Na Risen jsem se těšil jako malé dítě už hodně dlouhou dobu. Jako velký fanoušek série Gothic, jsem tuhle hru a její vývoj začal sledovat hned od chvíle, kdy se začaly objevovat první informace a vkládal jsem do hry mnohem větší naděje, než do konkurenčního a zatím stále vyvíjeného G4: Arcania. Vzhledem k tomu, že v té samé době vyšel mohutně hypovaný Dragon Age Origins, tak jsem sice ve svém nitru svedl menší bitvu o to, do čeho se pustím první, ale nakonec zvítězilo dílko od Piranha Bytes.

Trochu lituji toho, že jsem hru nedohrál dřív, protože teď už tu budu z větší části psát to, co už napsali koentující přede mnou. Ale koment k Risen si odpustit nemohu.

Děj hry se odehrává na tropickém ostrově, který je krásně zpracován, opravdu neplatí, že krásně vypadající hra musí mít ve výčtu tech. vlastností mít nejnovější verze DX a milion speciálních efektů. Prostředí je rozmanité, od hustých lesních porostů, přes hluboké rokle a propasti a vysoké kopce až po ponuré bažiny a samozřejmě také obydlená místa. Celému ostrovu dominuje zlověstně dýmající sopka, ke které se váže hlavně závěr hry. Také mi přišlo, že rozloha podzemních prostor je o dsot větší, než tomu bylo v předchozích dílech, což ale rozhodně není na škodu a hráč může objevovat stále něco nového.

První kroky ve hře nenechají hráče, který už nějakou hru zé série Gothic hrál, na pochybách, že tohle bude klasický Gothic se vším všudy, jen s mnoha vylepšeními. Herní mechanismy, styl grafiky, atmosféra světa, to všechno tu už předtím ve stejné, nebo podobné formě bylo, jen zde, je to dovedené k dokonalosti. Hráč začíná jako totální moula, který nic nemá, nic neumí a ani nic neví o místě, kde se ocitl a je jen na hráči, jak bude postavu jemu svěřenou dále směrovat a vyvíjet. První kroky jsou vždycky velmi těžké, ale toho, kdo někdy hrál G2 + NoR, tak toho vyšší obtížnost nastavená hned od začátku nepřekvapí. Hráč se musí mít na pozoru i před obyčejnou mouchou nebo vlkem, setkání s více než jedním protivníkem najednou vede na začátku k nevyhnutelné smrti a loadovací obrazovku jsem i já viděl na začátku asi častěji, než by se mi líbilo.

Postupem času se hráč dostává lepšímu vybavení, přijde první zbroj, lepší meč (sekera, hůl - podle toho, jakou cestu si hráč zvolil) a vše je najednou hned trochu veselejší. V souvislosti s tímto musím vypíchnout první věc, která se mi trochu nelíbila. Možná to bylo mým stylem hry, kdy jsem toho udělal v první kapitole moc a další už jsem projížděl o dost rychleji, neboť postranních questů moc nebylo, ale dost dlouho jsem měl problém najít nějakou lepší zbraň, než tu, co jsem právě vlastnil a ve chvíli, kdy se začaly lepší kousky objevovat, tak se s nimi najednou roztrhl pytel a kolikrát jsem si nový lepší meč ani neužil a hned jsem našel nějaý ještě lepší. Stejné to bylo u zbrojí, kde jde opět vždy o komplety bez možnosti si ji nějak customizovat. Jedinou vyjímkou byla helma a ty jsem ve hře našel všehovšudy dvě, když nepočítám tu, která byla součástí Titánské zbroje. Štíty detto.

V souvislosti se zbraněmi musím hned zmínit také soubojový systém. Nevím, jak to je v G3, který jsem ještě nehrál, jen chvíli rozhrál a potom z nějakých důvodů odložil na později, ale právě soubojový systém doznal proti G1/G2 opravdu razantního vylepšení. Už to není jen bezhlavé klikání, ale je nutné u toho také trochu přemýšlet, snažit se předvídat protivníkovy údery, ve vhodnou chvíli se krýt a nečekaně útočit. Souboje s humanoidními soupeři se díky tomu staly opravdu zábavné, hlavně se těmi tužšími a opravdu jsem si je užíval. Navíc ne na každého platí stejná taktika. U většiny protivníků je možnost jejich útoky krýt, ať už mečem nebo štítem, u některých ne, takže pak příchází na řadu uskakování.

Co je hře občas vyčítáno, je celkem omezený systém dovedností, kdy je na výběr jen několik schopností, do kterých se dají investovat Leraning Points, získané za postup na vyšší úroveň. Stěžejní jsou samozřejmě dovednosti bojové - s mečem, sekerou a holí u zbraní na blízko a luk s kuší pak představují zástupce střelných zbraní a magické. Kromě bojových dovedností je možné trénovat také například kovářství, alchymii, akorbacii, páčení zámků, plížení atd., některé z nich nejsou příliš nutné, ale osobně si myslím, že se vyplatí naučit se na nějakém stupni skoro všechny, protože se potom otevírají nové možnosti a cena za jejich zlepšení se může velmi rychle vrátit zpět. Přece jen je lepší obětovat pár LP za naučení alchymie a z přikázných ingredienců si vyrobit například lektvar, který permanentně zvyšuje některou z vlastností, než za zlepšení této vlastnosti vyplávat LP mnohem víc při jejím učení klasickou cestou. Množství LP ve hře je omezeno max. úrovní, které lze dosáhnout, typicky kolem 28. takže není možné vytvořit si ultimátního hrdinu všeuměla.

Co se od předchozích dílů prakticky nezměnilo, je systém frakcí. Ovšem nedá se říct, že jedni by byli ti hodní a druzí zlí. Je možné se přidat buď k inkvizici, která na ostrově zkoumá, co že se to tam v poslední době děje za nepravosti a nebo banditům, kteří předtím ovládali jediné město na ostrově, než je z něj inkvizice vyhnala a nyní našli dočasné útočistě v bažině na druhém konci ostrova. Jako taková třetí strana jsou zde mágové sídlící v kláštěře vysoko v horách, ovšem ti spolupracují s inkvizicí. Voba strany je v podstatě dobrovolná (pouze v případě, že si hráč ještě žádnou stranu nevybral a je chycen vojáky inkvizice, tak je donucen se stát jejich členem) a velmi ovlivňuje to, jakým směrem se bude hrdina vyvíjet. Pro ty, kteří preferují hrubou sílu je nejlepší přidat se k banditům a stát se mistrem meče nebo sekery. Odlišný styl boje má inkvizice, která nabízí jako bojový prostředek hlavně hůl a pro ty, kteří se neradi ohání nějakou zbraní je možnost stát se mágem v klášteře. První kapitola je pro každou frakci trochu odlišná, od druhé už je to pro všechny stejné.

Žádná skupina vás samozřejmě nepřijme jen tak a je nutné si nejdříve získat jejich důvěru a splnit pro ně několik úkolů. Questy jsou klasické, přibést něco, odnést někomu něco, zabít někoho, najít někoho, zjistit něco ... nic objevného, ale to asi nikdo ani nečeká a popravdě, v tomhle směru se nic moc nového vymyslet nedá. Je trochu škoda, že většina nových postraních nepříběhových úkolů se objeví hlavně v první kapitole a potom už se jich nabídne jen několik a primárními se stanou úkoly spojené s hlavním příběhem a ve většině případů jde hlavně o likvidaci většího počtu nepřátel. Naštěstí je v té době už k dispozici možnost cestovat za pomoci teleportačních kamenů a hráč nemusí trávit dlouhé minuty pobíháním po světě.

Během celé hry jsem se výborně bavil a na závěr přišlo trochu zklamání. Proč ? Finální souboj. Čekal jsem něco, kde budu mít možnost využít všechny své pracně nasbírané zkušenosti i vybavení a místo toho to byla spíš nějaká arkáda ve stylu skoč sem, skoč tam a jednou za dvě minuty přiběhny a bouchni si. Opravdu škoda, tohle mohlo být udělané lépe.

Ještě k technické stránce hry - Risen jede v pohodě na podprůměrné sestavě z dnešní doby. Jak je v poslední době zvykem, tak opět nejde (nebo nešlo) zapnout vyhlazování hran, ještě, že je Risen hra, kde to tolik nevadí. Piraně se naštěstí poučili z předchozích let a tak je bugů celkem poskrovnu, jako obvykle nějaká ta průchozí stěna případně propadnutí se do neznáma. Jinak je ovšem hra perfektně stabilní a nevadí jí ani taskování do systému a zpět, za celou tu dobu mi spadla jenom jednou. Zvuky jsem standardní, hudba docela příjemná na poslech. Po technické stránce zvládnuto na odřenou jedničku.

Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych mu Risen doporučil, tak bych neváhal ani vteřinua řekl bych ANO. Hráči, kteří hráli některý z Gothiců se tu budou cítit jako doma, nováčkové do hry proniknou velmi rychle. Ne, nejde o super propracované RPG s milionem statistik a možností se učit desítky dovedností, které jsou ve výsledku zbytečné. To podstatné tady, je zábava, uvěřitelný a skvěle zpracovaný svět, vývoj postavy udělaný tak, aby byl v rámci možností variabilní, ale oproštěný od všech případných zbytečností, které by jej činily nepřehledným a složitým.

Risen se může směle postavit vedle předchozích dílů, protože na ně navázal v tom dobrém, něco vylepšil a přitom pořád zůstává ryzí zábava

Když nad tím tak uvažuju, tak hry ze série Gothic včetně Risen nepatří tak úplně do žánru RPG, ale vytvořily si svůj vlastní žánr. A díky Piraním, že takovéhle hry pořád dělají.