Nový Wolfenstein je jako kopanec do koulí všem věrným fanouškům ID software, po němž se ale naštěstí hráči dokázali zvednout, posadit se k PC a s bolestí u srdce a v rozkroku hru dohrát. Wolfenstein je totiž dutá, triviální střílečka se stupidním příběhem, zaostalou hratelností a namachrovaným gumákem s dvojsmyslným jménem v hlavní roli (každému "normálnímu" chlapovi přece zkratka BJ jako první evokuje blowjob).

Dutá protože ať už je vaše aktuální mise nazvána jakkoliv, vždycky chodíte jen za směrovací hvězdičkou v horní části obrazovky jako zombie a střílíte všechno, co se vám dostane pod ruku, stereotyp od začátku do konce. Nemá cenu přemýšlet, nemá cenu taktizovat, člověk nemá šanci se do hry pořádně "zažrat" a dokonce ani příslib ukrytých pytlíků zlata vás nepřiměje k zabroušení do nepovinných lokaci.... Kde je ta tajemnost a skvělá atmosféra RtCW? Ano, i Wolfensteinův 8 let starý brácha představuje v dnešní době lepší volbu.

Herní nápady nejsou vůbec dobře využity. Potenciál Veilu je utopen v jeho snadné dostupnosti a malé potřebnosti, když ho můžete používat skoro pořád, není v něm žádné mystično, navíc paradoxně hra je tak snadná, že Veil nemusíte používat vlastně vůbec. Upgrady zbraní představují pár znuděných kliknutí, nápisy typu "na každou příšeru je vhodná jiná zbraň" zcela ignoruji a hru dohrávám takřka jen s MP40 a vypnutým mozkem... Pochválit na Wolfensteinovi tedy mohu jen to, že je to hra "dohratelná", nenarazil jsem na žádnou vyloženou demenci, co by mě přiměla hru vypnout a občas jsem si to nenáročné střílení i docela užil...