž i dementní řezanice automaticky neznamená, že to bude nuda.
Přes všechna negativa ale nemůžu tuhle hru zatratit, protože jsem se vážně docela bavil. Grafika je sice hnusná (no jo dobře, zas tak strašné to není), ale některé úseky jsou vizuálně velmi pěkně nadesignované. Pobíhat mezi Imperiály a masakrovat je Silou je taky docela sranda (jen ty odporné zelené kuličky, které panák absorbuje ze zabitých nepřátel, si mohli autoři odpustit). Upgradování Síly je další příjemná motivace v hraní, snad mám jen (stokrát omílanou) výtku, že panák na to že jde jen o učedníka, dělá se silou neuvěřitelný věci.
Hlavním důvodem, proč jsem u hry zůstal i přes její příšerný rozjezd (kdo neviděl první level za Vadera, nepochopí) byl ale skvělý příběh, který je (kupodivu) plný zvratů a pěkně, jak už je u SW titulů zvykem, doplňuje a rozvíjí příběhové pozadí celého univerza. Navíc podání příběhu je velmi kvalitní a okořeněné přítomností hollywoodských herců (ovšem žádná 1. liga, navíc Carrie Fisher ani James Earl Jones se nekonají), kteří postavám poskytli nejen svůj hlas, ale i obličej.
Sečteno a podtrženo jde o klasický příklad, kdy ke své ohromné radosti zjistíte, že ta hnědá hromada na vašem talíři není produktem něčího rekta, ale že jde o vynikající čokoládový dezert.
Nicméně i tak ale zdaleka nejde o dokonalou (nebo aspoň výbornou) záležitost. Na vině je zejména port z konzolí, který hru obdařil mnoha roztomilými vlastnostmi. První věc, která mě praštila do očí, je totální absence jakékoliv možnosti nastavit kvalitu grafiky. V Aspyru (porteři na pc) jsou asi pěkně líná a neschopná verbež. Já měl štěstí, že mi hra šlapala plynule, ale co chudáci se slabšími pc, kterým je odepřena volba snížit detaily? Prostě demence. Navíc možnost nastavit lepší vzhled než na konzolích, by skutečně bodla, protože hra je opravdu (na poměry roku 2009) hnusná.
Mizerné ovládání jsem tak nějak očekával, ale skutečnost předčila moje nejhorší očekávání. Kolikrát jsem měl pocit, že si ten panák dělá, co chce a dělá to jenom proto, aby mě nasral. Frustraci z hraní pak dovádí do nebeských výšin rozložení checkpointů, které je tak skvělé, že jsem kolikrát musel opakovat klidně dvacetiminutový úsek plný nepřátel a často jen proto, že mi panák sám vlezl do propasti (přeci sek mečem musí VŽDY doprovázet i krok vpřed, ne?).
Takže negativa technického rázu se ve většině pojí s odfláknutým portem. Bohužel jsem ale našel i pár záporů v herním konceptu samotném. Souboje s Jedi a jinými bossy mi přišly naprosto příšerné, nudné a kupodivu docela primitivní. „Mačkací“ momenty mi pak přišly už jako zcela debilní a nevim, proč se probůh těší takové oblibě.
Chtěl jsem ještě napsat, že je to jen tupá lineární rubačka, ale neudělám to. Současně s Force Unleashed jsem totiž hrál i Jedi Academy a musím říct, že je to stejná tupá lineární rubačka (leč na rozdíl od SWFU pekelně zábavná), jen o nějakých 6 let starší. Tudíž i dementní řezanice automaticky neznamená, že to bude nuda.
Přes všechna negativa ale nemůžu tuhle hru zatratit, protože jsem se vážně docela bavil. Grafika je sice hnusná (no jo dobře, zas tak strašné to není), ale některé úseky jsou vizuálně velmi pěkně nadesignované. Pobíhat mezi Imperiály a masakrovat je Silou je taky docela sranda (jen ty odporné zelené kuličky, které panák absorbuje ze zabitých nepřátel, si mohli autoři odpustit). Upgradování Síly je další příjemná motivace v hraní, snad mám jen (stokrát omílanou) výtku, že panák na to že jde jen o učedníka, dělá se silou neuvěřitelný věci.
Hlavním důvodem, proč jsem u hry zůstal i přes její příšerný rozjezd (kdo neviděl první level za Vadera, nepochopí) byl ale skvělý příběh, který je (kupodivu) plný zvratů a pěkně, jak už je u SW titulů zvykem, doplňuje a rozvíjí příběhové pozadí celého univerza. Navíc podání příběhu je velmi kvalitní a okořeněné přítomností hollywoodských herců (ovšem žádná 1. liga, navíc Carrie Fisher ani James Earl Jones se nekonají), kteří postavám poskytli nejen svůj hlas, ale i obličej.
Sečteno a podtrženo jde o klasický příklad, kdy ke své ohromné radosti zjistíte, že ta hnědá hromada na vašem talíři není produktem něčího rekta, ale že jde o vynikající čokoládový dezert.
Middle-earth: Shadow of Mordor