Takže konečně dohráno a tady je shrnutí (obsahuje spoilery):
První MW mě nadchnul. Kupodivu přechod do moderního hávu CoD jenom prospěl a já se neskutečně bavil. Dokonce i příběhem. Dvojka mě nechávala vcelku chladným, ale stejně jsem ji nakonec neodolal.
Herní mechanismy se vůbec nezměnily. Pořád stejná zběsilost, pořád "miliony" mrtvých, spolubojovníků, zbraní, efektů...Bohužel, tady jsem nějak postrádal ucelenou dějevou linii. Už na začátku, při misi ve městě, jsem neměl páru, co dělám, proč tam jedu a jestli jsem vůbec v právu, prostě zmatení nad zmatení. No nic, pokračuju, snad se to zlepší...a ono nic, zmatení bylo víceméně až do konce s několika světlými okamžiky. Takže osobně mi nejvác sedl přepad USA a mise s ním spojené. Na druhou stranu, takový přepad těžební věže jsem si vyloženě užíval. Pohled na zemi z vesmíru, těch 20 sekund klidu po 15 minutách řevu, byl skoro až nádherný a působil asi nejvíc emotivně z celého MW2.
Co mě v tomhle směru moc zklamalo, byly některé herní principy. Třeba pády. Jdou je to super, podruhé je to nuda, ikdyž zrovna běh v Riu beze zbraně byl zase povedený. Stejně tak umírání. V prvním MW působila smrt vašeho alter ega šok a lidem se to líbilo. Takže v MW2 jen houšť, když to lidi mají rádi. Mám pocit, že ve třetím MW to poroste exponenciálně a už se dočkáme ne 3, ale 15 zabití.
Design misí je pořád silně koridirový, ať už se Vám zdá něco jiného, pořád žádná volnost, naštěstí si toho nemáte čas vůbec všimnout. Všude střelba, umírání, hlasy, spousty zbraní, které působí silně věrohodně a když vezmete těžší kalibr, tak máte pocit, že jej opravdu držíte. Potěšilo využití bezpilotního letounu.
Takže, ikdyž se to možná, tak jsem si hraní MW2 užíval. Atmosféra je dokonalá, skoro se chce říct skutečná. Dokonce mě velice zamrzela smrt Ghosta. Mise Spec Ops mě taky chytly, možní víc, než samotná kampaň, MP nehraji.
Délka hraní 7:32