Bioshock je jako kniha, u které se díváte, kdy už bude konec, ale až ten konec přijde, řeknete si "sakra, klidně bych si to dal ještě jednou". A přesně o tomhle to je. V podmořském Rapture se mi líbilo. Moc se mi tam líbilo a klidně bych tam ještě nějaký ten čas strávil pouhým kocháním se stylem Art Deko. Nejraději bych v průběhu hraní vypadnul za ochranná skla do čirého, bouřlivého oceánu plného chaluh a chobotnic. Ale nic takového se bohužel nekoná. Bioshock mi dal všechno, co jsem od něj očekával - byl to parádní (mokrý) zážitek a poněkud plochý, ale přesto skvěle předvedený příběh.

Jediný trn v patě je obtížnost. Nemám rád hardcore a vůbec ne zákysy, ale tohle bylo skoro až moc měkké. Souboje nejsou skoro žádná výzva a hráč si na férovku poradí skoro se vším. Lékarniček a mašin na doplňování zdraví je v každé úrovni nejmíň půl tuctu a to ani nepočítám možnost nakoupit si lékárny v prodejním automatu. Taky herní doba není nijak slavná a já se pohybuju (alespoň podle záznamu na Steamu)na jedenácti hodinách, což není nikterak zázračné. Bavilo mě to, fakt jsem se u toho dost odvázal a vžil se do role jak jinak než nemluvného hrdiny, což mě při hraní docela iritovalo.

Kdo má rád spoilery:
Hledání obleku Big Daddyho byla nuda, díkybohu, že to bylo až na konci
Fontaine, coby závěrečný bossák mi silně připomněl závěrečnou bitku s Glados v Portálu
Big Daddy je slaboučká hora železa a není těžké ho skolit, akorát mi chybělo to provrtávání vašich končetin jeho neohroženým vrtákem, tak jak to bylo v trailerech