"I want to play a game." Památná to věta, kterou pozná každý, kdo viděl alespoň jediný díl filmové série. Není tedy divu, že je to to první, co uslyšíte v této hře. Tato hra má ale s filmem společného méně, než by se mohlo zdát. A to jak v dobrém, tak špatném slova smyslu.
Začnu tím, na čem tato hra stojí, a to jsou hádanky. Co se různorodosti týče, není to žádná sláva, za což možná tak trochu může i fakt, že všechny druhy hádanek jsou představeny během první hodiny hraní (samozřejmě na ty vyjímky, kdy se jeden druh hádanky objeví jedinkrát za celou hru, což zpravidla bývá při zachraňování jednotlivých osob). Nicméně, jejich obtížnost postupem hrou roste a tak se stávají čím dál zajímavější (opět až na vyjímky, kdy jsou v jádru prostě snadné a takové přetrvávají až do konce). Co se se nápadu týče, nejvíce se mi líbila ta částečně zatopená místnost plná sloupů, jejíž stěny a sloupy byly všelijak pokryté čísly, a úkolem bylo najít to přesné místo a přesný úhel pohledu, abych si všiml trojciferné číselné kombinace. Chytré. Pexesové obrazovky s šibeničním množstvím pokusů při zachraňování poslední osoby mě taky potěšily.
Atmosféra mě rozhodně potěšila, ačkoliv místy staví jen a pouze na černočerné tmě. Většinou je ale opravdu vybudována poctivě na zvucích, nejistotě, slabotě hl. hrdiny a působivém designu opuštěného blázince. Kolikrát jsem měl upřímně nahnáno, když jsem věděl, že po mě jde někdo, kdo má v ruce pálku s hřebíky, zatímco já mám ruce prázdné. Ke konci hry jsem se taky lekl tak, až jsem poskočil a zaječel (a to jsem zrovna hrál za dne a vedle mě někdo seděl). Zkrátka a dobře, tahle hra dokáže vyděsit a dokáže hráče udržovat napjatého, což je na hru takového rozsahu rozhodně překvapující.
Ať je ale v tomto směru hra sebeúspěšnější, má několik bohužel velmi výrazných nedostatků. Jeden za všechny je prapodivný bojový systém. Těch prvních pár hodin jsem ho nesnášel a nadával na něj pokaždé, co jsem si na něj jen vzpomněl. Po pár bitkách jsem mu ale přišel na kloub a od té doby proti mě neměla šanci ani ta největší korba, neboť counter-attack nejde zkazit a některými zbraněmi stačí máchnout jen jednou a nepřítel se již válel v louži vlastní krve. Problém ale je, že tyto souboje jednoduše nejsou zábavné a jenom zdržují. Proto jsem se každého živáčka snažil nalákat do pasti (pokud někde nějaká byla), což je po chvilce taky žalostně snadné, takže ve výsledku nepřátelé opravdu fungují jen jako otravné překážky (až na jednu vyjímku na konci hry, ale k tomu až později).
Na samotný příběh jsem byl hodně zvědavej, a v tomto směru přišlo asi největší zklamání. On je příběh totiž strašně nezajímavej, vyvýjí se nezajímavě, a oba konce jsou prostě nezajímavé. Jo, je to uděláno po vzoru filmů, kdy celou dobu vlastně nevíte, o co kráčí, a na konci vás čeká veliké ohromující překvapení. Tady to ale tak nefunguje, protože ačkoliv jsem ten konec nečekal, na prdel jsem si z toho rozhodně nesedl (jak se stalo u prvních dvou dílů filmové série). Vlastně, jak jsem řekl, byl jsem zklamán a říkal jsem si, že po tom všem, čím jsem si prošel, bych si zasloužil něco lepšího.
Další vadou na kráse je neskutečně zhovadilé ovládání některých úkonů pouze myší. Přejít přes tenké prkno ještě není taková hrůza (i když taky občas dokázalo kvalitně nasrat), ale řešit některé hádanky je monumentální pain in the ass, obzvláště v případech, kdy vám přitom utíká čas. Tyto hádanky jsou totiž jaksi přecitlivělé a i nepatrný pohyb myší nahoru během pohybu do strany způsobí, že se označí zcela jiná část hádanky, která se samozřejmě změní v závislosti na onom pohybu do strany, a to vám akorát tak zamotá hlavu a patřičně to naštve.
Celková obtížnost hry je taky extrémně nevyvážená. 70% hry jsem si prošel s prstem v nose, zatímco během zbylé třicítky jsem se zapotil, jako už dlouho u žádné jiné hry. Znenadání jsem měl tři přisrané minutky na vyřešní tří hádanek, a tímto úkolem se na mém čele začal pot teprve objevovat. Následují totiž další po sobě jdoucí časově omezené sekvence, během kterých se pot rozmnožil až ze mě valil. A to ani nezmiňuju tu úplně závěrečnou sekvenci, která prakticky jen kombinuje všemožné hádanky versus extrémně neshovívavý časový limit a "strategicky" umístěné nepřátelé, kteří na hráče ustavičně hází Molotovy.
Přestože ale hádanky občas naštvou a od poloviny dál se vlastně už jen opakují, po celou dobu hraní mě to nějak pořád bavilo. Je pravda, že ten odporný všudypřítomný backtracking mi lezl na nervy, ale něco na tom prostě je. Něco, co udržovalo zájem. Mimochodem, herní doba je rozhodně nadprůměrná a musím se přiznat, že jsem se nenudil ani jednou. Ani při bitkách. Ty mě jenom sraly, ne že by byly nudné. Jo, Saw se může řadit mezi ty povedenější adaptace.
Začnu tím, na čem tato hra stojí, a to jsou hádanky. Co se různorodosti týče, není to žádná sláva, za což možná tak trochu může i fakt, že všechny druhy hádanek jsou představeny během první hodiny hraní (samozřejmě na ty vyjímky, kdy se jeden druh hádanky objeví jedinkrát za celou hru, což zpravidla bývá při zachraňování jednotlivých osob). Nicméně, jejich obtížnost postupem hrou roste a tak se stávají čím dál zajímavější (opět až na vyjímky, kdy jsou v jádru prostě snadné a takové přetrvávají až do konce). Co se se nápadu týče, nejvíce se mi líbila ta částečně zatopená místnost plná sloupů, jejíž stěny a sloupy byly všelijak pokryté čísly, a úkolem bylo najít to přesné místo a přesný úhel pohledu, abych si všiml trojciferné číselné kombinace. Chytré. Pexesové obrazovky s šibeničním množstvím pokusů při zachraňování poslední osoby mě taky potěšily.
Atmosféra mě rozhodně potěšila, ačkoliv místy staví jen a pouze na černočerné tmě. Většinou je ale opravdu vybudována poctivě na zvucích, nejistotě, slabotě hl. hrdiny a působivém designu opuštěného blázince. Kolikrát jsem měl upřímně nahnáno, když jsem věděl, že po mě jde někdo, kdo má v ruce pálku s hřebíky, zatímco já mám ruce prázdné. Ke konci hry jsem se taky lekl tak, až jsem poskočil a zaječel (a to jsem zrovna hrál za dne a vedle mě někdo seděl). Zkrátka a dobře, tahle hra dokáže vyděsit a dokáže hráče udržovat napjatého, což je na hru takového rozsahu rozhodně překvapující.
Ať je ale v tomto směru hra sebeúspěšnější, má několik bohužel velmi výrazných nedostatků. Jeden za všechny je prapodivný bojový systém. Těch prvních pár hodin jsem ho nesnášel a nadával na něj pokaždé, co jsem si na něj jen vzpomněl. Po pár bitkách jsem mu ale přišel na kloub a od té doby proti mě neměla šanci ani ta největší korba, neboť counter-attack nejde zkazit a některými zbraněmi stačí máchnout jen jednou a nepřítel se již válel v louži vlastní krve. Problém ale je, že tyto souboje jednoduše nejsou zábavné a jenom zdržují. Proto jsem se každého živáčka snažil nalákat do pasti (pokud někde nějaká byla), což je po chvilce taky žalostně snadné, takže ve výsledku nepřátelé opravdu fungují jen jako otravné překážky (až na jednu vyjímku na konci hry, ale k tomu až později).
Na samotný příběh jsem byl hodně zvědavej, a v tomto směru přišlo asi největší zklamání. On je příběh totiž strašně nezajímavej, vyvýjí se nezajímavě, a oba konce jsou prostě nezajímavé. Jo, je to uděláno po vzoru filmů, kdy celou dobu vlastně nevíte, o co kráčí, a na konci vás čeká veliké ohromující překvapení. Tady to ale tak nefunguje, protože ačkoliv jsem ten konec nečekal, na prdel jsem si z toho rozhodně nesedl (jak se stalo u prvních dvou dílů filmové série). Vlastně, jak jsem řekl, byl jsem zklamán a říkal jsem si, že po tom všem, čím jsem si prošel, bych si zasloužil něco lepšího.
Další vadou na kráse je neskutečně zhovadilé ovládání některých úkonů pouze myší. Přejít přes tenké prkno ještě není taková hrůza (i když taky občas dokázalo kvalitně nasrat), ale řešit některé hádanky je monumentální pain in the ass, obzvláště v případech, kdy vám přitom utíká čas. Tyto hádanky jsou totiž jaksi přecitlivělé a i nepatrný pohyb myší nahoru během pohybu do strany způsobí, že se označí zcela jiná část hádanky, která se samozřejmě změní v závislosti na onom pohybu do strany, a to vám akorát tak zamotá hlavu a patřičně to naštve.
Celková obtížnost hry je taky extrémně nevyvážená. 70% hry jsem si prošel s prstem v nose, zatímco během zbylé třicítky jsem se zapotil, jako už dlouho u žádné jiné hry. Znenadání jsem měl tři přisrané minutky na vyřešní tří hádanek, a tímto úkolem se na mém čele začal pot teprve objevovat. Následují totiž další po sobě jdoucí časově omezené sekvence, během kterých se pot rozmnožil až ze mě valil. A to ani nezmiňuju tu úplně závěrečnou sekvenci, která prakticky jen kombinuje všemožné hádanky versus extrémně neshovívavý časový limit a "strategicky" umístěné nepřátelé, kteří na hráče ustavičně hází Molotovy.
Přestože ale hádanky občas naštvou a od poloviny dál se vlastně už jen opakují, po celou dobu hraní mě to nějak pořád bavilo. Je pravda, že ten odporný všudypřítomný backtracking mi lezl na nervy, ale něco na tom prostě je. Něco, co udržovalo zájem. Mimochodem, herní doba je rozhodně nadprůměrná a musím se přiznat, že jsem se nenudil ani jednou. Ani při bitkách. Ty mě jenom sraly, ne že by byly nudné. Jo, Saw se může řadit mezi ty povedenější adaptace.
Horizon Forbidden West
Pro: Atmosféra, hádanky, design blázince, herní doba, celou dobu mě to bavilo
Proti: Nezáživný a divný bojový systém, příběh, nevyvážená obtížnost, zmršené ovládání některých úkonů pouze myší, od poloviny repetičnost hádanek, pár nelogických blbůstek (jako naprosto zdravá ruka poté, co jsem se s ní prohrabával v barelu s kyselinou)