Saboteur je variací na GTA z nacisty okupované Paříže, říznutá Hitmanem a Assassins Creedem. A přesto že má řadu chyb, můžu s klidem říct, že jsem se u ní bavil víc, než u GTA 4.

První hodiny pro mě byly docela rozpačité a hra mě během nich v mnohém zklamala, ale postupně: Grafika neurazí, ale působí už trochu zastarale - tady se očividně sázelo na styl. Ale o tom později. Hra začíná v kabaretu plném polonahých slečen (v nastavení jde nahotu zapnout/vypnout - nikde jinde než v onom kabaretu se ale nahota neobjevuje), kde můžete obdivovat jejich solidní cecky a také si poslechnout tamní zpěvačku (mající na sobě jen třpytivé kalhotky) - místní hity jsou opravdu fajné a doufám že od nich časem vyšmejdím MP3ky. Vůbec hudební doprovod celé hry slušně podtrhuje atmosféru a zařadil bych ho mezi nejlepší letošní soundtracky.

Ale zpátky k tomu začínání - k našemu hlavnímu hrdinovi se přisedne Luc. Luc je vůdce místního odboje, před válkou spisovatel, ale hlavně nehorázně namyšlená a vygumovaná píča. Jakkoli je úvod co se týče postav a jejich motivací zmatený, ani po skončení nechápu, proč se můj hrdina rozhodnul následovat toho kreténa a jít vyhodit do vzduchu místní sklad paliva. A to hovado ještě při vyzvednutí výbušnin vytáhne s holejma rukama na dva nácky, bo otravujou nějakou babu. No prostě totální idiot.

A taky pochopitelně francouz. Francouzský přízvuk se nese celou hrou. Nesnáším francouzský přízvuk. Francouzi by se ve hrách měli zakázat. Možná by se měli zakázat úplně. Jak by bylo milionkrát lepší, kdyby se to odehrávalo v Praze (i když by jsme asi riskovali ze budeme všichni mluvit s ruským přízvukem). Luc je prostě suverénně nejprotivnější postavou Saboteura. Může mu konkurovat snad jen sestra vašeho (francouzského) kamaráda, která je do Luca celá udělaná a stejně jako Luc má hlavně později ve hře plnou hubu keců o národní hrdosti a feminismu.

No, kde jsem skončil. Jo. Takže náš hrdina Sean vyhodí do vzduchu sklad paliva. Spustí se alarm, ale o 30 metrů dál jsem pryč z kruhu (systém policie GTA4) a do dvou vteřin končí poplach. Náckové do mě sice mezitím stříleli, ale Sean... (budeme mu říkat příjmením, Sean zní teple - stačí že jsme v Paříži) Devlin vydrží opravdu hodně a minimálně první polovinu hry je docela umění vůbec chcípnout. Vůbec ta hra je i na konzolovku docela jednoduchá.

Po první misi má Luc plnou hubu keců, jak se věci daly do pohybu a všechno se teď změní a na to si střihneme flashback z černobílé Francie do barevného Německa, tuším že 3 měsíce nazpět. Černobílá Francie - na územích pod silnou nadvládou nácků je všechno černobílé, až na světla v oknech a červenou barvu. A je noc. Po narušení vlivu nácků v dané oblasti se čtvrť zalije barvou a rázem je den. A při projíždění městem se to podle toho samozřejmě mění. Na můj vkus sice trochu laciné, ale musím uznat, že v kombinaci s hudbou to černobílé ladění na atmosféře přidává.

Flashback v Německu dodá do příběhu několik dalších důležitých postav. Devlin je (byl) totiž dříve-mechanik nyní-závodník a v Německu se chystá jeden ze závodů šampionátu. Seznamujeme se tak s italským hlavním mechanikem "Starejdědek Jsijakomůjvlastnísyn", s Devlinovým kámošem a jeho sestrou, které jsem už zmínil, a s fešnou blondýnkou, která.. e.. no vlastně tam není moc vysvětleno, odkud se přesně znají, ale asi je prostě fanynka rychlých aut a Devlinova irského zadku. V závodě vyhraje Němec (jak jinak než podvodem) a když se mu Devlin s kamarádem rozhodnou pomstít demolicí auta, zjistí o něm pár nehezkých věcí. Devlinův kamarád při tom přijde o kus hlavy, což mu kamarádova sestra asi půl hry vyčítá, než definitivně přejde na odbojářské kecy. Po menší stealth akci nacisti zahájí převrat a zbytek téhle party na poslední chvíli prchá do Francie.

Po tomhle úvodu ani moc nevíte kdo je co zač a jaké má pohnutky, ale časem si jakš takš uděláte obrázek. Dál je to příběhově plytké jak GTA4 - řada misí od řady lidí, všeobecně s úkolem vyhnat nácky a posílit odboj, sem tam něco kolem lovení onoho Němce. To v zásadě nevadí, ale docela mě štvaly dialogy, které jsou místama vyloženě absurdní a těžké béčko, nehledě na ten debilní francouzský přízvuk.

No. Takže ze začátku jsme si hlavně zvykal na to, že s vyprávění příběhu je tak trochu za trest a že řada věcí je primitvně jednoduchá. Mimochodem ad stealth prvky - pokud jste v civilu a nácek uvidí, že máte v ruce zbraň, začne stoupat ukazatel podezření a nácek se vydá vaším směrem. Stačí ale zbraň schovat pod kabát a civil se samopalem v okupovaném městě rázem přestává být problém hodný pozornosti. Podobně jako 30m útěk - WTF? Nebo alarm - střelba způsobí maximálně to, že se někdo zajde podívat. (A pokud najde mrtvolu, nejdřív ji změří puls. Na jednom místě jsem takhle zabil asi 8 vojáků a to chodili celkem rychle za sebou) Ale nechte nácka zapískat na píšťalku, a širé okolí bude rázem v pohotovosti. Ale když se člověk smíří s těmhale prkotinama a naučí se pravidla hry, hraje se to celkem pěkně.

Protože: Na rozdíl od GTA tu jsou v misích checkpointy (whee) a lze je často splnit víc než jedním způsobem - obvykle můžete zvolit buď klasický styl Rambo, případně si obstarat uniformu a použít hlavní vchod stylem Hitman, nebo místo použití hlavního vchodu vyšplhat na střechy ála Altair. Devlin umí po domech šplhat celkem obstojně, i když zdaleka ne tak rychle, jako kolega Altair. Ovšem pokud římsa pokračuje za roh, nedokáže tam bůhvíproč přeručkovat... Navíc jednotlivé mise nepostrádají variabilitu (i když jde často v zásadě o to samé), možná i proto, že celá hra mi vedle GTA4 přišla tak poloviční.

Ke hrám typu GTA neodmyslitelně patří auta. Najít zaparkované bývá občas problém, jinak jich tu jezdí (vzhledem k okupaci) poměrně dost. Není ani problém sehnat nějakou slušnější káru a uložit si ji v garáži, takže si ji tam můžete kdykoliv vyzvednout znova. Řízení mi ze začátku přišlo trochu těžkopádné, ale nebyl problém si zvyknout. Kamera za autem je umístěná tak, že je dobře vidět horizont i silnice, což po zkušenostech s GTA4 rozhodně oceňuju. Město není bůhvíjak veliké (a je rozdělené na několik bezpečnostních zón, ale teoreticky snad máte od začátku přístup všude), ale bohatě postačuje a je doplněno celkem rozlehlým venkovem. Ve hře jsou asi 4 závody - mám za to, že jejich průběh je do jisté míry naskriptovaný, ale vlastně mi to vůbec nevadilo.

Do boje si můžete krom výbušnin vzít jen dvě zbraně. a u překupníků pak můžete za kontraband kupovat nové kousky a munici. Arsenál je poměrně slušný, vedle klasických kousků vč. tlumených verzí pistole a samopalu je tu pancéřová pěst, plamenomet, nebo speciální Terror zbraně, které používají speciální komanda nepřítele a které jsou v zásadě klasickými zbraněmi, jež mají na tu dobu dost neobvyklé vlastnosti.

No. Co bych ještě zmínil... jsou tu perky, pár upgradů, pytel collectibles, je tu mise na jedoucím vlaku, pár nepodstatných bugů (sranda když nácek zarputile ignoruje, že pod ním právě vybuchnul most), let zeppelínem hm... ve městě není moc orientačních bodů, napadá mě jen náměstí s tím vítězným obloukem, nebo co to je. Kdesi na venkově jsem našel veselou variaci na Duck Huntera (střílení kachen vylétávajících z křoví, jen nikde není ten otravnej pes.) To je asi všecko. Pěkný sporťáky (Altair je můj favorit) a další speciály (gestapácká limuzína má pod přesní kapotou kulomety, xoxo). Qiucksave/quickload je k ničemu. Potěšilo zpracování konce, i když chtěl jsem ho sejmout ručně.

The Saboteur je prostě GTA z atraktivního prostředí, s pořádnou atmosférou a hudbou, okořeněná stealth prvky a skákáním po střechách. Navíc neopakuje chybu GTA a používá v misích checkpointy, což určitě šetří nervy. Vadili mi jen francouzi, úroveň dialogů a trochu chaotický rozjezd (pořádný příběh jinak v tomhle žánru stejně nikdo krom Mafie pořádně nezpracoval), a možná to nemuselo být tak jednoduché, ale s tím se dá žít :)

Pro mě je The Saboteur po Mafii a San Andreasu asi nejlepší hrou z tohodle žánru, i když když je to není vyloženě AAA titul. Ale je zábavný, zajímavý, má výbornou atmosféru, takže nemůžu jinak než doporučit.