Fahrenheit jsem poprvé dohrál právě před chvílí, a to na jeden zátah. A bylo to vážně dobré. Prakticky snad ani nemůžu napsat nic, co by tu nezmínil někdo přede mnou, ale stejně to napíšu :)
Přestože hlavní příběhová linka je jasně daná, ale jak konkrétně se věci odehrají, záleží hlavně na tom, pro jaké volby (navíc často v omezeném čase) se během postupu rozhodnete. Bylo moc pěkné sledovat, jak s detektivy nacházím stopy, které jsem v kůži Lucase opomněl/nestihnul schovat. Tady mi trochu vadilo, že jsem na začátku neměl ponětí o tom, kde jsem seděl, že jsem si něco objednal, nebo že jsem tam měl s sebou knížku, nebo později že jsem rozhodoval ohledně přístupů k charakterům přítelkyň hlavních postav, aniž bych o nich předem něco víc věděl. Ale budiž, úvod by jinak asi dost tratil.
Ovládání je originálně pojaté a snaží se v rámci možností (čili, dost mizerně, ale přece) kopírovat skutečné pohyby - očividně je ale stavěné na gamepad. Přesto jsem s klávesnicí a myší neměl větší problémy. Horší je to s kamerou, která se často ráda dívá nevhodným směrem a centrování pomocí RMB nefungovalo vždy. Při akčních sekvencích (kterých je ve hře celkem mrtě), je pak třeba mačkat různé sekvence buttonů pro úspěšné provedení akce. Jak už tu několikrát padlo, pro samotné soustředění si pak sekvenci člověk často nemůže plně vychutnat odehrávající se scénu (zamrzelo hlavně u toho Matrix-like souboje na střeše). Některé mezery mezi checkpointy při sekvencích byly delší, než bych si přál, ale nikde jsem netrčel tak dlouho, aby to stálo za větší kritiku.
Příběh je hlavně ze začátku skvělý a spolu s výborně namluvenými dialogy a neméně výtečnou hudbou vytváří opravdu hutnou atmosféru - snaha zahladit stopy, výslechy, útěky, všechno na mě působilo nezvykle silně. Příběh pravda později začne docela ztrácet na eleganci, do finále se od jistého momentu řítí vpravdě hollywoodským tempem a některé nadpřirozené záležitosti vážně nepůsobí zrovna důvěryhodně, ale v zásadě mi to nevadilo - to že je konec slabší ještě neznamená, že by byl blbý. (Rozhodně byl ale závěr kratší a jednodušší, než jsem čekal.)
No, co ještě bych naspal. Graficky hra vypadá tak o 3 roky starší než je, ale z dnešního pohledu je to už vcelku prašť jak uhoď. Fahrenheit byl rozhodně jedinečným zážitkem a spolu s Dreamfall asi novodobou adventurní špičkou. Konečně mám "hmatatelnější" důvod těšit se na Heavy Rain, který slibuje být ve všech směrech lepším zážitkem stejného ražení. (Heč :))
Přestože hlavní příběhová linka je jasně daná, ale jak konkrétně se věci odehrají, záleží hlavně na tom, pro jaké volby (navíc často v omezeném čase) se během postupu rozhodnete. Bylo moc pěkné sledovat, jak s detektivy nacházím stopy, které jsem v kůži Lucase opomněl/nestihnul schovat. Tady mi trochu vadilo, že jsem na začátku neměl ponětí o tom, kde jsem seděl, že jsem si něco objednal, nebo že jsem tam měl s sebou knížku, nebo později že jsem rozhodoval ohledně přístupů k charakterům přítelkyň hlavních postav, aniž bych o nich předem něco víc věděl. Ale budiž, úvod by jinak asi dost tratil.
Ovládání je originálně pojaté a snaží se v rámci možností (čili, dost mizerně, ale přece) kopírovat skutečné pohyby - očividně je ale stavěné na gamepad. Přesto jsem s klávesnicí a myší neměl větší problémy. Horší je to s kamerou, která se často ráda dívá nevhodným směrem a centrování pomocí RMB nefungovalo vždy. Při akčních sekvencích (kterých je ve hře celkem mrtě), je pak třeba mačkat různé sekvence buttonů pro úspěšné provedení akce. Jak už tu několikrát padlo, pro samotné soustředění si pak sekvenci člověk často nemůže plně vychutnat odehrávající se scénu (zamrzelo hlavně u toho Matrix-like souboje na střeše). Některé mezery mezi checkpointy při sekvencích byly delší, než bych si přál, ale nikde jsem netrčel tak dlouho, aby to stálo za větší kritiku.
Příběh je hlavně ze začátku skvělý a spolu s výborně namluvenými dialogy a neméně výtečnou hudbou vytváří opravdu hutnou atmosféru - snaha zahladit stopy, výslechy, útěky, všechno na mě působilo nezvykle silně. Příběh pravda později začne docela ztrácet na eleganci, do finále se od jistého momentu řítí vpravdě hollywoodským tempem a některé nadpřirozené záležitosti vážně nepůsobí zrovna důvěryhodně, ale v zásadě mi to nevadilo - to že je konec slabší ještě neznamená, že by byl blbý. (Rozhodně byl ale závěr kratší a jednodušší, než jsem čekal.)
No, co ještě bych naspal. Graficky hra vypadá tak o 3 roky starší než je, ale z dnešního pohledu je to už vcelku prašť jak uhoď. Fahrenheit byl rozhodně jedinečným zážitkem a spolu s Dreamfall asi novodobou adventurní špičkou. Konečně mám "hmatatelnější" důvod těšit se na Heavy Rain, který slibuje být ve všech směrech lepším zážitkem stejného ražení. (Heč :))
Demon Gaze
Pro: originální koncept s povedeným systémem voleb a následků, filmovost, kvalitní příběh s hutnou atmosférou, taky výborný soundtrack a dabing
Proti: graficky slabší, příběh ke konci nabírá na tempu na úkor kvality -> mohlo to být o něco delší, pro samotné ovládání se často nelze soustředit na dění